čtvrtek 28. března 2019

Minulý týden...





koncert Lenky Filipové.

Původně s námi měla jít kamarádka, ovšem nakonec nemohla, tak zaskakoval Gabo....


Klasický odjezd na posl. chvíli, pak hysterické prohledávání auta na parkovišti , protože ty lístky jsem přece fakt brala... nakonec lístky máme ufff.... a fičíme ať to stihnem.... já v závěsu funím a dobíhám ty dva, těm dlouhonohým ty nohy chodí zkrátka nějak rychleji...

Když na ně koukám ze zadu, padne na mne takové to mateřské krásno, ten úžasný pocit, že jsou moji  a miluju je nade vše.... a jak je úžasné, že se nám povede aspoň sem tam někam zajít spolu a užít si to... 




















Annika se zamilovala do kytary... druhý rok chodí na Zuš, teď jsme ještě přidali soukromého učitele a furt má málo... bere to velmi vážně, což je vzhledem k jejímu věku docela neobvyklé a vzhledem k její divoké živelné povaze také, protože nejvíc ji oslovuje vážná hudba...

Lenka Filipová její velký vzor, její cd jedou v jejím pokoji pořád dokola...

... ona není jen kytaristka, je vpodstatě virtuóz... většinou lidé znají jen ty hodně obehrané songy jako zamilovaná apod , ovšem její tvorba zasahuje i úplně jiné dimenze.


Je mou velkou inspirací jako žena... to co se odehrálo v jejím životě v posledních letech, rozchod po x letech, totální zdravotní kolaps apod.... a to jak se dokázala zvonu zvednout, více pochopit a milovat sebe sama a podle toho začít žít je obdivuhodné a pro mne velmi inspirativní.

Kolikrát si říkám jestli má smysl se pouštět ještě do toho nebo onoho vzhledem k věku, nedostatku energie apod... a když vidím potom takovou bytost jako je LF... ve věku 65 skvělé další album, turné... úchvatná keltská hudba, její vášeň k něčemu novému a dalšímu... velká inspirace...

Má v sobě stále to své tajemno, grácii... ušlechtilou krásu a ohromné charisma... 

















 Pamatuji si, že když  byla Annika malá, Gabo vždycky každému s hrůzou říkal... " ona nikdy nechodí, jen běží a nemluví, jen křičíííí "

No, vpodstatě se na tom zatím moc nezměnilo :))))









































































Krása ostravského Gongu je nesmírná... je to geniální architektonicé dílo, jako celá dolní oblast Vítkovic.
Velká škoda je, ne moc vydařená akustika.... vše se neustále technicky řeší, aby se stav zlepšil, snad to někam povede.










Keltská harfa a flétna, to je skutečně krása!
Koncert nádherný!








A na závěr... Anni se rozhodla odstát nekonečnou frontu na autogram. Mrzelo nás, že si nevzala kytaru, že by si ji nechala podepsat...

A když se dostala na řadu, tak paní Filipová na ní koukala, na to jediné dítě v celém Gongu... daly se do řeči, což bylo úžasné... protože řešily kytaru, ptala se Anni jak často cvičí, co má ráda apod.... 

Říkala mi, že v jejím věku je to velmi neobvyklé taková vášeň ke kytaře a že doufá, že ji to vydrží....domluvila se s Anni, že se zase potkají na dalším koncertě v Ostravě v Listopadu, že bude hrát víc klasiku apod....

Annika samozřejmě nadšená :)

Já taky, my všichni... byl to krásný večer....











hezký den,


i.





















pondělí 18. března 2019

Brýle....



už má i Annika...

Nevím proč jsem si myslela, že Anni s brýlema neskončí i když Gabo je má zhruba od stejného věku... možná proto, že já jsem brýle nikdy nenosila...

Pan doktor ve zprávě píše nosit celodenně, ovšem já se zatím držím staré školy, kdy se říkalo, že pokud se nosí pořád, tak to oko zleniví a už se to bude jen zhoršovat.

Tak pořád Anni nutím, ať je raději má jen když potřebuje... ve škole na tabuli apod, ale možná je to blbost... tak nějak tápu co je správně a co ne...

Gabo je nosil celodenně, začal s dioptr. 0,75 jako Anni, dnes má víc jak 3 a bez brýlí je ztracený, čočky zatím nezkoušel...


Na fotkách se moc nadšeně netváří, ale brýle miluje, první den s něma lezla i do sprchy :)






















   












































 Hezký den,


i.








sobota 9. března 2019

Životní....




minimalismus...


vlastně jsem chtěla psát o kavárnách, moji celoživotní vášni. Stáhla jsem fotky z holandské kavárny  a najednou mám chuť podělit se s něčím, co mne poslední dobou velmi inspirovalo a nadchlo a tak trošku to i s kavárnami souvisí.

Životní minimalismus....

U nás ještě ne moc aktuální téma, ovšem vlna, která přichází a zcela jistě někdy dorazí i k nám... tedy v nějaké míře už samozřejmě dorazila...

O tomhle směru, filozofii... životním stylu jsem poprvé slyšela od kamarádky, která žije spoustu let v Dánsku, v Kodani.

Během našeho hovoru jsme řešily Skandinávii a co se tam děje nového a jaké nové kavárenské projekty vznikají apod.

A ona mi začala vyprávět, jak v centru Kodaně v místech, kde kdysi vznikaly luxusní drahé kavárny přichází mladí lidé s novými projekty inspirovaní životním minimalismem.

To znamená, že kavárna je zařízena starým nábytkem, jako třeba staré vděčné školní židle, repasované zařízení a vše posbíráno a sestaveno tak, aby to nepůsobilo jako vetešnictví, ale velmi citlivě designově navrženo, že z těch starých žďorbů, nebo spíš pokladů,  vznikají geniální interiéry s ohromnou atmosférou za minimální náklady.

Samozřejmě, že použití starých kousků v interiéru není nic nového, ovšem tohle je něco víc...  není to jen o zpestření interiéru nějakým starým vintage nábytkem,  je to životní směr, levnější, ekologičtější, pohodovější....

Je to něco co prý přichází tak nějak obecně od generace, která vyrostla uspěchaným rodičům, kteří pracovali s obrovským nasazením a práci věnovali věškerý svůj čas, aby dosáhli svých vysněných luxusních domů, bytů, aut apod.

Tahle generace se prý už tak moc hnát nechce... už tak moc netouží po velkých penězích, ale po prožitku... prožitku s přáteli, rodinou... prožitku v přírodě... a vůbec prožitku života jako takového...

Začal se vytrácet i čas na posezení v oblíbené kavárně v klidu s přáteli, což začal nahrazovat běh s kelímkem coffee to go do kanceláře, na jednání, do školy apod.

Po tomhle životním směru touží prý stále více mladých lidí , na úkor vydělaných peněz, ovšem za cenu tak nějak ztraceného života, prožitého ve stresu a shonu.

Takže třeba také, takto životně minimalisticky řeší svá bydlení. Mladé rodiny s dětma osídlují staré domy, kterým vdechují nové duše a nový život a realizují úchvatný design za pár peněz.

Tohle mne šíleně fascinuje po všech stránkách.

U nás stále ještě bohužel vedou novostavby absolutně přefinancované, zbytečně promrhané peníze a výsledkem je většinou jen nudný neosobní luxus.

Kuchyňská, koupelnová a design studia nabízí řešení za šílené a zbytečné finance...

Když si vzpomenu, kolik jsem zbytečně před x lety investovala do své kavárny, do baru, který bych dnes nechala sbouchat z několika prken a vůbec interiér bych dnes ztvárnila za pár korun.

Člověk se učí celý život, svým způsobem je mi líto, že tahle inspirace ke mě nepřišla dříve.

Když si vezmu zpětně svůj život, byla jsem tou,  s tím coffee to go věčně v ruce nebo v autě, která neustále běžela a hnala se za něčím a když přišla příležitost realizovat dům, toužila jsem po novém a nejlépe na palouku u lesa.

Což je průser dnešní doby, protože těch palouků zastavěných novými domy nebezpečně ubývá, příroda jde do háje a staré domy chátrají... a většinou nad klasickou socialistickou stavbou rodinného domu, tedy kostkou s šedohnědou fasádou a nulovým architektonickým zpracováním, většinou každý ohrne nos.

Přitom taková stavba je ohromná výzva, dá se jednoduše, už jen pomocí změny fasády a oken proměnit v něco zcela jiného... stejně tak všechny zdi nejsou nosné a interiéry mohou nabrat úplně jiný ráz vybouráním a dispoziční změnou.

Životní minimalismus je úžasná výzva po všech stránkách.... třeba i v oblékání... vše je to jen o kombinci a estetickém cítění... v tomto směru nám doba ohromně nahrává, protože dnes je možné nosit cokoliv, pokud to člověk nosit umí a správně kombinuje....

Takže dnes můžou holky nebo ženy, které nakoupí v sekáči, svým vzhledem ve finále převálcovat ty, které investují mraky peněz do luxusních kousků, které třeba neumí nosit ani kombinovat...

Nechtěla bych najednou odsuzovat všechny, kteří minimalisticky nežijí a touží po luxusu... já mám v tomhle směru taky spoustu rezerv.... jen jsem se chtěla podělit s touhle velmi zajímavou životní inspirací.










Dvě prkna místo parapetu a je z toho úžasný bar....















Také kavárenská síť jako je Chocolate Company v interiéru používá staré oprýskané školní židle...







ChoCo v Leidenu, tady jsme několikrát zachraňovaly únavu něčím sladkých a úžasnou kávou....










































































Tento obchůdek byl taková krása... a s životním minimalismem, take souvisí...  paní majitelka ohromná vášeň pro staré nebo second handové speciální kousky do interiéru... s ohromným citem nasbíráno kde co a každý kousek úchvatný.

Koupila jsem si u ní dvě velká prkna do kuchyně, ze starých francouzských pekáren...







U vchodu mně nadchnul tenhle stůl... úplně ho vidím jako dominantní avantgardní kousek nějakého zajímavého interiéru, v kuchyni, v jídelně nebo v kavárně.
Staré natěračské kozy, pocákané od barev a jako stolní deska bílé dveře s oprýskaným lakem....
Kdybych tenkrát měla větší auto, tak stůl se mnou cestuje k nám domů, měla bych ho jako pracovní stůl...













Ovšem když se dívám na ty fotky, ploché, nevýrazné :( měla bych oprášit můj drahý Nikon, protože už fotím jen mobilem a je to znát :(((


hezký den,


i.







neděle 3. března 2019

Včera....






maturitní ples...

Poslední dobou když se na něho dívám, tolikrát mi probleskne hlavou pár let zpět... vidím malého, hubeného blonďatého kluka... učím ho jezdit na kole... na lyžích, snowboardu... poprvé v zoo, poprvé do školy... rozbitá kolena... prokašlané noci... naše nekonečné povídání, naše úžasné společné prožívání zdánlivě obyčejných okamžiků a života vůbec. 

Nádherné chvíle a překrásné vzpomínky, které navždy zůstanou...

... a potom přijde čas kdy už musí sám a strašně moc po tom touží... 

a já se učím to chápat a zvládat... nechat ho jít, nechat ho žít jeho život...

Včera slzy dojetí a zároveň krásný pocit a radost, že tenhle úžasný kluk, je můj syn... že v něm navždy zůstane můj otisk a snad i moje nekonečná láska...



buď šťastný!!!