neděle 12. února 2017

Jedeme...




k Marušce

... na farmu... nakrmit srnečky,  pomazlit zvířátka... na čaj a povídání... pohlazení, protože tohle místo na Zemi je skutečný balzám na duši...


Kolikrát mám pocit, že jsem absolutně neschopná matka, když vidím děti kolem jak chodí do x kroužků, bruslí, chodí lyžovat, plavat, každý víkend rodinný výlet apod.

Já nic takového nezvládám a myslím, že ani zvládat nechci. Tak nějak plyneme pomaleji... i když lyže už jsme zvládli dvakrát... no, nic moc na to jaká je letos zima plná sněhu.

Už nejsem ta zběsilá matka, jako když byl Gabo malý a jsem za to moc ráda...

Mnohem raději než velké plány a kdejaké organizované akce, máme takové naše malé výlety, třeba jen na protější kopec za Maruškou, to je vždycky velké dobrodružství a kupa zážitků...

Jak už jsem jednou psala... náhodné setkání skrze darované kotě... které, teď už vím,  vlastně vůbec náhodné  nebylo...




   




















všechny zachráněné kočičky od Marušky jsou takoví krasavci macatí, zdraví... huňaté kožíšky a rajský život. Tohle je Pajdík, napadá na nožičku, důsledek zranění, jinak mu nechybí tedy vůbec nic od té doby, co se na něj štestí usmálo a skončil tady v kočičím ráji.






nekonečno překrásných zákoutí...
























vodník uprostřed rybníka....






a všude kolem... lesy, louky, pastviny....































a vlastní krmelec kousek od domu....



























































































a Kája, to je zlatíčko....







a Kulda, miláček Šarpejka...












a krásně útulný každý kout... 

Anni a Gabo tohle místo milují, nikdy nezapomenou připomenout  " mami tady je jako u tety ve Švédsku, že jo ? "






a kocour Flíček, to je mazel....





a srnečky... těch tady je....




































a zpátky doma

... a nekonečné otázky " a kdy zase.....? "

Annika miluje přírodu, farmy, zvířata všeho druhu...

 až já budu velká bude ze mě selka :)

jako malá jsem vlezla do každého chlívku...
 je po mě...






hezký večer,

i.
















středa 18. ledna 2017

Minulý víkend.....




u nás doma velmi neobvyklá situace....

 Gabo dobrovolně použil vysavač a udělal si generální úklid ve svém pokoji...  říkala jsem si, co strašného provedl a žehlí si to úklidem.... a ještě podivnější bylo vysvětlení proč to dělá... prý se mu v tom nepořádku špatně učí a potřebuje vyčistit prostor.
 Tohle je stará pravda, ale zrovna od něho to zní podivně.... je schopen ten svůj chlív a hory všeho možného poházeného silážovat, tak dlouho, dokud má večer v tom všem problém najít postel.


Blíží se konec pololetí a tak zachraňuje co se dá.... od druhého pololetí se vrací na mezinárodní školu...

Asi by to bylo dlouhé psaní o tom jak rozdílné jsou tyhle dva světy, způsob vyučování je odlišný zcela zásadně. 

Já vždycky říkám, že největší a stále diskutovaný problém českého školství je učení neaplikované, učení bez motivace, nazpaměť... učení na písemku nebo zkoušení, což je v pátek umím, v pondělí už ne....

Na mezinárodní škole se vyučuje aplikovaným způsobem, každý předmět... vše skrze projekty, spousty spousty projektů.... shromáždění informací, práce na tématu, které to dítě třeba zrovna nebaví, ale skrze projekt, který musí dát dohromady a potom ho ještě prezentovat před publikem....se mu informace, tak nějak zašroubují hlouběji v hlavě, třeba i na celý život....

Aplikovaně se vyučuje i matematika... projekty podnikatelů, žádosti o úvěr, propočty návratností, reálný zisk apod... každý má svou firmu, zaměřenou na to co ho baví, no potom ho baví i tohle počítání, jestli mu to podnikání vyjde nebo ne, pokud ne... musí přijít na to jak to změnit apod...

Nekonečné psaní esejí, x stránkových esejí... 

Diskuze s učiteli na kdejaké téma, které Gabo miloval. 

A tak jsem x měsíců pořád slyšela jak se studijně nudí, málo projektů a požadavky na zpracování úplně jiné, projekt se prezentuje čtením a ne vlastními slovy.... diskuze minimálni, esejí minimum.

Taky jsem si všimla, že do té školy nic nedělal... roky jsem ho viděla pořád na něčem pracovat, něco zpracovávat, psát, studovat... nikdy jsem moc neřešila co vlastně dělá, všechno si řešil vždy sám...


Na třídních schůzkách mi na podzim řekli, že  není schopen se přizpůsobit čekým osnovám a způsobu vyučování, že tu školu fláká, výsledky příšerné.... 
Taková změna.... celé ty roky ho všichni učitelé chválili, byli z něho nadšeni,  byl zápálený, škola ho bavila i když byla taaaak strašně moc náročná, dlouhá apod.

Chce jít zpátky... i když má úžasnou třídu a skvělé kámoše... 

Čeka  ho velké dohánění pokud přejde v pololetí.... a potom dva roky Diploma Program.... školu by ukončil o rok dříve, protože na mezinárodní přeskočil ročník... DP je velmi velmi náročná záležitost, je to už akademické studium a hlavně od rána do večera... chce jít do toho... bude to boj , ale věřím , že bude stát za to...

Po DP chce jít studovat do Skandinávie... 

....a tak si říkám, kde je ten můj malý sladký blonďatý chlapeček, který šel nedávno do první třídy... 

a jako včera mi připadá,  když jsem ho v 9 letech úplnou náhodou dovedla podívat se do mezinárodní školy... byl ve třídě asi dvě vyučovací hodiny, anglicky neuměl téměř nic na rozdíl od všech ostatních dětí, které byly z různých zemí, třídní učitel Australan... já jsem řešila jak to tam chudák ty dvě hodiny vydrží a on vyšel ze třídy a prohlásil " mami tady já patřím " 

a teď koukám na chlapa, který je o hlavu vyšší než já, má jasný směr a hledá si univerzitu, kam by si chtěl zajet na den otevřených dveří....

jo... čas letí, všichni to známe...










Ela má několik jmen, stále další a další.... říkáme ji Elinka, protože tak jsme ji pojmenovali, ale Gabo ji třeba taky říká Palačinka, protože je takový hubeňourek, že když si lehne na bok na podlahu tak je skoro placatá... já ji říkam Coffee, protože je taková zvláštně hodně tmavě hnědá jako presso bez mléka.... a možná i Sugar by se ujalo, protože je absolutně sladká!






























































kočky a puberťáci, to je velmi vhodná kombinace pro soužití v jednom prostoru. 

Kočky i puberťáci jsou nezkrotná stvoření, milují nezávislost, svobodu... a vůbec do ničeho si nenechají kecat.... 

Takže Ela s Monem si to s Gabošem v jeho pokoji fakt užívají....  jsou ochotni snášet i hlasitou hudbu... všechny jeho rockové šílenosti...

Ještě , že kromě  toho a možná úplně nejvíc Gabo poslouchá Beethovena, Franze Liszta apod.... ale na Beethovena je úplný odborník...  vysvětluje mi různé klavírní sonáty apod.... říkám si, kde se to v něm bere... přitom má docela hudební hluch... po mamince :)




































koukám na to dřevo, jak je na těch fotkách zažloutlé... ve skutečnosti to tak není, ale přesto pořád toužím po vybělení všech obkladů....


























































































































































































hezký večer,


i.