Jedeme...

k Marušce

... na farmu... nakrmit srnečky,  pomazlit zvířátka... na čaj a povídání... pohlazení, protože tohle místo na Zemi je skutečný balzám na duši...

Kolikrát mám pocit, že jsem absolutně neschopná matka, když vidím děti kolem jak chodí do x kroužků, bruslí, chodí lyžovat, plavat, každý víkend rodinný výlet apod.

Já nic takového nezvládám a myslím, že ani zvládat nechci. Tak nějak plyneme pomaleji... i když lyže už jsme zvládli dvakrát... no, nic moc na to jaká je letos zima plná sněhu.

Už nejsem ta zběsilá matka, jako když byl Gabo malý a jsem za to moc ráda...

Mnohem raději než velké plány a kdejaké organizované akce, máme takové naše malé výlety, třeba jen na protější kopec za Maruškou, to je vždycky velké dobrodružství a kupa zážitků...

Jak už jsem jednou psala... náhodné setkání skrze darované kotě... které, teď už vím,  vlastně vůbec náhodné  nebylo...

   

všechny zachráněné kočičky od Marušky jsou takoví krasavci macatí, zdraví... huňaté kožíšky a rajský život. Tohle je Pajdík, napadá na nožičku, důsledek zranění, jinak mu nechybí tedy vůbec nic od té doby, co se na něj štestí usmálo a skončil tady v kočičím ráji.

nekonečno překrásných zákoutí...

vodník uprostřed rybníka....

a všude kolem... lesy, louky, pastviny....

a vlastní krmelec kousek od domu....

a Kája, to je zlatíčko....

a Kulda, miláček Šarpejka...

a krásně útulný každý kout... 

Anni a Gabo tohle místo milují, nikdy nezapomenou připomenout  " mami tady je jako u tety ve Švédsku, že jo ? "

a kocour Flíček, to je mazel....

a srnečky... těch tady je....

a zpátky doma

... a nekonečné otázky " a kdy zase.....? "

Annika miluje přírodu, farmy, zvířata všeho druhu...

 až já budu velká bude ze mě selka :)

jako malá jsem vlezla do každého chlívku...

 je po mě...

hezký večer,

i.