středa 22. května 2019

18 a 9








děti moje májové, zase o rok víc...


Třetí den jsme v Holandsku a je nám tady úžasně! Opět se na nás usmálo štěstí a ubytování vyšlo lépe než jsme čekali. Domek jsem našla moc hezký, cena podezřele nízká... tak jsem čekala nějaký zádrhel po příjezdu, zatím žádný nenastal.


Jsme v oblasti pod Rotterdamem... pláže hezčí než severněji, kde jsme byli minule. Kolem domku mořský písek a všude škebličky a mušle...


Po zahradě nám běhají divocí králíci... přestože je to resort s mnoha domky, téměř žádné nevidíme a nikoho neslyšíme, což je úžasné... domky tak nějak krásně posazené do zeleně, že každý má svoji pohodu... kolem pastviny, kravičky, ovce a koně, spousty koní všude kolem.


Dnes den na pláži, zítra fičíme do Leidenu obhlídnout bydlení pro Gabriela...

Začínám tuhle pohodovou zemi milovat....


hezký večer,


i.































































































































































































































































































čtvrtek 9. května 2019

máme rádi....




kavárny...

Jako by to bylo nedávno co jsem byla s Gabrielem ve Starbucksu, dal si tenkrát svoji první kávu, bylo mu patnáct... dnes je už dál než já, je z něj skutečný znalec kávy a kavárenský požitkář...

Je tak nějak prenatálně odkojený kávou ze Starbucksu, kde jsem trávila hodně času během těhotenství, v té době jsem žila v Malajsii, v Kuala Lumpur.  U nás ještě Starbucks žádný nebyl, možná nějaký první v Praze.

Kavárny , to je moje srdeční záležitost a velká vášeň... únik někde do příjemného prostředí, dobrá káva, povídání nebo jen tak relax, zastavení, nasátí atmosféry...

Kdysi jsem tohle znala jen ze zahraničí. Když jsem pracovala v Číně a žila v zóně ambasád,  kde se to cizinci hemžilo, byl místní Starbucks mým druhým domovem.

Tahala jsem si tam práci, dělala návrhy, kreslila sketche a udělala tam víc práce než v kanceláři. Scházelo se nás tam víc takových... každý z jiného koutu světa...

Pamatuji si na francouzského právníka, který tam seděl taky denně, kousek ode mne u jedné kávy půl dne s hromadou spisů na stole. Nebo studenti se skriptama, turisti, zamilovaní na rande, přátelé apod.

Tam jsem poprvné zažila, ten pocit kavárny, kde se člověk cítí tak svobodně a příjemně. U nás tenkrát byly jen kavárny typu " dáte si ještě něco? " ne? / tak co tu ještě trčíte? /

Ten pocit ve mně zůstal už navždy, zkrátka kavárenská vášeň. Teď se úplně vracím zpět do Číny, jak tam sedím, koukám přes výlohu ven, venku sněží... bylo to kolem Vánoc a uvnitř obrovský nazdobený vánoční strom, skvělá jazzová hudba a atmosféra k zbláznění krásná...

Tohle jsem si v sobě nesla roky, až jsem si otevřela vlastní kavárnu a Vánoce tam probíhaly stejně... veliký strom ,  světýlka a kvězdy z bílé březové kůry... a jazz... nebo jiná pečlivě vybraná hudba...


Dnes už i u nás vznikají nádherné kavárenské prostory a projekty... v Ostravě kolem Nádražní ulice ty nejlepší :) a je až neuvěřitelné, že taky tady u nás pod horama daleko od velkého města, zkrátka úplně mimo, ale když člověk vejde má pocit , že je v Kodani nebo Amsterdamu.

Dokonce i takové,  kde to s kávou opravdu umí, to zn. , že dělají ten nejkvalitnější způsob přípravy, což je filtr na několik způsobů z výběrových zrn.

Na fotkách ty naše místní podhorské :)


Pěkný večer,


i.