Blogerka roku....

......pamatuji si, jak tahle soutěž probíhala loni, to jsem ještě svůj blog neměla... letos už ho mám a nominaci v kategorii " Objev roku".... moc děkuji :))))

 Mám v živé paměti, jak nejistě jsem vstupovala do rozběhnutého světa blogerů... to mám tak nějak celý život... už jako malá jsem měla problém zařadit se do nějaké zaběhnuté party a být hned její součástí... ale když jsem překonala to něco a šla do toho, postupně jsem získala jistotu a  úžasné kamarády...

... jsem ráda, že jsem i tentokrát  to něco překonala a začala psát blog...   přinesl do mého života  novou motivaci, možnost sdílet, inspirovat... ale také to, co jsem vůbec nečekala a to úžasná virtuální přátelství...

 Píšu strašně moc ráda, od srdce a pro vás... Pokud vám můj blog přináší něco, za co stojí hlasovat můžete zde

Děkuji za vaše hlasy, komentáře a chvíle strávené na mém blogu....

s láskou,

i.





....vytáhla jsem tenisky, které jsem dlouho nenosila, ale asi je moc neužiju, dnes už byla zima i v nich... u nás pod horama ráno sněžilo!

Annika nemá zimní boty..... ještě , že to byla jen přeháňka.... vlastně ani Gabo zimní boty ještě nemá, zrovna jsem si říkala, jak je možné, že ty loňské, které byly mega už má zase malé a jak je vůbec možné, že to moje dítě už má nohu vel. 44???

Tyhle mlhou zahalené hory mám ráda... přináší takový zvláštní klid, stejně jako když je bezvětří a pomalu tiše padá sníh...



pořád jestě jedu ve svém ozdravném stravování... dnes jsem měla na oběd moje milované jáhly vařené v rýžovém mléce, mléku, mlíku? ... týý jo, zase nevím jak je to ok?  tahle součást blogování mi jde nejhůř - gramatika .... takže pokud někdy plácnu nějakou hrůzu , tak se omlouvám...

...ty jáhly ještě plus semínka, skořice, máslo...

Žádná přívalová energie se zatím nekoná, ale tak nějak obecně je mi líp a už dva týdny bez  migrény!!!

místo kávy melta :(((... zvykla jsem si na kde co, ale káva mi chybí pořád, ještě chvíli vydržím... pak se vrátím aspoň k jedné coffee denně...





Švédská krása

....  je pro mě hlavně švédský venkov... červené domky v lesích, u statků nebo u jezer... tradiční nábytek a venkovský styl, prkenné podlahy, všudepřítomné tkané koberce, staré kamna, na kterých se pořád ještě vaří,  švédské dřeváky, domácí skořicové buchty, či oheň v otevřených krbech za chladného dne, který přinese tak útulnou atmosféru... přesně tohle je ráj mé rodiny ve Švédsku. Není to jejich stálé bydlení, ale únik od hektichého světa velkého města, nádherný starý tradiční Švédský dům a dva domky pro hosty...

Moje teta  je Švédka, její manžel Němec. Celý život žijí na dvou místech, Švédsko, Německo... V Německu mají moderní dům a moderní švédský interiér, ve Švédsku ctí tradici venkova... Postupně by byli rádi už jen ve Švédsku, stejně jako jejich děti...

Moje teta je obdivuhodná, inspirativní žena. Můj strýc je ten nejdobrosrdečnější člověk, kterého znám... je lékař a celý svůj život věnoval rentgenologii. Je to ten pán níže na jedné z fotek...

Mám v sobě vzpomínky z dětsví, jak jezdili k nám v dobách hluboké totality... jak celá ulice koukala na jich zaparkované Volvo... jaký měli úžasný styl oblékání typu vyšoupané džíny, bílé trička a khaki bundy... jaké poklady nám vozili... jako třeba džíny, které se tenkrát daly koupit jen v tuzexu, úžasné čokolády a jiné mňamky o, kterých se nám v té době ani nezdálo... jak já jsem je snědla vždy dřív než brácha a potom tááák škemrala, aby mi dal aspoň kousíček ještě ze svého...

Dnes mají tři dospělé děti, z toho dvě adoptované. Moje teta měla svoji praxi dětské fyzioterapie zaměřené na Vojtovu metodu. Vojtu znala osobně, jezdila se k němu učit... stavěla na nohy děti po obrnách apod. , je to úžasná bytost, kterou nikdy nepřestanu obdivovat... stále má neskutečnou energii, je inspirativní pro všechny kolem, má úžasný smysl pro humor a  dovede užít si život i když někdy bývá hodně složitý.

i.

Přátelství....

.......je pro mne obrovský dar a v mém životě znamená strašně moc... vždy mě mrzelo, že nemám velkou rodinu...

Na druhou stranu jsem měla štěstí na úžasné přátelé... narazila jsem na fotky z rozlučkového babince před odjezdem do Dánska.

Holky mi přišly popřát šťastnou cestu a motivovat k další práci... bylo to po ukončení studia designu v Brně  a na počest mého závěrečného projektu  přišly v tomhle ohozu... nechaly natisknout na trička  fotku BB z mého projektu, plus " live your dream "....

Jsou to moje holky zlaté, spřízněné duše, kámošky, které chápou... povzbudí... tohle naše vzájemné sdílení našich radostí i trápení je prostě úžasné...myslím, že babské klábosení, je tak nějak součástí ženství a pokud je postavené na opravdovém přátelství a důvěře, tak je to strašně moc...

Několikrát jsem přemýšlela nad životem ve Skandinávii, jestli bych dokázala odejít... a právě komunita mých přátel,  je důvodem... proč nedokázala...

hezký večer,


i.