neděle 15. listopadu 2015

Dočkala jsem se....

...máme kozy a ovečky na naší louce huráááá...
 
Byl to můj sen... toužila jsem bydlet někde u pastviny... koukat na krávy nebo ovce... a tolikrát jsem si říkala, proč na naší louce... teda ona není naše, jen jí tak říkáme... proč ji někdo nevyužívá jako pastvinu... a stalo se...
Jednou tak koukám z okna a tam ovečky s kozama, úžasná parta... holky jsou přátelské, když jdu na zahradu běží k plotu jako pejsci a já se musím ovládat, abych jim neotevřela vrátka a nepustila je k nám až do obyváku...
Pamatuji si jak jsem dělala instruktora snowboardingu v Rakousku a vždycky po náročném dni, zmrzlá až na kost jsem zalezla do jednoho z kravínů místních farmářů dole ve vsi a hřála se tam, relaxovala, hladila jsem kravičky... někomu to smrdí, mě vůbec... bylo mi nádherně, stejně jako teď když koukám na louku...
 
Anni milovník všech zvířat je v sedmém nebi, sedí na okně a počítá ovečky a kozy...
 
hezký večer,
 
i.
 
 
 





























sobota 7. listopadu 2015

Už v tom zase lítám....

 coffee, čokoláda....jazz...
 
... prostě blaho...
 
 Projít se venku ve spadaném listí, pustit si Davise M.... dát si kávu a něco sladkého... áách...
 
 Jo, opět piju kávu, protože je úžasná a sladkožravost mě bohužel provází celý život... po té dvouměsíční pauze se snažím jen decentně a kvalitně... kousek biočokolády, špaldovou sušenku, resp. sušenky a modlím se, abych se nerozšoupla ještě víc...
 
....protože po neuvěřitelné, téměř měsíční pauze, opět migréna a příšerná... už druhý den... tak nevím, jestli to je o kofeinu nebo čokoládě, což jsou známí spouštěči nebo prostě jen náhoda...
 
 
hezký večer,
 
i.
 
 
 
 
 
 


















 
 




 
 

















 
 
 


 
 







čtvrtek 5. listopadu 2015

Máme koně....

na zahradě...
...teda jen občas...  je to soused a chodí k nám na návštěvu...

 Kde jsou ty časy kdy k nám Verča  / Gabova kámoška z naší ulice / chodívala s králíkem na růžovém vodítku... dnes k nám chodí s koněm s fialovou ohlávkou...
 
Strašně moc si celé dětství přála jezdit na koni a jednou mít svého vlastního... tohle se jí splnilo a Verča žije svůj sen... jezdí na koni po loukách, v lese, po horách, ale i na ulici nebo u nás na zahradě. Moc jí to jde a když ji tak vidím, tak si říkám, že ty děti někdy fakt asi cítí nejlépe, co je pro ně to pravé, protože Verča je na koni jako doma, je moc šikovná, má to v sobě....
 
Gabo ajťák... na koně by nevlez... ale dělá Verči technického parťáka , staví překážky apod...
 
Naopak Annika pomóóóc... odmalička je koňmi posedlá... ve Skandinávii na venkově je zaparkovaný kůň nebo spíš koně téměř u každého domu, tam se jim vyhýbám... je to moje noční můra a doufám, že to Anni přejde než vyroste...byla jsem totiž úplně stejná... kvůli koním jsem šla na střední hnojárnu, tedy zemědělsko technickou školu...
 
Na jedné vyjížďce jsem spadla tak škaredě, že kostrč v čudu, otřes mozku,  a ještě kdovíjaký otřes, protože jsem jezdit přestala.... strach...
A teď mám strach o Anniku, když jede na koni a to takový, že úplně šílenýýý... vím , že moje špatné zážitky nemůžu vztahovat na její život, ale to si tak můžu říkat, vysvětlovat sama sobě kde co, je mi to prd platné, prostě se bojím...
 
 
Nicméně i když moje nejoblíbenější zvíře je kráva, kůň je prostě překrásné stvoření a ten Verčin je náš miláček :))))
 
 
hezký večer,
 
 
i.




 
 
 
 
 






























































 
 





 
 
 
 

středa 4. listopadu 2015

Podzim po xté....

... možná už budu nudná s další ódou na podzimní krásu , ale prostě nedá mi to nefotit, nesdílet....

Tohle období nemá chybu... teda pro mě určitě. Slunce svítí, žádné vedro... klidně bych přežila v severských zemích, kde má léto tuhle podobu a maximální teplota nikdy nepřesáhne dvacítku...

Vždycky se najde zákoutí kde se dá vyhřát na slunci i když je třeba jen patnáct...

Po ránu je tak čerstvo a tááák dobře.... čerstvý vzduch to je můj balzám, životabudič, moje lázně... zmrzlý nos, šála na krku, pára od pusy a chuť jít kilometry tam někam daleko a zase zpátky, přemýšlet, třídit myšlenky, koukat kolem na stromy , na kopce....snít... jééé to by bylo...

....tohle je jen snění... většinou se chodím projít jen na louku, u nás za domem, stezka pidi a krátká, ale krásná....


hezký den,


i.