autíčko naše...

         musíme tě vyměnit... Je mi to moc líto,  na dálnici je jako sen a pomáhá mi zvládat ty nekonečné kilometry, které najezdím směr sever, v pohodlí a bezpečí... ale nezvládá náš kopec a vlastně žádný tady kolem nás.... jo, ty řetězy jsem ještě nesundala... A taky spotřeba přesahuje moje možnosti...

Poslední dvě zimy bylo sněhu málo, tak to bylo drama, ale ne tak často... Letos nám docela hodně nasypalo a u nás na kopci se sníh drží už opravdu dlouho...

Zažilo s náma hodně... hlavně na písku je to hrdina, projede kde co... V Dánsku jsou místa kde se na těch opravu mega plážích dá projíždět několik kilometrů autem... je to jako Dakar, občas někdo zapadne, ale my jsme projeli vždy v pohodě...

A taky do něho naskládáme půl baráku, když odjíždíme na několik týdnů...

Jen ten sníh a  vysoká spotřeba, to mě trápí hodně...

A tak zvažuji jaké auto... Je to těžké rozhodování, protože u nás na ježdění nám stačí i malé auto, ale ty naše expedice, to je na náklaďák...

Co se týče aut, jsem takový kus chlapa... strašně ráda řídím, zajímají mě auta obecně,  nové modely, ale i ty hodně staré a řidičák mám na kde co...i na traktor s vlečkou...







fouká...šup do kufru

v písku mu to jde

úžasný větrolam

v písečném ráji

naložené na trajektu

a naložená já

Tak nějak ke každému autu si vytvářím citový vztah. Tohle nás vozilo pět let, loučení bude těžké...

i.