výzdobu moc nemusím a tradici velikonočního pondělí už vůbec ne... tu přímo nesnáším...
V těchto dnech vždy přemýšlím nad moji cestou ke křesťanství, jak hodně dlouho mi trvalo, než jsem poznala, že Velikonoce nejsou jen o čokoládových zajících a malování vajíček, že mají význam mnohem hlubší... ten nejhlubší...
Nedávno jsem poslouchala Marka Ebena, jak povídal o Velikonocích... jak nevěřící považují Vánoce za největší křesťanský svátek proto, že narození má prostě pozitivnější atmosféru než smrt ukřížováním...
Ale to nejvíc pro křesťany jsou právě Velikonoce... obětování skrze obrovské utrpení... obětování za nás všechny...
Moje nejkrásnější Velikonoční pondělí jsem prožila před pár lety....
Gabo měl asi šest... D byl v Dubaji a já jsem dělala Gabovi parťáka chlapa... obešli jsme holky v naši ulici a pamatuji si, že jsem potom chytla šílenou migrénu....úleva přišla až v noci... a taková, že se mi ani nechtělo spát a měla jsem nutkání pustit si televizi, což pozdě v noci nikdy nedělám ani když nemůžu usnout.... a zrovna začínal film The passion of the Christ...režie Mel Gibson.
A já na něj koukala od začátku až do konce ani jsem nedýchala a prožívala něco speciálního, významného, hlubokého, nejhlubšího... něco, co mě ovlivnilo na celý život... půl filmu jsem probrečela, brečela jsem nahlas a zoufale... je velmi naturalistický, krutý, v hebrejštině, latině a aramejštině, drsný a jakoby to ani nebyl film, ale živý příběh... posledních dvanáct hodin života Ježíše Krista.
V té době jsem už byla věřící a myslela jsem jak hluboký vztah mám k Ježíši Kristu, ale mnohem hlubší a úplně zásadní přišel až po tomhle filmu...
Ráno jsem se probudila a něco bylo jinak... prý nejsem jediná, tenhle film změnil vztah ke křesťanství a Bohu mnoha lidem po celém světe... Jeho hlavní představitel James Caviezel chodil během natáčení každý den ke svatému příjímání a jeho podání Ježíše Krista je neuvěřitelné...
Moje víra se tenkrát zvláštním způsobem prohloubila během pár hodin, jedné noci, jednoho filmu....
Ten film, ta noc... Ježíš Kristus... víra...vztah k Bohu.... zůstávají ve mě... bez víry si nedovedu představit jediný den a nikdy se nepřestanu divit jak prázdný život jsem před tímto poznáním , pochopením, shledáním, žila...
krásné Velikonoce,
i.