V pondělí...

nástup...

Na poslední chvíli mi přistál email z IKEA, seznam všeho co mám odevzdat... takže celý týden frmol...  schrastit všechny razítka, fotky a potvrzení, kadeřník atd...

Vzpomínám jak to všechno začalo....  jak se ztratily mé materiály, odeslané do IKEA... a když se nakonec našly, stihli mi sdělit až ve čtvrtek, že se mám dostavit na výběrové řízení, které bude trvat asi osm hodin v pátek ráno, tedy na druhý den....

Tenkrát byla Annika  nemocná a nebylo jiné řešení, než aby s ní zůstal  Gabo doma a já jsem fičela do boje. Byl pátek třináctého, což normálně téměř nevycházím z domu... s hlavou pod paži, protože migréna až hrůza a ani druhý brufen nezabíral... Gabo poprvé hlídal Anni celý den...

Ještě před IKEA jsem chtěla otáčet auto, utéct zpátky domů, dát si hadr na hlavu a schovat se do klidu...

Nakonec jsem do toho šla, dnes jsem tomu moc ráda... testy a úkoly všeho druhu... ta kreativní část mě bavila hodně...

Na závěr feedback a krátký pohovor. Ptali se mě jak se cítím... řekla jsem, že jsem nevyspaná, nemocné dítě,  mám migrénu , doma zdravé dítě celý den hlídá to nemocné a pokud okamžitě nepoběžím do auta, tak nestihnu syna odvézt na doučování, což bude dost problém...

Věděla jsem, že jsem si v tu chvíli připsala asi tak tři sta mínusových bodů, ale bylo mi fajn, že jsem o sobě tímto sdělila vše... 

melír je fakt otrava... pokaždé když trávím dvě hod u kadeřníka, abych si dobrovolně nechala zničit vlasy zesvětlením, říkám si proč to dělám? ...po těch x letech asi jen zvyk...

  

něco málo z toho pátku 13... fotky mizerné měla jsem jen mobil..



 Přišla mi mms od tety ze Švédska, červený domeček pod sněhem tam daleko na severu. Říkám si, že skrze tuhle práci, budu tomu severu tak nějak o kousek blíž...

hezký večer,

i.