pondělí 30. března 2015

Písek v Dánsku

nekonečný písek, jemný krásný, někde žlutý, ale většinou téměř bílý, nádherný...

V autě mám písek téměř všude, už to nejde ani vysát, až ho budeme prodávat, tak i s pískem.

Když hodně fouká, tak máme okna zafoukané pískem a na cestách pískové jazyky jako u nás sněhové...

Těším se na  moře, čerstvý vzduch, vítr, divoké vlny,  pozdní západy slunce,  na celou tu severskou drsnou krásu....
 
 
 


 
 
 

 
 
 
 
 
 

 
 
 
Opět sedím vyplivnutá v Brně a hrabu se ve fotkách z Dánska, spolehlivý uklidňující prostředek... mám za sebou příšerný den...
 
 Ráno zoufalé stávání před čtvrtou... nespala jsem téměř vůbec... večer mi teta řekla , že vzdává...vrátila se ji migréna po x letech, prý z nevyspání... Annika blbě spí, to je fakt, ani nevím jak jsem mohlá přežít ty 3 roky kdy se budila padesátkrát za noc... Teď už je docela v pohodě, ale pro tetu asi nezvyk... Gabo má prázdniny, tak s ní bude spát on , než se vrátím domů...
 
Celý den vymýšlím plán B... na nic jsem nepřišla... Jedině s  Anni do Brna, což je blbost..
 
Školka až v Ostravě , kde ji nikdo nedoveze...
 
Ráno jsem jela kolem nádherně nasvícené Dolní oblasti... Připomněla mi, jak roky vzdávám všechno kvůli dětem, nemám možnost se hnout z místa... Zbývají mi ještě 4 týdny a spousta práce...  nemůžu vzdát i tohle... Děti jsou mi vším, ale potřebuji aspoň kousek prostoru pro sebe...
 
 Někdy je zatraceně těžké být na všechno sama... Jsem už tak permanentně unavená a nevyspaná, že už mi ani nepřijde divné , že můj osobní život vlastně žádný neexistuje...... fuj mám nějakou depresivní náladu... jdu spát, ráno bude určitě líp...
 
 
dobrou,
i.

sobota 28. března 2015

Forest 4 U...

         Gabriel a odpadky... začalo to v Dánsku před několika lety... sbírali jsme spolu odpadky na pláži, naplavený binec z norských rybářských lodí, našli jsme vzkaz v lahvi, psali o tom u nás , v Anglii, v Dánsku, ale to asi stojí za další příspěvek...
 
 Dnes jsem chtěla psát o odpadcích u nás v lese... Ale tenkrát to opravdu začalo, ty pláže jsme tam chodili čistit pravidelně až jsme se dostali do místních novin... A Gabo s tím pokračoval u nás v lese...

Ve Švédsku v lese nikdy nepotkáme žádné odpadky a Gabriel se rozhodl, že to takhle bude i u nás. V jeho škole musí získat určitý počet bodů, za práci prospěšnou pro společnost. Vymyslel, že vyčistí české lesy od odpadků a začne u nás v Beskydech. Získal na svou stranu pár kámošek, holky co jsou jeho skoro ségry, vyrůstají tady spolu od tří let... Akci nazval " Forest 4U "

A tak pokaždé vzali pytle, rukavice a fičeli do lesa... Já jsem na znamení přijela s autem a odvážela jsem pytle plné odpadků. Nebo jsem jela taky i s Annikou a po práci jsme měli piknik někde v lese  a bylo to moc fajn.

A taky velmi zajímavé, protože pomocí některých, stále ještě viditelných tisků na odpadcích, sáčcích, lahvích apod, se dalo zjistit jak dlouho tam to, či ono leží. Nejstarší prokazatelný byl džus s cenou 3,80 Kčs, což znamená, že tam ležel min. od rozdělení republiky / 22 let / nebo ještě déle...
 
 Neležel někde hluboko v lese, ale na očích stejně jako ostatní odpadky, v místech kde se pohybuje hodně lidí  a odpadky nikdo neřeší, leží tam spousty let...

 
 
 
 
 
 
 Gabo udělal z fotek a krátkého videa malou prezentaci. Bylo to asi před rokem, dnes už by to ztvárnil lépe... nicméně myslím, že stojí za to vidět. Snad to půjde spustit, to poznám až po publikování... Kdyby ne , tak aspoň pár fotek...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 

 
 

 
 
 
                     
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
hezký večer,
 
i.
 
 

čtvrtek 26. března 2015

Moravský design

..........minulý týden úžasný lektor... Ve středu nás vzal na výlet, architektura  Jižní Moravy... Přiznám se, že kdyby mě napadlo jít někde po stopách designu, tak se nevydám na Jižní Moravu...
Byla jsem opravdu překvapená jak úžasná místa se tam dají najít...
 
Začali jsme ve vinařství Sonberk, což je jedno ze slavných děl mého milovaného J. Pleskota... Nádherná stavba, úchvatná atmosféra...
 
Pokračovali jsme směr Mikulov na Café Fara .... úžasné místo...
 
Geniální dílo brněnského arch Štěpána. Neskutečné propojení starého kostela a fary s moderní architekturou... starý selský design propojený s moderním pojetím... ubytování v  neskutečně vydařených pokojích ... každý na jiné téma, každý designérský skvost. Mají web , ale o ničem, realita je úplně jiná...
 
Myslela jsem, že budu brečet, protože jsem  neměla foťák, tak aspoň něco málo fotek z mobilu...
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 všude betonové stěrky, venku, uvnitř, na stěnách, na podlaze, ve sprše... Tohle je moje láska, beton ve všech jeho podobách...
 
 
 
bílá betonová stěrka na podlaze i na stěnách....
 
 
 
a na krbu....
 
 
 
 
 
 
 
 
  už dlouho toužím po těchto vypínačích...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vitra a vinný sklep....
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
kromě famózního designu výborné jídlo, typu brambory pečené v popelu apod.  Mají vlastní zahrady, pěstují svou zeleninu,  potom z toho vaří... to jídlo kromě toho, že je zdravé je taky chutné , výýýborné.. malý shop bio čokolády, čaje, domácí paštiky, uzené atd atd...domácí dortíky, skvělá káva....mňaaam... tolik óda na Jižní Moravu......
hezký večer,
i.
 

úterý 24. března 2015

Trčím v Brně...

..... zavřená v učebně dva dny od rána do večera... ještě přežít zítřek...
 
Na chvíli relaxuju... koukám na fotky naší zahrady, které jsem nafotila přes víkend.... kdybych byla doma, sednu ven pod strom, budu koukat na hory a vyčistím si hlavu před spaním. V hlavě se mi mele několik projektů a špatně se mi usíná...
 
Zahrada u nás se  pomalu probouzí.. všechno je takové ještě šedívé a ospalé, ale i tohle má své kouzlo.... Mám ráda to období, kdy koukáme na hory kde je ještě vidět sníh, ale všude už je cítit jaro...  jarní sluníčko mám ráda, protože nepálí jako v létě... jinak až se oteplí nad dvacet, tak to už moc nemusím a vlastně celé léto někam zálézám do stínu...

Jsem zahradník pokusník... vlastně nic neumím, jen tak zkouším... a i toho zkoušení není moc... ale loni jsem nasadila hromadu malin a borůvek, jestli dobře nebo špatně netuším, to se pozná...

Máme dvě terasy u domu, ale nejlépe je nám je tady.... ve stínu pod stromama... nebo pod stromy...asi pod stromy... vím, že gramatika mi moc nejde, asi kde co píšu blbě...
 
Zahradní nábytek nijak nenatírám... mám ráda, když vypadá takový jetý, šedý, zašlý...
 
 
 

 

 
 
 

 Ohniště už čeká na první buřty....
 
 
 
 
Náš domeček... není vůbec ve stylu, který mám ráda... strašná dispozice, příšerná střecha a okna atd atd ... ale je to náš milovaný domov....
 
 

 Ušila jsem lněné potahy na obyč molitan a spoustu lněmých polštářů  tady máme celé léto... zkrátka pelech venku...
 
..... když je hezky tak tady mívám babinec,  mé drahé kámošky zhruba jednou týdně... teď jsme vyjely ze cviku a od té doby co jezdím do Brna nestíhám ani ty vzácné chvile s holkama, jsou  moje zpřízněné duše... přátelství je ohromný dar...
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 

 Na téhle terase je šílené teplo, v březnu tady člověk může do plavek, ale v létě se nedá vydržet... Ta cihla do sebe bere sluneční žár a potom to sálá do prostoru.... ale zase výhoda, že uvnitř je příjemně, horší to je nahoře pod střechou...loni přišlo vysvobození... máme klimu hurá!

 
 
 
 
 
 
 
 
Tohle posezení v trávě pod stromy prostě miluju....
 
 
 
 
 
 náš dům fakt není můj styl, snad i úplně opak toho co se mi architektonicky líbí, ale i tak jsem za něho nesmírně vděčná a vždycky budu,  protože nám dává možnost žít v tomto krásném prostředí, koukat na hory a vnímat přírodu...
 
Nežijeme na samotě u lesa i když to tak trošku vypadá. Ulice plná sousedů, ale úžasné je, že na opačné straně je už jen louka a výhled na hory... sousedi obrostlí stromy, tak si užívám toho, že na nás nikdo nekouká... Jen někdy zajíci nebo srnky z louky...
 
Nezbývá než se modlit, aby sem nepřišel žádný splašený developer, který by tuhle krásu zničil...
 
 
 
hezký večer,
 
i.