Gabo včera nešel do školy , bylo mu špatně... odpol už byl úplně vpoho, tak jsem ho využila jako operku . Hlídal Anni a já jsem konečně dodělala všechny úkoly... Mám individuální studijní plán, můžu pár lekcí vynechat, tak jsem obětovala vstupní prostory a šatny... a dnes zase fičím do Brna...
To hlídání je o tom, že se Gaboš nalepí na pc a Anni mu převrátí pokoj vzhůru nohama, ale hlavně, že je na chvíli klid....
 |
follow my blog...
|
Vstávala jsem ve 3:50 a zase ve mě ty pochyby... stojí mi to za to? mám ještě na to, abych rozjížděla něco nového?
Moje cesta k tomuto oboru byla hodně pestrobarevná... a často si říkám proč jsem musela tolikrát šlápnout vedle, abych se snad konečně našla...
A jak to všechno bylo? Tak aspoň ve zkratce... jinak je to na knihu...
- je mi 14, jdu si plnit svůj dětský sen, stát se zvěrolékařkou , nastupuju na Střední zemědělsko technickou školu obor zootechnik... 4 roky trávím v montérkách a vaťáku... praxe v bramborovém poli, prasečáku, kravíně, po kolena v hnoji... Ale spolužáci úžasní a všechny ty praxe na statku víc než dobrodružství...
- nedostala jsem se na vysokou v Brně, nastupuji jako ošetřovatel na statku, vstávám ve čtyři ráno a opět montérky a hnůj, někdy brečím zoufalstvím... utíkám za přepážku do spořitelny a toužím studovat...
- po roce jsem přijata na Univerzitu Palackého v Olomouci, studuji klinickou psychologii... V prváku revoluce, stávkový výbor - nezapomenutelné období...
Díky mé rodině v Německu a Švédsku jsem poznala život na " západě " už dřív, přesto neodolám otevřeným hranicím a cestuju s kamarádkou, batohem na zádech a prázdnou kapsou po celých Spojených státech... potom Anglie, Francie, celá Evropa... / to je možná na dvě knihy.. /
- odjíždím se svým otcem se, kterým jsem roky nebyla v kontaktu do Afriky- Keňa , Tanzánie... poznávám život domorodců, chci ukončit studium, pracovat pro nadaci, zachraňovat Afriku...
- ve studiu pokračuji a ještě na škole šiju první modely snowboardových bund a kalhot, žiju snowboardem, chvíli jezdím český pohár...
- brigáda v Německu, ve Francii, nové kontakty, dělám první kolekci snb oblečení pro Německo, první objednávky... po promoci, zakládám firmu....
- otvírám snowboard shop s velmi neobvyklým designem inetriéru, lítám mezi Německem a Ostravou, zakládám vývojovou dílnu, přesouvám výrobu do Číny, žiju na ambasádě v Pekingu kde poznávám tatínka Gaboše a Anniky...lítám mezi severní a jižní Čínou, sháním materiály, objíždím výroby, posílám kontejnery... Létám do Česka, Hong Kongu, Malajsie... / další kniha /
- těhotenství v Malajsii a návrat do Česka ...
- narodil se Gabriel! žadná MD, firma jede dál, nové a nové modely,další a další kolekce, navrhuju po nocích, létám do Číny kontrolovat výrobu, veletrhy, výstavy, makám non stop... pořád... málo spím, Gabo často nemocný, práce až hrůza, totální vyčerpání... kolaps...
- opět se stavím na nohy, v Číně čekají kilometry materiálů a výroba... mého propadu využije moje pravá ruka v Česku, registruje moji neregistrovanou značku na své jméno a kontaktuje Čínu... Přicházím o všechno... právníci mě tlačí do soudu, který bych údajně vyhrála.... vzdávám to... po 13 letech neskutečné dřiny končím bez firmy, bez peněz... Ale přichází klid a mám to štěstí konečně normálně žít...
- odlétám s Gaboškem ke kamarádce na Floridu, vyčistit si hlavu... Mám nalítané body a letenky zadarmo, jediné co zbylo z firmy....
- plním si svůj sen, otvírám design bio kavárnu / o té někdy příspěvek / poznávám nové lidi a mé doposud nejbližší přátelé...
- a je tady Annika! zavírám kavárnu... Anni strašné koliky, reflux, porucha spánku, 3,5 roku nespím, únavový syndrom, zdravotní problémy...
- Anni má 4 roky a dočkala jsem se... spíme ! nemám prostor pro znovuotevření kavárny.... zase dělám nějaké interiéry, na podzim prostory ve 1th International v Ostravě a poprvé mě napadne začít studovat....
- zakládám blog, začínám studovat...
hezký den,
i.
Zdravím.....jedním dechem jsem přečetla Tvůj shrnutý zatím prožitý kus života .... plného práce, dobrodružství a nových a nových rozhodnutí a startů.....moc Tě obdivuji...jistě ses se studiem rozhodla dobře....držím pěsti Hanka
OdpovědětVymazatKlobouk dolu... Příběh jak ze života tří lidí.
OdpovědětVymazatPřeju vydržet.
Jana
Palec hore!!! Želám výdrž až do zdarného konca resp. koncov? Lebo Ty si ani zďaleka nedáš pokoj :-)
OdpovědětVymazatZajímavý životní příběh z kterého je krásný článek. Hodně štěstí. Renata
OdpovědětVymazatTeeeda, Inko:-)
OdpovědětVymazatNo teda Inko, tak to jsou opravdu bohaté zkušenosti. A doufám, že některé cestovatelské pasáže rozepíšeš někdy příště trochu podrobnějí :-). A teda smekám a chápu že si tělo vybralo svou daň za podnikání a mateřství zárověň, já při prvním dítěti utekla ze společného podnikaní s mým mužem a nebylo to jednoduché skoro nás to stálo vztah.Držím palce ať jde studium dobře!
OdpovědětVymazatSmekám před tebou Inko...tohle by ustál málokdo....
OdpovědětVymazatDržím palce ať už je jen lépe :-)
Mirka
Inka!!!....toto nevymyslis ! to je zivot! hoci ty si ako viacere postavy v Luckinych Ententykoch V JEDNOM ,ale v celosvetovom meradle, a easte nasobene,umocnene....:) paralelne k tebe, na rozveselenie,v mojom 25 rocnom zivote ,,,profesionalnej,,matky,kedy som skumala,badala co s nimi je a o co ide, som mala doma Baden Baden :) a ked k tomu stale upratujem a varim,az sa mi z hrnca pari,mam doma Pariz...:) ...to je z jednej pesnicky :)...drz sa! Pekny den!
OdpovědětVymazat...já bych s klidem dala i tu delší verzi, tak budu doufat, že se rozepíšete. Určitě na vás platí "co tě nezabije, to tě posílí", takže věřím, že máte opět dobře našlápnuto. Těším se na další příspěvek. Šárka
OdpovědětVymazatZajímavý život. A byly to jen lekce, které občas pochopíme později. Šlapala jsem také kus života vedle, s méně zajímavým životem. Pak nepřízní osudu jsem byla tvrdě překolejena a po čtyřicítce jsem začala studovat něco, o co jsem měla zájem už jako dítě a vždy jsem se tím zabývat chtěla. Jen jsem si říkala, že kdo začne dříve v mém oboru, má více zkušeností, je více ve výhodě, ale je to už jedno. Držím pěsti a těším se na další články.
OdpovědětVymazatPáááni... Moc se těším na další příspěvky... A třeba taky na knihu :-)
OdpovědětVymazatŽivot se s Vámi tedy nemazlil, ale možná proto mě tak bavíte!;)
OdpovědětVymazattěším se na další příspěvky!
Krásné předjarní dny přeje Karolína
Vau.
OdpovědětVymazatSmekám. To je život, který se žije a prožívá.
Smekám, že jste neseděla ** ***** a jezdila poznávala pracovala vypracovávala se.
Smekám, že mezi tím vším chaosem byly dva přelomové dny - narození Vašich dětí.
Smekám, s princeznou to musel být očistec (mám trochu jiné dítě, očistec to asi bude celoživotní, ale nedám a neměnila bych)
Smekám, že se vrháte do dalších cílů.
A nejsem věřící, ale na rovinu? To co Vám kdosi udělal po 13i letech dřiny - TAK TO TY BOŽÍ MLÝNY MUSÍ ZAMAKAT.
Jste úžasná A KNIHU BYCH SI TAKÉ ZAKOUPILA.
Magda
...mě první co napadlo po přečtení - je tohle o radosti? její..dětí - snaha dcery to zastavit vlastní nemocností... proč to stálé honění se kamsi..a za čím a proč ta potřeba...dokázat něco- komu...bez dokázání něčeho, není ta správná sebehodnota? je to hodně k zamyšlení, co píšete...já být vaše blízká nejbližší tak bych vás objala a řekla, že kvůli mě nemusíte, že mě stačí že jste:)...já vnímám, že když něco nevede ke zdraví, naopak k vyčerpání není to o radosti a tím to není, to co žít chceme, ale co si myslíme, že musíme abychom...měli hodnotu , byli milovaní, přijímaní...jsem ráda za vaše sdílení- děkuju, je málo takových "nahých"blogů :)
OdpovědětVymazatTak to je mazec. Tohle všechno dokázat a prožít v relativně krátké době. Vaši cílevědomost a odvahu obdivuji každým článkem víc a víc. Vydržte, musí to být všechno neskutečně náročné..Katka
OdpovědětVymazatJeeejda, takove reakce, to jsem vubec necekala... Moc moc dekuji vsem... A moc dekuji Kati, to co pise je ohromna pravda! tahovy sprint zivotem, za to nestoji... Jsem vdecna za zazitky, kus sveta co jsem videla a spoustu poznani, ale ten stres, ktery se s tim spojoval byla velika dan... Dnes uz jsem nekde jinde, deti a domov je muj zaklad sveta a moje potreba realizace uz jen takova, ktera tohle nenarusi... Jeste jednou dekuji vsem! Hezky den Inka. jo a jsem moc rada, ze by vas zajimalo vic z urcitych mych etap, mela jsem v planu semtam skocit do minulosti....
OdpovědětVymazatTak to je tedy nářez!! Asi bych tohle nezvládla. Moc Vám fandím!
OdpovědětVymazatPáni, já teda smekám.... jste úžasná, úžasná....držím vám všem třem palce ať se daří .... a díky moc za sdílení ....
OdpovědětVymazattaky se mi líbí jak to napsala Káťa.
Zdraví vás Jarka
Moc děkuji za upřímnost..ráda jsem si Váš příběh přečetla..jen mám zkušenost, že po 40 si spousta mých kamarádek cení hlavně klid a řád....já teda taky, ale pořád si to nějak nemůžu dovolit, ženu sama sebe, jinak to neumím! Už před lety mi v hlavě uvízla slova, už fakt nevím kde a od koho: dvě cesty se dělily, já šel tou, kde jich bylo méně přede mnou a pak, bylo všechno JINÉ...taky máte ráda ty málo vyšlapané cesty, a to je dobře, průkopníků bylo vždy třeba!!
OdpovědětVymazatJá teda s Káťou vůbec nesouhlasím. To, že někdo má vůli něco dokázat, být dobrý v tom, co dělá, je v pořádku. Inka se určitě nehonila, aby se někomu zavděčila, prostě se jí dařilo, byla dobrá. To, že se to zvrtlo, je věc druhá, chybami se člověk učí. Jsou lidé, kteří, ať se vrhnou na cokoliv, tak jsou prostě úspěšní, mají oproti ostatním něco navíc :-). A to že dcera kvůli tomu byla víc nemocná, je nesmysl. Je to myšlenka MUDr. Hnízdila a já z toho jednu dobu byla poněkud zmatená - mám také hodně často nemocné děti :-)
OdpovědětVymazatInko, moc vám fandím!
Hana
S upřímnou chutí jsem si přečetla popis některých vašich významných životních etap. Klobouk dolů, jste žena činu, máte můj obdiv a fandím vám moc. Už se těším zase na nějaký příspěvek na blog. Určo se sem budu vracet, díky moc. Lu
OdpovědětVymazatVáš blog čtu ráda, takže kdybyste Inko uvažovala o knize, myslím, že příznivkyň a možná i příznivců budete mít určitě dost :-) !
OdpovědětVymazatVzhledem k tomu, že jsme zhruba ve stejném věku, smekám před Vámi a přeji Vám dobré studijní výsledky, elán a sílu pro každodenní povinnosti (děti, škola, práce atd.).
Monika
Až na ten presun výroby do Číny (bŕŕŕ - fuj) zaujímavý život, asi fakt na dobrú knihu, ktorú bych si prečítala rada aj ja. Inak niekedy v takomto tempe života môže ísť o hľadanie vlastného ja . Pekný večer Lenkia.
OdpovědětVymazatNapiš knihu, budu ji číst několikrát, budu se inspirovat.
OdpovědětVymazatBudu inspirovat ostatní.
Zaujala mě pasáž o snb, můžeš prozradit o kterou značku se jedná?
Martina
úžasné..nechápu, co vše jsi stihla... OBDIVUJI! Letadlem jsem letěla jen jednou, v Číně, ve francii ani na Floridě jsem nebyla..neumím si to ani představit, ale těším se na ty knihy:)
OdpovědětVymazatUfff, zlatíčko sympatické... vy ste toho prežili.... Páčite sa mi :-) Máme veľa spoločného... len to cestovanie ja musím ešte dohnať ;-))
OdpovědětVymazatNech sa vám výborne darí vo všetkom, do čoho sa pustíte :-)
Veľmi ťa obdivujem aj s tvojím príbehom.. Nemáš sa začo hanbiť, aj ja som začínal svoju cestu v montérkoch .. Trvalo 9 rokov kým som začal podnikať a nosiť oblek :)
OdpovědětVymazat