sobota 23. dubna 2016

Dnes je tráva...


už krásně zelená, tohle bylo asi před měsícem...

Koukám na ty fotky a říkám si, jaké měl Gabo štěstí, když jsme se tady před jedenácti lety nastěhovali. V ulici děti stejného věku... bylo jich pět, potom se k nám  přistěhovala rodina z Finska... bydleli tady pět let, měli dvě děti, takže to byla parta ještě větší...

Dodnes drží při sobě... jsou úžasní.... vymýšlí kdejaké blbiny, všichni jsou to puberťáci... což je obávaná věková kategorie, ale já puberťáky mám ráda, zvlášť všechny ty naše děcka z ulice...

Anni už má všechno jinak, v její věkové kategorii tady není nikdo...

Takže se cpe jak může mezi tyhle velké děcka nebo mě neustálé láka na hraní všeho druhu, protože nemá parťáka...

Tento týden si užila tetu Alenku, já spousty hodin denně v IKEA a po večerech dodělávám co v práci nestíhám.

Konečně víkend... i když mě čeká práce doma, ale aspoň se vyspím, nikam nemusím a možná dva dny nevylezu z pyžama :)

Myslím, že se někdo ptal na to koňské žrádlo, zjistím a napíšu... zatím do krmiva nepřidávám... mažu Voltaren.... nepomáhá vůbec :(

Zkoušela jsem něco na bloggeru a rozhodilo se mi pár příspěvků,  nevím co s tím,  ajťák  ze mě nikdy nebude... teď jsem aspoň odstranila ikonu bloggerka roku, která se mi v mega velikosti objevila na blogu, tím se rozhodilo dalších x příspěvků...

Po dlouhé době pracuju se sketchupem, hodně se mi vzdálil, ale nacházíme k sobě cestu zpět, on je moje láska. Těším se do Dánska až na všechno bude více času, na blogger, sketchup atd....

jééé vlastně na blogger moc ne.... toužím po velké změně mého blogu a čekám jen až bude více času, ale náš únik na sever bude letos i únik od internetu, což může být taky příjemné... i když víc jak měsíc bez blogu a psaní?

V okolí příroda s přírodou... kavárna s Wi-Fi žádná ... ale možná sem tam zajedeme blíž k civilizaci a pošleme pár signálů...




hezký den,

i.


 















 











































 







 
 
 
 
 
 
 
 


pátek 15. dubna 2016

Limitované...

 
 
 
kolekce v IKEA...
 
mám je moc ráda... jsou výjimečné,  omezené počtem, rychle zmizí... výjimečný design za málo peněz. Jako třeba nedávná nádherná kolekce inspirovaná Brazílií, opravdu mimořádné kousky...
Když jsem v IKEA nastoupila byla čerstvě nainstalovaná... teď už se jen doprodávají zbytky...
 
Limitované kolekce jsou příležitost koupit nějaký speciální design kousek, něco co už se nikdy znovu neobjeví... něco originálního...
 
Teď máme další dvě limited collection, myslím, že jich teď v IKEA bývá víc než v minulosti...
 
Už jsem tady jednou psala o Ingegerd Raman... velmi významný pojem světového designu... a právě ona se spolu s dalšími dvěma designéry podílela na další velmi speciální kolekci, která se v IKEA objeví v květnu....  VIKTIG COLLECTION.
Švédsky VIKTIG znamená významný... myslím, že tahle kolekce bude vskutku významná...
 
Fotky jsou z mé prezentace... v závěru o VIKTIG...
 
 
 
A update od nás....
... poslední dobou moc nestíhám psát...
 
V práci stále projekt koupelny...  nakonec mi prošel fakt jen beton, neprošla ani žárovka na tkaném kabelu... musím použít světla IKEA, tedy jen ty koupelnové ...
 
...schovám si ten návrh pro nějakého svého klienta... pořád něco tvořím do šuplíku...
 
... doma home office, ať to běží rychleji... chtěla bych, ať je vše hotové,  než  zmizím do Dánska, Švédska...
 
Příští týden jsem celý v práci, budu asi od rána do večera ať využiju toho, že přijede teta Alenka hurááá a postará se o Anni  huráááá... radost o to větší, protože Annika od včerejška všelijaká, rozjíždí se ji rýma, kašel a kdoví co z toho vyleze a kdoví jestli bych vůbec mohla do práce...
 
A tak znova a znova mám chuť vzkázat všem matkám , které mají babičky, které sem tam  pomůžou ... nosit na rukách a děkovat , děkovat... a šetřit!
 
Četla jsem totiž , že je to trend dnešní doby, že babičky jedou na plný úvazek, že v dnešní době jsou babičky naplno využívány a mnohdy i zneužívány, protože jsou to ženy ne ve věku padesát let jako kdysi, ale i  kolem sedmdesáti a jejich stáří není o klidu a pohodě, ale o plném úvazku v péči  o vnoučata...
 
Sama to vidím ve školce, kolik dědečků a babiček ráno běží s dětma do školky a odpoledne zpátky...
 
Annika moc neřeší babičku, tu supluje aspoň jednou za čas teta Alenka, ale řeší dědu... dnes ráno opět hovor o tom, jak by chtěla dědu...  " víš mami, aspoň nějakého toho nejmenšího dědu, ale abych ho měla,  já bych tak moc chtěla dědu"
 
... vybavil se mi film " Jak dostat tatínka do polepšovny "  jak Vašek toužil po dědovi...
 
V IKEA nachodím kilometry, nebyla jsem na to zvyklá... asi před měsícem mě začala bolet kyčle, nikdy předtím mě nebolela... nohy mě bolí obě z toho nezvyku hodně chodit, ale ta kyčle mě děsí... bolí hodně... poslední dny jezdím v práci výtahem i to jedno patro,  protože schody nedávám a doma jsem vděčná za zábradlí...
 
Když jsem tam nastupovala, myslela jsem, že budu nejstarší exemplář, ale nejsem... v našem design týmu je nás šest, dvě jsou starší než já... jedna z nich nedávná operace kolene a problémy s klouby.
 
Podělila se s nadějnou info od jejího MUDr ortopeda... doporučil ji koňskou dávku něčeho a to doslova... prý, všechny ty zázračné preparáty z reklam na klouby jsou k ničemu a jen placebo a prý jediné co funguje je preparát na klouby,  ALE pro koně!  FAKT... koňovi dají lopatu, člověk jednu lžičku...
Strašně jsme se nasmály, jak budeme skákat Taxis na showroomu... pan doktor ji ještě  říkal... nevšímejte si toho dávkování a že tam píšou přidávejte do krmiva apod...
 
Takže jsem inspirovaná , žrádlo pro koně nová naděje... snad mi nenarostou kopyta,  hřívu bych  brala a koňskou sílu taky...
 
hezký večer,
 
i.



 
 



























 
 
 
 




 

 
 
 
 
 Tohle je pro mě srdcovka... tenhle dánský designér, používá jako přírodní materiál mořské řasy z nekonečného a mého milovaného dánského pobřeží... mixuje s papírem a vytváří tyhle krásy, stejně jako následující Carolina Perth.
 
 

 
 
 
 
 



















 
 
 
 
 
 
 



































































 


pátek 8. dubna 2016

Mám zelené....



ponožky...
 
sedím a vydechuju.... sprint do obchodu... Gabo odjížděl na víkend, tak jsme jeli narychlo nakoupit a narychlo jsem na sebe hodila co mi přišlo pod ruku... nenašla jsem jiné,  než zelené ponožky, které už má Gabo malé :)   jak ty děti rostou, člověk kdeco podědí...
 
... koukám a říkám si,  jak je to zvláštní pocit, mít na sobě barevné ponožky, tedy vůbec něco barevného... nevím jestli to může být nějaký druh diagnózy, ale vlastně nosím jen všechno šedé, bílé, černé... tedy těch šedých několik odstínů, asi všechny... a džínovinu, aspoň ta je modrá...
no ale jinak... žádné barvy, dnes mi to připomněly ty zelené ponožky,  









 V práci si teď užiju barev až až...  a s barvama , pokud se nejedná o můj vlastní interiér, pracuji moc ráda...

 dostala jsem na starosti rekonstrukci celého oddělení koupelen... moc se mi do toho nechtělo, vlastně vůbec...
... kus zdi, výřez koupelny... tedy patnáct takových výřezů, patnáct životních situací, patnáct imaginárních bytů, domů... patnáct různých návrhů, stylů, cenových úrovní apod... spoustu dokumentace, výkresů atd ke každé koupelně, resp. výřezu koupelny...
 
Všechny půjdou zbourat, takže nové životní situace... rodiny, single, couple, dvě děti, tři děti , žádné, senioři apod... a o čem je moje práce? Všechno navrhnout ALE s ohledem na nekonečné kritéria, omezení, nařízení...

 
Což znamená třeba to, že jedna z koupelen... ta nejvíc viditelná, by měla být něco speciálního, krásného, vydařený design.... mám okamžitě vizi betonové zdi,  antracit, jednoduché zrcadlo, místo nástěnných světel spuštěné žárovky na černém tkaném kabelu po stranách toho zrcadla, žádné horní skřínky, spodní část čistá... jen kontrast oproti betonu...  bílá skříňka, bambusová podumyvadlová deska, dvakrát horní kulaté umyvadlo...nová design baterie,  černé ručníky... černá v kombinaci s tmavě šednou nebo téměř antracit je prostě krása... struktura betonu vše podtrhne...
 
a jak to probíhá v IKEA? diskuze s prodejním oddělením...beton jsem ukecala.... bílou skřínku tam nedávej, musí tam jít novinka... ok dám tam tu světle šedou skřínku, desku bílou ... dlouhou bílou desku Ostrava nemá, dej tam jen jedno umyvadlo... ok dám jen jedno... ten holý vrch nemůže zůstat, dej tam několik skříněk ať se lépe prodávají... ok návrh v čudu...
 
Tak dávám dohromady patnáct návrhů, boj s větrnými mlýny... přesto to beru jako výzvu a snad prosadím co nejvíc...

 
 
z práce...



































sbírám fotky na náladové koláže... každé koupelně dávám jména, jako třeba...  Spa, Deep lagoon,  Captain kidd, In the bubbles, Calm river, Countryside, 4 Him, Splish Splash, Little mermaid, Wash your hands! , White harmony, Confident.... Každá koupelna náladová koláž...
 
Tohle ještě nejsou koláže,  jen sběr fotek, mám hromady... tohle jen pár z nich... vypadají mizerně, pleskla jsem to mobilem, v reálu jsou čisté krásné...
 
Nakonec mě ty koupelny snad budou bavit... současný stav je mizerný, chtěla bych tam udělat velký třesk... pokud mě marketing neubije argumenty...
 
ještě k poslednímu příspěvku... moc děkuji za všechny milé komentáře :)
 
hezký večer,
 
i.