čtvrtek 30. května 2019

Francie



V pondělí jsme jeli na kafe do Francie... 

Mám moc ráda, takové neplánované hurá akce... v neděli Gabo říká jé Dunkirk je docela kousek, jen 200km... a já na to, tak tam zajedem na kafe, ve Francii jsem už nebyla x let. 

Gabo, jakožto milovník historie, výlet velmi ocenil... operace dynamo a hromadné evakuace obklíčených vojáku v druhé světové válce... Dunkirk je významný historický pojem...

V Belgii jsem ještě měla snahu změnit plány, protože jsme jeli kolem Bruggy, což je moje velká touha... všechny ty nádhery tohoto výjmečného belgického města.

Ale nakonec Francie a krásné odpoledne v Dunkirku.


Nejsem lovcem vyhlášených destinací, památek nebo turistických atrakcí, ale příjemných momentů, inspirativní atmosféry apod.

Takže než obíhat to nej v nějakém městě, místě... raději se jen tak projdu městem nasaju atmosféru, posedím v místní kavárně a užiju si tu chvíli a pohodu....
















                                      































































muzeum moderního a abstraktního umění bohužel zrovna v rekonstrukci...







































































moc krásná pláž, přímo ve městě...



























































































































































































Prošli jsme několik kaváren... rozmazleni holandským uměním ztvárnění interiérů jsme nemohli najít tu pravou. Nakonec jsme skončili tady, protože dělali crepes a chtěli jsme si dát tuhle francouzskou delikatesku. 

Docela zklamání... palačinka mdlé chuti, gumové konzistence... moje kapučíno,  kafe do skla s kupou šlehačky... Gabo si objednal amerikano a na stole mu přistál drahý drink složený ze tří panáků a kdoví čeho ještě... marně jsem nepříjemnému francouzovi vysvětlovala, že jsme měli na mysli coffee americano, což ve zbytku Evropy je jasný kavárenský pojem. 

Francii jsem kdysi docela hodně procestovala. Anni touží po Paříži. Tam mne určitě nedostane... můj pocit z  Paříže je tak nějak shodný s tím jak jej popisuje Marta Davouze ve své knize Dům v Bretani.


Jednou jsem pobývala asi dva měsíce pracovně v Nantes. Bydlela jsem v rodině pana ředitele té dané firmy.
Nějak jsem si nemohla zvyknout na jejich snídaně. Každý den bageta s máslem, kterou si machali v kávě s mlékem, podáváno v miskách, takových větších polévkových. Takže v té kávě jim pak plavaly kousky bagety a mastné oka od másla :( a oni to nadšeně popíjeli.

V práci o polední pauze dlouhý oběd, kde se běžně a denně popíjelo víno a po obědě se všichni dojídali bagetou s máslem a degustačními kousky sýra.

V touze po normální kávě bez vymáchané bagety jsem tam často prchla do kavárny, kde měli geniální dezerty, croissanty apod. Vrátila jsem se tehdy o několik kilo težší a dodnes se vzpomíkou na tučné sýry, bagety a jiné kalorické pochutiny,  nechápu odkud se bere štíhlost francouzských žen.


























































Na Bruggy už nám nezbyla energie... tenhle belgický skvost někdy příště. Tak jsme jen projeli autem... Gabo prohlásil, že to samé mám v Leidenu, vpodstatě tak nějak má pravdu :)





























a jsme zpátky v Holandsku... kravičky, ovečky úplně všude... tohle tady miluju :)























Dnes Loods 5... absolutně vyčerpávajících pár hodin. To nej z interiérového designu co snad existuje pod jednou střechou. Jsem tak fascinovaná tímto místem, že ani nevím jak to vtřebat. Tentokrát na mne zapůsobil ještě víc a tentokrát jsem také víc fotila :) 

Jinak původní záměr kavárny, galerie, muzea se tak nějak změnil na beach tour... objevila jsem překrásné pláže a velmi velmi inspirativní beach cluby...

Zítra Leiden.. poznávám ho víc a jsem tak moc vděčna, že Gabo bude studovat právě v tomto překrásném městě.

Dnes ráno bylo po dešti, dělala jsem si kafe a venku na mně koukali " naši"  králici... dostali každý jednu mrkev a spokojeně posnídali...  venku příjemně pofukovalo, popíjela jsem kafe a přemýšlela nad tím, jak se časy mění... že tady v srpnu odvezu Gabika a zpátky už pojedeme bez něho...
Je to tak zvláštní pocit... velmi vzrušujíci, ale také vůbec ne lehký.

Asi to chce jen čas, než se vše zaběhne do nových kolejí...





hezký večer,


i.