Další pauza...

Tuhle pauzu v psaní blogu jsem neplánovala, ale tak nějak to prostě přišlo...

 řešila jsem v poslední době velké změny... a na psaní nebyla ta správná energie... vždy píšu jen spontánně,  když to cítím. Psát jen proto, aby blog systematicky plynul mi nejde.

Dnes to přišlo, chuť zase napsat a opět psát... pokračovat...

Nechtěla bych to hodně rozvádět... takže rychle a jednosuše. Prodáváme dům... s odchodem Gabriela do Holandska jsem dostala odvahu udělat to, co jsem chtěla už dávno. Respektive nikdy bych tohle kouzelné místo neopustila, ale je to jediná cesta řešení vztahu , který roky nefunguje. Je to jediná cesta ke změně a možnosti začít znovu, jinde, svobodně a v klidu.

Je to složitý příběh, který bych asi dál nerozebírala. 

Tak nějak to odstartovala moje  dlouhodobá vizualizace. Vize malého domku na pidi pozemku, klidně bez výhledu. A mezistanice malý byt s velkou terasou. Docela nereálná kombinace.

Velkou terasu mají přece jen velké a drahé byty. Ovšem já jsem ho viděla a tu terasu... pořád ta terasa, žádná lodžie, nudle dlouhá, ale krásná čtvercová prostorná terasa. Na ni relax posezení, velké květináče, stromky... lněné polštáře, velký nízký dřevěný stůl, lucerny... pohoda a příjemno...

A tak jednou se nějak situace vyhrotila a já si říkám kouknu na byty, musím to řešit a musím hned.  Kouknu na první byt... je malý, nový a má terasu, velkou terasu, čtvercovou. Volám makléře, schůzka, prohlídka, záloha... během tří dnů startuju proces, ke kterému se chystám roky. Uklizím dům , chystám k prohlídkám, návštěvám zájemců, makléřů apod.

Zájem nečekaný, okamžitě několik prohlídek domu. 

Výsledek...  od nového roku postupné zařizování a přesun z 200m2 na 37m2 /  terasa 22m2 ! /Času poměrně hodně...  asi do března.

Emoce, pocity smíšené a každý den jiné. Od nadšení z nového začátku až po zoufalý pocit spojený s opuštěním milovaného místa, které bylo 15 let našim domovem. Představa, že už neuvídím náš výhled, ten magický pohled na okolní hory, že moje adresa už nebude moji adresou, že se budu domů vracet ne tady, ale jinde jsou šílené pocity, nemluvě o tom jak špatně to zvládá Gabo a Anni.

Ale vím, že je to správné a vlastně nevyhnutelné, bohužel je tenhle proces velké změny citově a emočně velmi náročný... a nelehký.

Spoustu lidí z mého okolí to vidí jako bláznovství, že už nikdy nebudu mít takový dům ani výhled atd. 

Ovšem moje životní pohoda asi není postavena na majetku a na výhledu, tohle poznání přišlo životem a touha po klidu a vnitřní pohodě je pro mne nejvíc. A pak ta svatá pravda matka vpohodě, dítě taky...

Byla jsem teď zase dva týdny v Holandsku a bylo úžasně. To jejich předvánoční kouzlo je tak příjemné. Žádné nevkusné kýče nikde! Ničeho příliš, ani toho předvánočního zmatku, jen příjemná pohoda, ještě se k těmto dnům v dalším příspěvku vrátím.

Je to pro mne trošku matoucí, mít blog a instagram zároveň. Protože pro ty kteří, sledují můj instagram to tady bude asi už nuda, protože se budu opakovat, stejné fotky apod.

přeji pohodové adventní dny....

 a hezký večer,

i.