jsem zpátky......
už je to docela dávno, co jsem si sedla k psaní nového příspěvku a koukala jak vyjevená, že k tomu poslednímu, kde se rozjela sáhodlouhá diskuze, přibyl večer ještě další asi padesátý komentář. Takový, že jsem celý poslední příspěvek musela odstranit... a ten co jsem chtěla zrovna psát, o Meat Design Ostrava zůstal viset v konceptech...
Po přečtení se odehrálo to, co jsem myslela, že se stane možná za x let, za spoustu let až mi jednou dojde inspirace...
Inspirace mi nedošla, ale odvaha ano. Ten komentář psal někdo , jak uvedl / uvedla /... kdo žije na naši ulici... ta žena škaredě a velmi zle útočila na mě a mé obě děti...
A v tu chvíli se to stalo... první myšlenka, která mi proběhla hlavou byla: končím! ... končím s psaním blogu....
S mými nejbližšími sousedy na ulici mám ty nejlepší vztahy... naše děti nám tady spolu vyrůstali a žijeme tady jako jedna velká rodina...
Dál pod námi je spousta dalších domů... kamarád mi chtěl zjistit odkud to přišlo, já to raději nechtěla vědět....
Není to důsledek nějakého konfliktu, protože žádný nebyl... je to důsledek lidské závisti...
A potom to přišlo, najednou mi došlo odkud vítr vane... a potom mi taky došlo, že kvůli člověku, který řeší svůj problém tímto způsobem psát určitě nepřestanu...
Nikdy jsem nic takového nezažila, těžko to zvládám... vlastně vůbec nezvládám pochopit, že se něco takového může dít... za tu danou osobu se budu modlit, aby se dokázala vysvobodit od závisti.... a nenávisti...
Vím, že se to stalo i jiným blogerkám, že se na ně někdo pověsil a taky , že tohle stálo za koncem několika blogů...a už chápu proč většina zahraničních blogů má monitorované komentáře...
Můj blog byl hodně o mém soukromí... pokusím se najít cestu psaní, která by o mém soukromí až tak nebyla... zatím mě nenapadá jak to udělat...
A co je u nás nového?
Mám konečně napečeno... peču jen tři druhy cukroví, ale metráky... a protože se v tuhle dobu kolem Vánoc fakt ládujeme hodně sladkým, tak se snažím aspoň trochu zdravěji... takže peču jen ze špaldy a používám třtinový cukr nebo rýžový sirup.
Většinou před Vánocemi odjíždíme někde na hory a tak máme ve zvyku stromek dělat hodně dopředu... letos nikam nejedeme, ale stromek i tak už stojí...
Máme umělý, pořád stejný už patnáct let... nemám v tom jasno, kouzlo živého stromku je nepřekonatelné, ale zase ten pocit jak dlouho chuděra roste, aby ho pak setnuli pro pár dnů potěšení... no zkrátka nevím...
Annika pomáhá co může, peče v troubě Maileg pro zajíce a králíky, dekoruje stylem ani kousek nazmar, hlavně na svém malém stromku...
Všude zmatek a nepořádek. Každý rok to probíhá stejně, vykrámuju spoustu dekorací a Vánočních ozdob a pak se tady všude válejí spoustu dní, protože nevím co kam dát... Většinu potom zase sbalím do krabic a použiju jen něco málo...
Atmosféra zvláštní bez sněhu a mrazu... v kuchyni otravují mouchy ještě i v prosinci, tohle přece kdysi nebývalo...
Zařizuju, organizuju co se dá, protože po Novém roce bude času už málo... nějaké projekty plus veliká změna od února... nastupuju do práce... na poloviční úvazek, ten úplně nejlepší, aspoň v to doufám... ale o tom až příště...
hezký večer,
i.
