sobota 28. února 2015

projekt snů....

     ..... pan architekt Josef Pleskot, je moje srdeční záležitost. Píšu o něm, protože jsem si dnes konečně udělala chvilku na nový Elle Decoration a je tam článek právě o něm... a taky proto, že jsem se včera zmínila o projektu snů, který jsem řešila právě s panem architektem Pleskotem.






Je to asi rok zpátky co jsem oslovila Vítkovice a. s. s nabídkou realizace kavárny s nevšedním interiérem na Dolní oblasti Vítkovic. Když J. Světlík tvrdil, že Dolní oblast jednou bude evropský pojem, myslela jsem, že přehání...Ale znám ho a vím, že je úžasný vizionář...

Nepřeháněl... Dolní oblast je neskutečně krásné dílo a myslím, že evropským pojmem je už teď. O znovuzrození této průmyslové zóny do podoby architektonického zázraku bych mohla psát hodiny. Studovala jsem celou historii Vítkovic od Paula Kupelwiesera, který tuto oblast proslavil ve své době po celé Evropě a pan Pleskot na něho geniálním způsobem navázal...

Industriální design je moje absolutní vášeň, proto jsem chtěla kavárnu vytvořit právě tam. Po několika prohlídkách se našlo vhodné místo.
Později mi bylo divné, že ze strany Vítkovic nikdo neřešil, jak kavárna bude vypadat a jestli vůbec zapadne do celkového rázu DV.

Tenkrát jsem dostala odvahu oslovit přímo pana architekta Pleskota. Napsala jsem mu email se svou  vizí, popsala  jaké materiály bych chtěla použít, jak by asi vypadal interiér, atmosféra atp...

....odepsal, že by se se mnou chtěl setkat a vše projednat.

A tak jednou jedeme do Ostravy po probdělé noci, Gabo zánět zubu, strašná bolest, oba jsme nespali až do rána... hodila jsem něco na sebe, do sebe brufen na migrénu, naložila Anniku a fičeli jsme do Ostravy k zubaři... venku šíleně lilo, stěrače lítaly sem a tam, Anni ječela, že nechce do školky, Gabo šílel bolestí a v tom zvoní mobil.... pan Pleskot....že je v Ostravě jestli se můžeme potkat... totální blázinec, ale ten den jsme se nakonec setkali.









Nabídnul mi prostor úplně jiný a na nejlepším místě, hned naproti Gongu. Oba jsme se rozplývali nad tím, jak úžasnou kavárnu tam bude možné vytvořit, vykládali jsme o industriální kráse, o možnostech, které Ostrava má o všem možném...Tak nějak jsme si sedli...  povídala jsem o Skandinávii, o Utzon Centre v Aalborgu v Dánsku / Jorn Utzon dánský architekt, vytvořil Sydney Opera House / o mých nápadech  pro dolní oblast, které se mu líbily a zkrátka po našem setkání jsem létala v oblacích, hlavu plnou ideálů...









Ještě ten věčer mi poslal první návrh... a začalo se na tom pracovat.... a potom přišel podzim... já natěšená, že Anni půjde do školky a konečně se pořádně vrhnu do práce...

 Annika hned v září chytla opět strašnou laryngitidu a pak už to bylo o tom , že 3dny ve školce, dva týdny doma, nekonečné nevyspání atd...

A  najednou jsem pochopila, že ambice a plány a možnosti můžu mít jakékoliv, ale ještě je tady realita a ta se neslučovala s tím, že bych to s dětma všechno zvládla. Kavárnu jsem už jednu měla / o tom taky někdy.../ a vím, že začátky nejsou jednoduché... Na DoV naproti Gongu, by se očekával provoz 7 dnů v týdnu od rána do večera, když nepočítám práci na vzniku interiéru...

Zkrátka  brzda, zpátečka a návrat do reality... Ale všechno zlé k něčemu dobré... Pan architekt Pleskot mi tak nějak dodal sebevědomí k tomu, abych se nakonec rozhodla, že se designu budu chtít věnovat víc než doposud...


noční osvětlení vysoké pece je úchvatné
GONG / bývalý plynojem /
 hezký víkend,

i.

čtvrtek 26. února 2015

Back to school

        vracím se do mého školního mládí... jezdím s batohem na zádech nacpaným vlakem, samí studenti, jako kdysi, když jsem jezdila na koleje... a zpátky se vracím s hromadou práce, domácí úkoly a vůbec ne jednoduché... Technické kreslení, hlavně axonometrii a perspektivu ještě moc nezvládám, tak mi všechno trvá hodně dlouho...
Ještě , že to vymýšlení a navrhování mě tak strasně baví a jde to rychle, ale návrh bez dokumentace je na nic, takže... makám kreslím zkouším, ale progres minimální, zatím vše dělám jen v ruce, až dojde na pc bude ještě hůř...

Odvezla jsem tetu Alenku na nádraží, díky Bohu za ni, stará se o děti, když jsem v Brně, bez ní bych si nemohla dovolit odjet ani na den... Bydlí 60km od nás...táhne ji na sedmdesát, ale vůbec na to nevypadá.

 
 
Annika je teď doma, ve školce u nás není místo a vozit ji zase do Ostravy 30 kilometrů jsem vzdala...

 Anni je akční dítě, takže zvládat s ní nějakou práci doma je někdy náročné, zrovna jsem vyhodila jeden výkres koupelny počmáraný růžovým fixem...

Všechno je teď pro mně tak nové... i to, že někam odjíždím bez dětí... tak jsem se vždycky těšila, až budu mít konečně i nějaký čas jen pro sebe, protože jsem byla pořád s dětma a teď si to ani neumím užít... Včera jsem se omluvila z poslední hodiny a fičela jsem na nádraží, jen, abych ještě stihla Anniku než půjde spát...
 
 
 
 
 
tolik let jsem teď fungovala jen pro děti a sebe jsem odsunula úplně... Myslela jsem, že bude jednoduché potom přepnout  na jiný program a začnu pracovat s nasazením jako dřív, ale není to tak...
Už jsem někdo jiný, je mi víc než bylo, energie je někde jinde a hlavně jsou tady Gabo a Annika... a já teď přemýšlím jak všechno zkloubit dohromady, jak vše zorganizovat, abych mohla pracovat, jak si zase věřit, rozjet podnikání a přitom zvládnout starat se o děti...  matky bez babiček a věčně nepřítomných partnerů asi chápou o čem je řeč...
 nejhorší krize byly, když jsem byla nemocná a kolikrát jsem musela fungovat kvůli dětem i s horečkou nebo totálně vyčerpaná...
.....a  taky je těžké odhadnout na co mám a na co už ne...  na podzim jsem vzdala projekt snů... o tom příště... teď jsem za to ráda, mám možnost studovat a měla jsem šanci pochopit, že bez toho se interiérový design profesionálně dělat nedá...



Ispiraci pro konceptboard hledám v časopisech, které jsem si dlouho nechávala posílat ze Stockholmu a asi se k tomu zase vrátím... na pinterestu je inspirace mraky, ale mám strašně ráda listování časopisem, ten pocit, že si můžu ohňapat  stránky atd
 
 




proč ten čas večer tak letí, za chvíli půlnoc, jdu spát....

dobrou....

i.







úterý 24. února 2015

Konceptboard

        Teď jsem chtěla publikovat příspěvek " sleepover", který jsem měla jako koncept, koukám na to a on se publikoval už sám někdy 15. února.  Asi byl k vidění jen pár minut, zřejmě jsem něco blbě  klikla... no jo, jsem začátečník, ještě to nemám natrénované... ten příspěvek najdete v archivu...

Další konceptboard - koláž pro loft  , styl avantgardní minimalismus... Možná trošku eklektické pojetí .... dominantní tón antracit, bíla, odstíny šedé až po černou.. Materiál betonová stěrka, ocelové schodiště, dřevo v pozadí.. Dekor černo bílý pruh, černošedá kostka , dominantní umělecké dílo na zdi velkoplošné,  černobílé fotografie, menší sochařská tvorba 2- 3 ks, typografický prvek...

Dominantní oboustranná pohovka látková, dvoumístná sofa kožená, solitérní křeslo, vysoká úzká knihovna kovová konstrukce, industriální lampy... Nízký úložný prostor atd atd atd

Klient cca 40 let, žije sám, sebejistý, profesně úspěšný, vyhraněný styl.... Takové moc nemusím,  ale na domácí úkol se hodil.... Vše pouze imaginární, i toho klienta jsem si vymyslela... Ale ten loft bych dělala ráda i ve skutečnosti.... mám ráda atypické prostory...
A taky mě baví vymýšlet komerční prostory jako kavárny, kanceláře atd...

Zítra technické kreslení... To už bude o něčem jiném... Technická stránka navrhování mi není až tak blízká a práce s pc jako 3D vizualizace atd mě čekají next week, snad to nějak zvládnu...

Dneska jsem designovala i sebe... večer, když jsem se ploužila na tramvaj,  koupila jsem si sukni v sekáči za 150kč, z takových fashion úlovků mám vždycky ohromnou radost...










jsem unavená, šíleně moc... Můj mozek byl teď čtyři roky nastavený jen na pračku, myčku, sporák.... Musím se vyspat a vydržet ještě zítra....

dobrou,
i.

pondělí 23. února 2015

Design....

        design, a zase design.... tohle slovo lítá ze všech stran... který je dobrý, který špatný je vlastně relativní...
              Někdy i tvorba světových designérů je velmi relativní, respektive její chápání, účel... často se zamýšlím nad jejich až slepým obdivem ....

Určitě  mnozí z nich mají ohromný talent, vytvořili spoustu krásy , zná je celý svět, ale kolikrát  jsou schopni vytvářet absolutně nesmyslná,  až kýčová díla v dobách kdy už jejich jméno je pojem... a prodávat je za šílené peníze jen právě proto, že jejich jméno je  pojem..

 Philippe Starck, vytvořil spoustu krásných věcí, ale třeba jeho stolek , klasický zahradní sádrový trpaslík, který drží nad hlavou tácek a všichni se můžou po...., protože je
od Starcka... A kolik takových  " trpaslíků "  prezentuje světový design... asi bych měla poznamenat, že tohle je jen moje zamyšlení , žádná odborná studie, jen můj úhel pohledu... A protože těch úhlů pohledu je nekonečno, tak vlastně ani není možné stanovit hranici kýče...





Nicméně takové design frašky za velké peníze mi  připomínají scénu z mého milovaného filmu    " Intouchables " , Drisse a jeho prodaný obraz na několik tisíc euro...
A protože svět není jen o majetných lidech,  tak  jsem pořád tak hodně vděčná za Ikea... Hlavně její série post scriptum PS, ale nejen tu.... je to jediný autorský design, přístupný každému a bez trpaslíků...









Myslím, že jestli je něco hodné absolutnímu obdivu, tak to jsou nadčasové designy, které byly dokonalé před x lety a dokonalé budou i za dalších padesát...

Jako třeba geniální logo... Rob Janoff a jeho nakousnuté jablko. Dlouho jsem si myslela, že za ním stojí Steve Jobs a historka o Adamovi a Evě, ale je to Rob Janoff a story je to taková, že jablko bez nakousnutí vypadalo jako třešeň a ten úžasný tah Janoffa byl ten, že vymyslel kousnutí, které dalo původnímu designu větší rozměr a najednou vypadalo jako jablko, nakousnuté jablko, jak jednoduché a jak úžasné a nadčasové....







Ať se apple technologie za x dalších let pohne kamkoliv, nakousnuté jablko bude stejně geniální design i za padesát let...

Nebo dánský genius Arne Jacobsen a jeho křesla Egg a Swan / kromě nesčetné další úžasné tvorby /
Tento pán zemřel v roce 1971 a křesla vznikala v padesátých letech... tyhle nesmrtelné ikony převálcují kdejaký současný design, úžasné v každém interiéru a v každé době, což znamená geniální dílo...
A opět žasnu nad tím kolik geniálních architektů, designérů a tvůrců nám přinesla doba minulá....


no nebyl to génius?


můj milovaný Jacobsen a jeho nesmrtelnost....


 hezký den,
i.

sobota 21. února 2015

A taje...







     


 sluníčko svítí od rána do večera, ptáci zpívají, taje sníh a v kuchyni mi lítaly první mouchy, jeeejda už jsou zase tady... tyhle vlezlé kámošky moc nemusím...




lehátko už se těší na jaro


....já  ne, tohle přechodové období nějak blbě zvládám, pořád jsem ještě zakuklená do zimy...


Ale sněhu jsme si letos docela užili.....


hezký večer,

i.

čtvrtek 19. února 2015

úhly pohledu....

        mohou být různé na cokoliv... Mám ráda focení interiéru z neobvyklých úhlů pohledu... A tak mě dnes ráno Annika našla,  jak ležím na zemi pod dřezem s foťákem a ptala se " maminko co to tady děláš?"  "Víš je dobré světlo, tak fotím hrnce... "

nechápavě koukala...

Kdyby přišel Gabo, tak řekne " mami co tady zase blbneš"

....no myslím, že děti se se mnou nenudí....

Fotky pel mel z dnešního rána...



 krásný večer,

i.