.... když byl malý, měla jsem strach, že mi rychle vyroste, a že si nestihnu vychutnat jeho dětství... myslela jsem, že jen ten věk, asi tak do šesti osmi let, je ten krásný, prostě ten, kdy máme to malé zlatíčko a pak až vyroste už to bude úplně jiné...
Jiné to je... ale vlastně jen jinak krásné... je neskutečně úžasné vidět, jak se z našich dětí stávají osobnosti se svým názorem na svět , na život...
S Gabošem bych si mohla povídat nekonečné hodiny, diskutovat úplně o všem možném... je v něm tak strašně moc, že si někdy říkám, jak to za těch pouhých 14 let mohl všechno do sebe dostat... nemyslím jen vědomosti a všeobecný přehled, ale hlavně jeho sociální cítění, emoce, vyzrálé názory...
Včera večer jsem koukala jak edituje články školních novin, dělá layout nového čísla... jak mu do jednoho ucha ze sluchátka jedou interview , které natočil se studenty a učiteli několika národů / na téma imigranti / jak ťuká do klávesnice rychlostí, kterou se mi nikdy nepodařilo dosáhnout...
Do druhého ucha mu jede Anni jak rádio " Gabíí dívej, dívej tančím, to je balet... Gabííí Markétce se už kývou spodní zuby... Gabííí máš rád Zvoněnku s pirátama?..... Anni neotravuj musím psát .... Aha, tak promiň... Gabíííí mě se ještě spodní zuby nekývou".....Gabííí...
Tohle mu strašně závidím, že se většinou dokáže odpojit od okolního světa, sedne a píše v naprostém kraválu sáhodlouhé eseje a kde co...
Dělat noviny, tedy school magazine ho strašně baví a myslím, že tohle bude nejhorší loučení, pokud odejde k nám na gympl. Už plánuje jak ho založí u nás na gymnáziu, které je zaměřené na angličtinu, takže by tedy mohl pokračovat v psaní magazínu v angličtině...
Gabo je, co se týče studia, něco jako opak šprta, spoléhá jen na to co mu ve škole proletí kolem ucha a přípravu na testy má hodně mizernou, ale když je pro něco zapálený, tak maká jak o život... což jsou třeba ty noviny...
Tahle škola má ohromné kvality ve spoustě věcech, ale její časová náročnost ve spojení s cestováním je téměř neúnosná... přidali jim ještě hodiny ráno, takže třikrát týdně vstává v pět a zpátky doma až večer.
A tak už začal s doučováním češtiny a matiky, aby prošel u českých přijímaček a svoji milovanou Agathu Christie, kterou doteď četl jen v angličtině , shání v češtině...
Nevím proč mám ty fotky tak tmavé, sice byl už večer... no nic, zkrátka tu techniku nezvládám a potřebuji se to prostě naučit i jinak než jen s nastavením " auto "... dnes je spoustu možností, kurzy, rychlokurzy....
Co se týče techniky mám tak nějak zpomalené myšlení, v tomhle směru jsem natvrdlá a všechno co má několik mnoho tlačítek, x variant a manuál na padesát stran, nezvládám...
Na druhou stranu ten foťák tak strašně miluju, nikam bez něho nejdu, fotím prostě furt a pořád a touha zachytit okamžik se stala součástí mého já, mého života...
hezký večer,
i.
