hory kolem nás...to je pohlazení... klid... terapie...
Práce v IKEA je o interiérovém designu, ale kromě toho je to obchod, mega velký, prý v průměru patnáct tisíc lidí denně... open space office... když pak přijedu tady, jako bych přistála na jiné planetě, jako bych se konečně nadechla...
Pro mě zatím všeobecný stres, teorii nastudovat žádný problém... ale se zbytkem se docela peru.. částečný úvazek svým způsobem handicap... nemám telefon, klíče od dílny, žádné své nářadí, každý si hlídá to svoje.... číhám až někdo odběhne od stolu, abych se na chvíli dostala k pc. Každý volný den znamená únik informací... Mám spousty nápadů, které prosadit je těžké, velmi těžké... prý mě vzali proto, abych tam vnesla nápad, design... ale prosadit, abych ho tam mohla vnést je velmi náročné... ale nevzdávám to...
Pro vlastní tvorbu je v IKEA prostoru málu, snažím se využít aspoň to málo, dát tam něco ze sebe, zanechat své stopy...
Zítra bych chtěla dodělat jeden roomset, jarní změna... částečně hotovo, ale ještě mám pár nápadů,
jako třeba ušít polštář z koupelnové kulaté předložky, nějaká grafika apod... snažím se z prostoru, který je bydlením dvou mladých lidí, ale působí velmi usedle... snažím se ho udělat mladý, trošku bláznivý, kreativní, zajímavý, inspirativní... není to easy, vše musím konzultovat, jsem tam nová... jeden nadřízený je odvážný a schvaluje, druhý opatrný zakazuje... motám se v tom...
Já zastávám názor, že tvořit design je o odvaze a volnosti, jinak nikdy nevznikne to pravé...
IKEA je švédská.... skandinávský design dobyl svět právě svou odvahou , tím svým něčím, co bylo jiné, nápadité, zvláštní, inspirativní, hravé a všem dostupné...
V IKEA musím dodržovat spoustu kritérií, což naprosto chápu, ale i tak zbývá prostor pro design... a já se budu snažit tenhle prostor prosadit a využít... i když tam asi budu trošku za aliena , možná podivína a lehké to mít nebudu...
V pátek jsem přijela opět s migrénou, těšila jsem se až si doma lehnu a vezmu brufen... ale pak jsem šla ven, koukat na hory, dýchat... projít se po louce a stal se zázrak migréna odplula, opustila moji hlavu.
Příroda je tak silná, je nejvíc... je to Boží tvář... Jeho náruč... pohlazení... tak hodně na to zapomínám a kolikrát hledám Boha víc v brufenu než pod stromem, na louce, v lese... v přírodě...
hezký den,
i.