čtvrtek 5. listopadu 2015

Máme koně....

na zahradě...
...teda jen občas...  je to soused a chodí k nám na návštěvu...

 Kde jsou ty časy kdy k nám Verča  / Gabova kámoška z naší ulice / chodívala s králíkem na růžovém vodítku... dnes k nám chodí s koněm s fialovou ohlávkou...
 
Strašně moc si celé dětství přála jezdit na koni a jednou mít svého vlastního... tohle se jí splnilo a Verča žije svůj sen... jezdí na koni po loukách, v lese, po horách, ale i na ulici nebo u nás na zahradě. Moc jí to jde a když ji tak vidím, tak si říkám, že ty děti někdy fakt asi cítí nejlépe, co je pro ně to pravé, protože Verča je na koni jako doma, je moc šikovná, má to v sobě....
 
Gabo ajťák... na koně by nevlez... ale dělá Verči technického parťáka , staví překážky apod...
 
Naopak Annika pomóóóc... odmalička je koňmi posedlá... ve Skandinávii na venkově je zaparkovaný kůň nebo spíš koně téměř u každého domu, tam se jim vyhýbám... je to moje noční můra a doufám, že to Anni přejde než vyroste...byla jsem totiž úplně stejná... kvůli koním jsem šla na střední hnojárnu, tedy zemědělsko technickou školu...
 
Na jedné vyjížďce jsem spadla tak škaredě, že kostrč v čudu, otřes mozku,  a ještě kdovíjaký otřes, protože jsem jezdit přestala.... strach...
A teď mám strach o Anniku, když jede na koni a to takový, že úplně šílenýýý... vím , že moje špatné zážitky nemůžu vztahovat na její život, ale to si tak můžu říkat, vysvětlovat sama sobě kde co, je mi to prd platné, prostě se bojím...
 
 
Nicméně i když moje nejoblíbenější zvíře je kráva, kůň je prostě překrásné stvoření a ten Verčin je náš miláček :))))
 
 
hezký večer,
 
 
i.




 
 
 
 
 






























































 
 





 
 
 
 

22 komentářů:

  1. Krásně jste se vyřádily ♥ taky by mi nevadilo na zahradě spoousta koní :-))

    OdpovědětVymazat
  2. Jupíí konečně se Qvata dočkal článku =D i kdyz ja na tech fotkach vypadam jak blbec =D a prekroucena otěž začatečnicka chyba ale toho si nebudeme všimat ok?? =D řekněme že jsem mela dost prace Qvatu udrzet byl nabušeny!!!!=D Děkuji tetinko za krasnyyy článeček

    Qvata=konik
    moc jsem se u začátku zasmála!!!=D

    Bylo fajn že ses nakonec ovažila k němu přiblížit n 1 metr =D a na fotku i k hlavě =D
    Ještě jednou dekuji
    A Qvata neni muj ale rekneme to tak ze je soro jako muj muzu zaa nim kdy chci!!=D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verčuli, vypadáš krásně a jsi šikula i s překroucenou otěží... moc ti fandím, však víš... pusu pa I.

      Vymazat
  3. To je nádhera, tak to je můj sen - dcerka jezdí od necelých tří let, ale musíme za koníkama dojíždět, teď je jí pět a já naopak doufám, že u toho vydrží.... ;-).
    Ale strach z pádu chápu, taky občas trnu, ale má páteřák a helmu a její Pikuš krátké nožičky, takže by to nebyl pád z velké výšky.... http://www.ukavanza.blogspot.cz/2015/05/volba-vhodneho-konicka.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jééé tak to by se u nás vyřádila, tady je koní všude plno a kamarádka jich má , že neví co s nimi, tam má Anni vstup zakázán :)))

      Vymazat
  4. ... ten kůň je nádherný... moc milá návštěva ..... a ty kopce nemají chybu ... jsou krásně nasvícený dneska je vidět který je který .. asi západ sluníčka?
    Radostné dny přeju. Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. moc děkuji... ano byl to západ slunce... krásné podzimní dny :))))) Inka

      Vymazat
  5. Jé, Inko, já takhle spadla na své 18. narozeniny a skončila jsem taky v nemocnici. Ale koně miluju dál. Ovšem strachy bych se zbláznila, kdyby moji kluci chtěli jezdit. I když ty jejich freestyle koloběžky ... Člověk si nevybere a své zkušenosti jim taky předat nemůže, i když by tak moc chtěl. Krásný večer Peťula

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jo to si říkám taky, zakážu koně a bude lozit po skalách nebo kdoví co.... já ty koně taky miluju, jen jezdit mám strach, to už navždy....

      Vymazat
  6. Mě pobavila ta fotka, jak si koník odkráčel vrátky:o)
    pa a krásné dny, M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ještě , že máme široké vrátka... pa I.

      Vymazat
  7. Ale to je překvapení, Český teplokrevník? Inko, dcera od malička "stonala" po jízdě na koni, nejdříve jsme ji "uchlácholili" morčetem ELIŠKOU, potom následoval králík KÁJÍK, dále pes Foxteriér drsnosrstý BODY, potom k němu Německý ovčák BEN, dále několik potkanů VALMÍREK, VALDÍČEK a další a stejně nás kůň "neminul". Dcera jezdila několik let a byla velmi šťastná. Dnes je jí 29 roků a jezdí s kočárkem a vozí svoji krásnou dcerku a naši jedinou vnučku. Na všechna zvířatka, která prošla naší domácností s láskou vzpomínáme, už nejsou mezi námi, ale velmi nás obohatila. Byli to členové rodiny. Ten kůň byl stejně nejvíc. Nelituji ani toho strachu a že jsem měla pořádný. Pravdou ale je, že se jí nikdy nic nestalo.
    Vlaďka

    OdpovědětVymazat
  8. Tvoja hlava na jeho, jeho sklopené oči, veď tam je neha a tvoja sústredenosť....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jo, to já bych ho objímala a pusinkovala, ale nesedla na něho... to ne....

      Vymazat
  9. Inko, ja ti tak zavidim.. ta predstava, ze vykouknu na zahradu a tam stoji kun. :-)
    Nádhera.
    Reny

    OdpovědětVymazat
  10. je to moc příjemné .... pokud na něm nesedí Annika.... krásné podzimní dny Inka

    OdpovědětVymazat