...byl vždy mým snem.... loni jsem si ho splnila... Jen na jeden den , ale stálo to za to... Je na opačném konci Dánska, stavili jsme se tam cestou domů ze Švédska...
Jeli jsme asi 100km od Monu na trajekt do Německa a směr domov... A najednou směrovky Mon... proběhla mi myšlenka hlavou a říkám "Gabo nejedeme na Mon" ?... " mami ty ses fakt zbláznila ! "
.... ještě týž večer jsme se prošli po nekonečných dřevěných schodech dolů k neskutečně krásným bílým útesům a prožívali jsme si tu krásu i když asi nejhorší počasí... po dešti, mlha, žádné azurové nebe se nekonalo, ale i tak prostě neskutečně krásný kousek světa, asi pět kilometrů dlouhá pláž s bílými útesy, fosílie všude kolem... atmosféra úchvatná...
Malý ostrov jako dělaný pro romantickou dovolenou, pole, louky, rybářské bárky, přenádherné kostely a spoustu dalších krás... Všude se dá dostat na kole, příjemné bed & breakfast... Toužím se tam vrátit...
...ta bílá krása, to je křída.... na sluníčku jsou útesy opravdu bílé, my jsme je zažili bez slunce, zvlhlé po bouři v oparu, ale i tak ohromný zážitek...
Schodů dolů k útesům je nekonečno... Vedou zeleným lesem, takovým zvláštním, něco jako děštný prales... Celá ta oblast je něčím neobvyklá... významná geologická zóna s nalezištěm kde čeho, moc krásné muzeum přímo u útesů...
... ubytování jsme našli moc pěkné, útulný pidi pokojík v podkroví, snídaně domácí mňamky... součástí stodola s blešákem, tam už jsem si zakázala jít... auto jsme měli natřískané až po střechu a peníze už jen tak akorát na naftu, trajekt a nějaké jídlo na pumpách... a domů daleko...
hezký den,
i.