nekonečný písek, jemný krásný, někde žlutý, ale většinou téměř bílý, nádherný...
V autě mám písek téměř všude, už to nejde ani vysát, až ho budeme prodávat, tak i s pískem.
Když hodně fouká, tak máme okna zafoukané pískem a na cestách pískové jazyky jako u nás sněhové...
Těším se na moře, čerstvý vzduch, vítr, divoké vlny, pozdní západy slunce, na celou tu severskou drsnou krásu....
Opět sedím vyplivnutá v Brně a hrabu se ve fotkách z Dánska, spolehlivý uklidňující prostředek... mám za sebou příšerný den...
Ráno zoufalé stávání před čtvrtou... nespala jsem téměř vůbec... večer mi teta řekla , že vzdává...vrátila se ji migréna po x letech, prý z nevyspání... Annika blbě spí, to je fakt, ani nevím jak jsem mohlá přežít ty 3 roky kdy se budila padesátkrát za noc... Teď už je docela v pohodě, ale pro tetu asi nezvyk... Gabo má prázdniny, tak s ní bude spát on , než se vrátím domů...
Celý den vymýšlím plán B... na nic jsem nepřišla... Jedině s Anni do Brna, což je blbost..
Školka až v Ostravě , kde ji nikdo nedoveze...
Ráno jsem jela kolem nádherně nasvícené Dolní oblasti... Připomněla mi, jak roky vzdávám všechno kvůli dětem, nemám možnost se hnout z místa... Zbývají mi ještě 4 týdny a spousta práce... nemůžu vzdát i tohle... Děti jsou mi vším, ale potřebuji aspoň kousek prostoru pro sebe...
Někdy je zatraceně těžké být na všechno sama... Jsem už tak permanentně unavená a nevyspaná, že už mi ani nepřijde divné , že můj osobní život vlastně žádný neexistuje...... fuj mám nějakou depresivní náladu... jdu spát, ráno bude určitě líp...
dobrou,
i.