středa 23. září 2015

Učím se...

..... mít se ráda.

Moc mi to nejde... Anni zase ve školce, tak si plním jeden ze svých snů... udělat si pohodu na zahradě, číst si... dýchat čerstvý vzduch a prostě jen tak na chvíli být sama se sebou....užít si to...

Ale místo, abych si užívala, mám divný pocit, že zrovna nic nedělám, že tohle si přece nemůžu dovolit jen tak nic nedělat...pocit viny, jako bych byla za školou.

Hlavou se mi mele, že jsem neodvezla trávu , Gabo si zapomněl svačinu, mohla jsem aspoň pustit pračku, snad nebudou učitelky naštvané, že Anni ještě trochu kašle a už jsem ji tam strčila, měla jsem volat instalatéra, umýt horu nádobí, uvařit....

No asi to chce trénink... po pěti letech, kdy jsem na sebe pomyslela jen v myšlenkách typu měla bych někdy na kosmetiku, měla bych cvičit, měla bych někdy sehnat hlídání a někam jít , jet, koupit si něco na sebe, přečíst knihu... z těch všech měla bych se většinou nic nekonalo..

Mám poruchu spánku, po tom co jsem k Annice 3,5 roku vstávala stokrát za noc...do teď se budím i když nemusím, pořád jsem ospalá, ale nemůžu nic dospat, protože přes den neusnu... dokážu jen tak podivně hybernovat, vnímám okolí, to že nespím, ale zároveň se mi jakoby v hlavě melou sny a kdejaké blbiny jakobych spala a snila... tohle mívám často i v noci... možná je to už diagnóza...

Všechny své touhy jsem zametla pod gauč a několik let jsem žila jen každodenní realitou, potřebami mých dětí a snaze vše zvládnout, aby nijak nestrádaly, měly krásné dětsví, domov,  hodně lásky a jistotu, že jsou milované...
Gabo vyspěl do samostatnosti, Anni je konečně ve školce a já se snažím v sobě najít a probudit tu nadšenou, odhodlanou bytost, kterou jsem bývala.
  

Jen nějak mi ten restart zatím vůbec nejde... melou se ve mě všelijaké pocity, vzpomínky, nenaplněné touhy, hledání sebe, otázky nad smyslem toho , či onoho...otázky naplněného nebo nenaplněného ženství a života vůbec...

i.
 















































69 komentářů:

  1. Zdravim! Casto ctu Vas blog, prijde mi vcelku depresivni;-), nic ve zlem, nedivim se, mate to slozite a narocne, az moc.... Ale verim, ze Vam ted zacina nova - jina - etapa. Urcite bude lip.
    Podobny pocit marneho nicnedelani prozivam, kdyz mi vyjimecne zmizi deti treba na vikend, opravdu rarita, stalo se to prvne toto leto asi po 5 letech, a ja mam milion planu, ukolu, povinnosti apod. Jenze najednou zjistim, ze moc dlouho piju caj, koukam na TV, coz normalne nedelam, atd. Nejak s tim mnozstvim volneho casu neumim spravne nalozit. Jenze pak si reknu, co kdyz je to zrovna to "spravne"! To, co prave potrebuju.
    Chci tim ricte, ze i pro Vas je ted urcite spravne odpocivat, cist a valet se, kdyz to konecne jde! Delat to, co CHCETE a ne to, co MUSITE nebo byste MELA.
    Je dobre ze jste se vydala na tu cestu "restartu" a jdete po ni dal. Drzim pesti, at zdarne dojdete az tam, kam chcete:-).
    Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A jeste neco...
      Nekdo v prispevku nize doporuce mimo jine Vigantol. To je vlastne vitamin D, zname asi hlavne od miminek. Zuste si neco o vitaminu D precist. Je to uuuuuzasna vec. Jsem odpurce chemickych vitaminu, naprosto, toto je ale opravdu zazrak, temer na vse:-). Jen bohuzel zde v CR ho nesezenete ve vysokych koncentracich, nebo jak to rict - mnozstvi tech spesl jednotek. My si nechavame vozit z Ameriky, nekde kolem 10 tis jednotek v jedne tablete. Spousta lidi o tom nevi, spousta mlci - farmaceuticky prumysl by totiz mohl prijit o hodne "zakazniku". Vycteno a vyslechnuto z nekolika zdroju. Ziskate jej i na slunicku, ale prijimate jej holou casti tela a pouze dokud vas stin neni vyysi jak vy, takze jen po urcitou dobu dne, coz take nevi kazdy. Nedostaneme ho tedy prirozenou cestou do tela tolik, jak bychom si mohli myslet. Treba by vas to oslovilo. A pomohlo i detem. Detsky lekar by vigantol urco predepsal a ted je idealni doba zacit, at maji deti na zimu lepsi imunitu. Umite anglicky, pripadne hledejte i zahranicni zdroje, tam je informaci mnohem vic. A uz koncim:-)..... Mejte se, ono to pujde!!!
      PS1: Skarohlidu si nevsimejte. Najdou se vsude. Bohuzel.
      PS2: Antidepresiva neeeeeeeeeeeeee. Verim, ze to zvladnete. Mate uzasne deti, strechu nad hlavou, i kdyz to nekdy ubiji, zatracene moc, je to preci hodne. Ale to vy vite. Tak tfuj, tfuj, tfuj....

      Vymazat
    2. to zní moc zajímavě... zkusím nastudovat... moc díky!

      Vymazat
  2. Strašně se v tom plácáte...doporučuju antidepresivum a aspoň na půl úvazku do práce...- komkoliv- přijdete na jiné myšlenky, dostanete se mezi lidi, poznáte nové lidi- samota podle mě ještě nikoho z deprese ani únavového syndromu nevyléčila!
    Jinak jste opravdu moc krásná a talentovaná......S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. klinickou depresi nemám... původem jsem klinický psycholog, takže projevy deprese a únavového syndromu jsou mi známy... proto antidepresiva určitě ne.... to spíš ta práce na poloviční úvazek :)

      Vymazat
  3. Bla bla bla.......můžu se zeptat,co se Vám tak hrozného děje v tom velkém domě s vysokou životní úrovní???
    Nechce to antidepresivum,chce to pár facek na probrání.....jsou lidi,co jsou na tom hůř,co mají třeba děti s leukémií
    a musí fungovat.....vím,že se na mne snese vlna kritiky,ale takhle to já cítím....sorry
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Martino, proč soudíte člověka, kterého neznáte, každý máme ten svůj problém v životě a pochopí jen ten kdo to prožil. Lehce odsoudíte, ale za co? To, že žije v hezkém domě ještě neznamená hezký život. Smutek si Vás najde i v krásném domě se zahradou a ten dům Vám nepomůže. A v této situaci asi ani těch pár facek. A Vy jestli nechcete pomoct, tak aspoň neubližujte a přepněte si na jiný blog. Vždyt Vy to tu vůbec nemusíte řešit. A není to kritika, jen prosba aby jste nesoudila , když to po Vás nikdo nechce. V klidu si užívejte dnešní den. Lenka

      Vymazat
    2. Velký dům s vysokou životní úrovní? Panebože, vy jste ale kráva.

      Vymazat
    3. Martino nechápu, proč jste tak negativistická a v podstatě závistivá..Nepotřebujete vy náhodou andidepresiva a pár facek?Jestli se vám nelíbí život Inky, tak si ho nečtěte....mně připadá zajímavý, skoro úplně jiný, než co prožívám já, ale o to mně víc baví. Takže buďte tak laskavá a čtěte si něco víc depresivního, než prožíváte sama, abyste měla radost, protože toto je akorát ubohý výstřel závisti...Pavla

      Vymazat
    4. Je tak jednoduche soudit druheho, aniz byste se prosla po "jeho ceste"...
      Doufam, ze alespon Vy jste stastnejsi a spokojenejsi ;-)
      Tereza

      Vymazat
    5. holky moc díky za zastání :)))) až z toho jde strach, kolik jedu v sobě někdo má...

      Vymazat
    6. Antidepresiva? Pár facek? Jak někdo může napsat takový blbosti??I potřebuje objetí, lásku především tu partnerskou, mít se na koho spolehnout, mít někoho, kdo pomůže s chodem baráku i se zahradou, mít se komu vyplakat v náručí, nebýt na vše prostě sama ( ted nepočítám děti), naučit se mít ráda, dělat si drobně radosti, relaxovat...podobnou krizi poržívám i já i když partnera mám...bohužel jako bych ho neměla...taky se učím relaxovat, dělat drobné věci kolem i vně baráčku,pláču když se mi chce plakat, místo uklízení jen tak sedím, pozoruju přírodu , přemýšlím, však úklid neuteče, koupím si něco hezkého na sebe, jdu na procházku se psem...kolikrát potřebuju milující náruč a pár slov že bude líp...jo to bych se musela umět tak max obejmout sama a sama si ty slova vyslovit...

      Vymazat
    7. prave prozivam taky podobne stavy o jakych pisete Vy i Akinoma. do toho jeste silena touha po diteti, ktera se asi nevyplni. alespon zatim muj zivot jde timto smerem. je mi 35,snazim se ale neztracet nadeji a porad doufam.
      no dostala jsem radu od me maserky. zkusit trezalkovy caj. tak jdu na to. snad aspon na chvili chmury zazene.
      kdyz cloveku chybi laska a obejmuti, tak tezko mu nastartuji zivotni energii konicky a prace. aspon ja to tak vnimam. :( m.

      Vymazat
    8. Nadeji urcite nevzdavejte jste mlada... laska a objeti to je nejvic... kdyz chybi tak se clovek musi neustale necim mobilizovat motivovat inspirovat a hlavne verit ze to co neni muze prijit...

      Vymazat
    9. dekuji za podporu... prave bez toho objeti a pocitu lasky je pro mne moc tezke porad hledat sily a chut do zivota.. nekdy to jde, nekdy mne to semele... :)
      mam moc rada Vas blog, chodim jsem skoro kazdy den. i kdyz nekomentuji. dnes poprve. chapu Vase rozhodnuti, ktere pisete v dalsim prispevku, i kdyz za sebe muzu rict, ze mne Vase uvahy o zivote budou taky chybet. ale mate pravdu, nevite kdo to cte a jak to muze pouzit proti Vam. no na druhou stranu psychohygiena psanim hodne pomaha... :)
      tak odpocivejte, nabirejte sily a ono nakopnuti prijde samo jak nastane jeho cas! ;)
      m.

      Vymazat
  4. Moc zdravím! Mám to taky podobně, svádím to na krizi středního věku, blížící se menopauzu a tak. Ale za tím vším je jedna jediná věc - málo lásky, té partnerské. Té dětské mám /zatím/ dost. Držím palce, ať je líp!
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  5. Dík za odvahu a dôveru zdielania.
    Pre mňa si celistvý človek....prijala si so životom aj bolesť.....ani veriaci, veľakrát nevedia, že takto sa miluje....a akonáhle z človeka ubúda, tak je to pre nich znak, že je to ,,zlá ,, cesta...
    Vieš, že som na ceste s ,,cudzím dieťaťom, s iným duševným vývojom,, ostala sama, ..kolegyne,, matky to vzdali, alebo už nemohli, nevládali..naše deti sú ,,boľavé,,...ísť s nimi v živote znamená ,,bolieť, a ubúdať..,...láska bolí....to ani pre veriaceho nie je možné prijať bez milosti....pre kresťana , s Kristom to ide...lebo v ňom je naša úplná akceptácia, prijatie, aj keď je tak zle, v tých vnútorných hlbočinách...potom je tam aj cesta...cez tieto hlbočiny...(prijať Mila, znamenalo vojsť do jeho hlbočín, tmavých údolí a kráčať tam, cez...sú tam hlbiny.. )
    A zase si inšpirujúca...chce to agentúru...
    Napíšem mail...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. drahá moja, moc díky za úžasného mejla :))))

      Vymazat
  6. Hele, kočko,

    a co kdybych ti každý den zadala jeden hezký úkol?
    Mě rozmazlovaní a hedonismus osobně dost jde! Prostě bych napsala, co fajného máš ten den udělat.
    Bude to legranda, bude dobře, spolu ten podzim/život zvládnem!

    DRŽ SE!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rosinko jsi zlatá... asi to vše vyznělo úplně jinak, strašně dramaticky... jsem unavená, mám chuť si odpočinout a jen tak si přemýšlet apod, ale do depresí neupadám.... ale kdyby bylo hůř slibuju, že se hned se přihlásím o úkoly... skvělý nápad :)))

      Vymazat
  7. Ano, denně nutně něco krásného, jen pro Vás! Moc dobrý nápad. A mě ještě kromě zásadní rady , viz Alena, pomohl fungilne, imunex, vigantol a hořčík a béčka. Držte se, holčičko, vždyť Vás čekají dobré a určitě i legrační věci! A jste moc krásná a máte tak hezké děti, o domě a dobrém vkusu nemluvě. Jiřina

    OdpovědětVymazat
  8. ....jo, tak tohle znám, do podobné nálady upadnu vždycky, když se mi vytratí režim a pravidelné povinnosti
    nejlepší výkony podávám pod tlakem, a i ten odpočinek je třeba si prvně pevně zakotvit do rozvrhu, nějaký čas se tím řídit a pak už to nabíhá samo...držím palce ať se podaří :-)
    P.S. antidepresiva bych nechala až na dobu opravdických starostí a problémů.
    zdravím J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ano přesně - režim, to je vlastně terapie...

      Vymazat
    2. Antidepresiva ale nie su lieky na starosti a problemy, ako sa mylne o nich hovori! Antidepresiva novej generacie dokazu zrovnat mozog tak, aby fungoval ako ma. Podobne, ako ked ludom s diabetes nasadime inzulin. Alebo zafixujeme zlomenu nohu sadrou. Su obdobia (a stavy), na ktore jednoducho nestacia echinaceove kvapky ani pobyt na najkrajsom mieste na tejto planete.
      Inko, drzim palce, nech je coskoro lepsie!
      K.

      Vymazat
  9. Inko, bude líp! Hlavně hlavu vzhůru světlejším zítřkům. Když mi bylo nejhůř (psychicky i zdravotně) pomohla mi moje čtyřnohá kamarádka (fenka bernského salašnického psa)... stačilo a pořád stačí zabořit nos do srsti, všechno ji říct - nemluví, nesoudí a chápe a taky nutí vstát a jít, protože ven se musí, i kdyby co by.... Prostě mě miluje (ne že by dcerka a partner nemilovali, ale psí láska je prostě bezpodmínečná). Markéta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nad hafanem přemýšlím už dlouho, jen to naše cestování, to je problém co pak s ním... a bernský salašnický to je absolutní miláček a zbožňuje děti a je nááádherný!

      Vymazat
    2. Bernský salašnický je láska na celý život. Dá se s nimi i cestovat. Ač se to nezdá, tak jsou celkem skladní. A taky, když najdete tu správnou chovatelskou stanici, tak Vám přes dovolenou rádi pohlídají. Já jsem naši Fay doposud tahala všude sebou, ale už jí je skoro devět a potřebuje větší klid, tak přes dovolenou zůstává s mou maminkou (má taky prázdniny a je spokojená), ale když nemáte ke komu, tak i rodná chovatelská stanice vypomůže. Stane se z ní druhou rodina. Aspoň u salašníků to tak je. Každý rok na Silvestra je sraz salašníků na Pustevnách, tak se stavte - vychází se v devět směr Radhošť. Milí lidi a velká smečka psů. Markéta

      Vymazat
    3. To zni silene lakave :))) moc dekuji za info, kamaradka ho mela byl uzasny!!!

      Vymazat
    4. Není za co... Srazy pořádá CHS Gasadela z Rožnova pod Radhoštěm. Úžasní lidi. Bližší info se dá dohledat na webu klubu švýcarských salašnických psů www.kssp.cz. Třeba se potkáme! Markéta

      Vymazat
  10. Jen klid...ono to přijde.
    A hlavně, práce neuteče, stejně to za vás nikdo neudělá, takže pohoda a hlavně vše v klidu. Užívejte si odpočinku, i když se to musíte učit. Ono totiž to naše tělo je dokonalý stroj a kdyby už nemohlo dál, tak to dá pěkně vědět a věřte mi, že to není příjemné, Takže odpočívat odpočívat odpočívat ☺
    Mějte se moc prima!
    M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, já mám touhu po odpočinku, zpomalení , zamyšlení apod.

      Vymazat
  11. Myslím, že tyhle stavy má občas každá... Ale děti nejsou v pohodě, když maminka není v pohodě bez ohledu na to, jestli mají nebo nemají svačinu . Ani naklizená domácnost není podmínkou pro šťastný a naplněný život (u toho naopak vzniká dost nepořádku ;-)). Takže "měla bych" hoď za hlavu, protože si jsem jistá, že Annice i Gabovi je jedno, jestli jsi odvezla trávu nebo ne, odpočni si a pak vzhůru za novými dobrodružstvími. Držím palce.
    BTW - ten hrnek ze Starbucks je úžasný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. říká se bordel v bytě, šťastné dítě, bude na tom hodně pravdy.... a cítím to přesně tak, nejdříve chci pauzu, pak se nadechnout a do něčeho se pustit... všechno má svůj čas....

      Vymazat
  12. Někdy je potřeba se rozmazlovat o:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jo jo, to se právě teď začínám učit....

      Vymazat
  13. Inko, objimam na dalku :-) Bude lepe, uvidis!!! Pa T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko, psala jsem Ti mail. Co zkusit Bachovu kvetovou terapii treba?

      Vymazat
    2. Teri moje zlatá, díky za mejla... napíšu pa I.

      Vymazat
  14. Starám sa o dospelú ZŤP dcéru.Viem,čo je smútok a beznádej.Viem,čo je nespavosť 28 rokov,viem,čo je strach o jej budúcnosť keď tu nebudem.A viem,že by som dala svoj život za jej zdravie.A napriek tomu večer zodvihnem hlavu a poďakujem,že nie je ešte horšie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jste obdivuhodná, přeji hodně sil....

      Vymazat
  15. Milá Ingrid,
    cca před 14 dny jsem objevila Váš blog, přečetla a prohlédla jsem ho poctivě jedním dechem, protože je inspirativní, krásné fotky, na spoustu věcí stejný názor a stejné prožitky. Dnes jsem přečetla i komentáře. A souhlasím, bude lépe, ale myslím, že už by to chtělo popovídání s odborníkem (zkušenost z rodiny). Ale mám také jednu osobně vyzkoušenou radu - echinacea kapky. Když byla dcera malá, šla z angíny do angíny, rýma stíhala rýmu, od moře jsme ji vezli se čtyřicítkama. Až jedna moudrá paní magistra v lékárně doporučila echinaceaové kapky a stal se opravdu zázrak. Takže já jsem teď až otravný propagátor této bylinky, ale pokud opravdu poctivě berete určitý počet kapek denně, už za měsíc jsou znát výsledky. Vyzkoušeno už na více lidech a zabírá to. Myslela jsem hlavně na Anni, ale tím odpadne jedna starost i Vám a hned bude o jeden sluneční paprsek víc. Držím moc palce. A začněte s interiéry - ten s Bardotkou byl úúúžasný. Zdraví
    Jana

    OdpovědětVymazat
  16. Zdravím, posílám podzimní pozitivní energii a doporučuji návštěvy - posezení - popovídání s přáteli. Člověk zjistí, že na světě není sám a každý si něco "řeší". Občas se člověk inspiruje a jindy zas dostane radu k nezaplacení, hlavně se odreaguje a přijde na jiné myšlenky... Co se realizovat a uspořádat nějaký designový seminář? Nebo Vaše kniha? Krásný den, Renata

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. přátelé jsou ohromná terapie, já děkuji Bohu za ty moje... naše sdílení nás vzájemně drží nad vodou....

      Vymazat
  17. Inko, nezoufejte a HLAVNĚ se neobviňujte, že když sedíte, že byste měla udělat to a tamto a musíte tohle. Přesně jak píší ostatní, jsme lidi, ne stroje, takže nárok na odpočinek má každý z nás a děti spíše ocení, když budete v pohodě, než jestli máte uklizenou zahradu a byt.... Jak jsem psala v minulém příspěvku, také se učím občas myslet "sobecky" na sebe a hodit ostatní za hlavu, neb to není sobecké... Když budete v pohodě a ve zdraví Vy, můžete fungovat pro děti, které Vás potřebují, takže sobeckost se vlastně nekoná.... A občasné rozmazlení, že si cestou ze školky skočíte ke kadeřníkovi nebo koupit něco na sebe nebo pro radost nebo se sejdete s někým "na pokec", na tom také není nic špatného!
    Monika

    P.S. Držte se, bude zase lépe!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ano přesně tak, učím se být sobecká a myslet na sebe... vím , že to ve finále prospěje všem,,,

      Vymazat
  18. Milá Inko,
    zkuste vypnout. Já teď vypadla z kolotoče a taky jsem se trošku plácala v tom pocitu "měla bych něco dělat". Ale protože na mě nějak padla podzimní únava (ale spíš psychická), prostě odpočívám a dělám věci, které předtím pro mě byly nemyslitelné - hodně čtu, hodně odpočívám, chodím na procházky, dobře jím, snažím se všechno dělat pomalu... A nejdůležitější je hodit za hlavu právě ty výčitky. Vždyť máte za sebou hektické období, tělo si prostě nějak musí vynutit ten svůj odpočinek. Tak mu ho dopřejte.
    Možná zkuste nějaké bylinné tabletky na zmírnění napětí, zklidnění. Já mám ty svoje "do letadla" ;-), fungují.
    Přeju Vám lepší dny, ráda Vás čtu.
    Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak to mi mluvíte z duše, protože přesně tenhle váš režim si snažím aspoň na nějakou dobu naordinovat :))))

      Vymazat
  19. Milá Inko, dúfam, že vás neznechutili tie úvodné komentáre, až sa čudujem, že to niekto takto otvorene dokáže napísať a pritom si neuvedomuje, že slová môžu aj ublížiť.
    Držím vám prsty, aby to negatívne obdobie rýchlo prešlo. Menšie či väčšie krízy má asi každý a je to len o podnetoch, ktoré nám do života prídu, aby sa čim skôr kríza skončila. Preto vám želám veľa krásnych ľudí vo vašom okolí, podnetné témy na premýšľanie, radosť z vašich detí a zaujímavé projekty, ktoré vám prinesú radosť.
    Ja by som si niekedy priala mať týždeň len pre seba, nič nemusieť robiť, ak sa mi nechce...

    OdpovědětVymazat
  20. Milá Inko,
    jak Ti rozumím.
    Já jsem se ještě nedokázala do tohoto stádia dostat. Říci si dost.
    A musím přiznat, že ač mě na blogu považují za super ženu, já si tak nepřipadám a cítím neuvěřitelné vyčerpání. Přes den se věnuji dětem ve škole a opravdu na maxim a odpoledne to vše začíná s vlastními. Dům, zahrada, nakoupit, navařit ... na mě čas nemám, nebo ho už po těch letech ani neumím využívat.
    Držím palce, aby bylo brzy lépe, duše se zmátořila a Ty ses nadechla.
    ... a těch jedovatých duší si nevšímej. Mají zřejmě svůj komplex. Ale sama vím, jak je přetěžké si to nebrat osobně.
    pa, má milá♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mila Moni, ty jsi povysila povolani bezneho ucitele na poslani, na neco uzasneho a verim, ze to stoji hodne sil, ze se kazdodenne vydavas psychicky i emocne a po praci deti, rodina a jeste najdes silu na tvuj tak uzasny blog... vse delas s absolutnim nasazenim, nic nechces osidit , jsi tak obdivuhodna a inspirativni.... ale jenom clovek, chapu, ze se musis citit vycerpana i kdyz vlastne vsechny tyhle cinnosti mas tak rada, ale je toho zkratka hodne a hlavne v plnem nasazeni pro vsechny..... najdi si cas pro sebe, odpocivej, nabirej silu... najdi si svuj unik, klid, vymysli kam nacpat ve vsem tom shonu jenom sebe a sve zklidneni....ja jsem o tom vsude cetla jak je to dulezite apod, ale bohuzel vetsinou clovek dokud neklekne tak jede co to da....sebe jsem porad odkladala na jindy a najednou to ani nejde a cesta k mobilizaci fyzickych i dusevnich sil bude asi dlouha...Moni strasne moc ti fandim a obdivuji vse co zvladas a chapu, ze za tim stoji mnoho sil... drz se! posilam velike objeti... s laskou Inka

      Vymazat
  21. Mila Inko,
    ráda chodím na váš blog a obdivuji,co všechno sama stíháte.Ale myslete také sama na sebe a naučte se být trošku
    sobecká.Vím o čem mluvím.Tak jak píšete,že máte výčitky svědomí,když chvíli lenošíte,že by jste spíše měla udělat to,nebo ono,hoďte za hlavu.Byla jsem na té samé vlně,měla jsem pocit,že nežiji můj život,ale život všech kolem sebe a na sebe jsem zapomínala.Pak přišly zdravotní problémy,musela jsem vše přehodnotit a teď se učím myslet více na sebe.Ale,abych se přiznala,moc mi to nejde.
    Držím palce,odpočívejte a lenošte bez výčitek.
    Krásnější a lepší dny.
    Eva

    OdpovědětVymazat
  22. Evi, dekuji mnohokrat... to vyjadreni, ze neziji muj zivot, ale vsech kolem sebe je hodne vystizne... I.

    OdpovědětVymazat
  23. Ráda Vás čtu, rozumím,moc. Myslím, že Vám chybí i maminka, takové to objetí od dospělé ženský, která by řekla:"neboj holčičko, zase bude líp". Moc Vám přeju kopec lásky a na dálku jedno malé, maminkovské objetí posílám. Alka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc dekuji! Za maminkovske objetii.... presne tak, chybi mi strasne moc... byly jsme si hodne blizke... mela jsem uzasnou maminku...

      Vymazat
  24. Dobrý den Inko,
    děkuji za Váš blog a taky za to co jste napsala. Věřím, že tohle občas postihne každou z nás a taky si to více uvědomí, když o tom někdo začne mluvit nebo si to jako ve Vašem příspěvku přečte.
    Bydlíte v krásném kraji a příroda je nejlepší psychlog. Doporučuji začít tam, nejlépe za doprovodu milého společníka. Takové psí oči hodně dovedou zlepšit náladu. Nedá mi se nezeptat, zda na pozadí Vašich fotek není vrch Javorový ?
    Přeji vše dobré. Držte se. Zdraví Iva.

    OdpovědětVymazat
  25. Ivi, moc díky! je to Lysá hora... psa zvažuji už dlouho, ale jak jsem už psala výše, zatím je problém cestování...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se, nevím proč jsem napsala Javorový. Asi, že jsem byla myšlenkama v tom krásném kraji, Jezdíme do Dolní Lomné u Jablůnkova. A na LH jsme šlapali na kole.
      Přeji krásné podzimní dny. I

      Vymazat
  26. Také moc radá navštěvuji Váš blog a prohlížím si nádherné fotky! Nepročítala jsme celou diskuzi, tak nevím jestli o tom již někdo přede mnou nepsal. Svůj dospělý život se také čas od času potýkám s obdobím, kdy mě nic nebaví, všechno mi vadí, jsem protivná a vlastně se nemám ráda. Co mi, ale v posledních 2 letech pomohlo je jóga. Ze záčátku mi přišlo, že je nezáživná, ale postupně jsem ji přišla na chuť! Je to hlavně o letktorce, jak sedne! A to je asi klíčové! Z hodiny chodím protažená, odpočatá a nabitá energií. Má to i velký vliv na zdraví, poslední zimu jsem nebyla skoro nemocná. Držím palce a určitě bude líp. Radka

    OdpovědětVymazat
  27. moc děkuji za tip... o józe jsem taky přemýšlela, kdysi mě nebavila, ale člověk stárne a mění se.... a máte pravdu chce to správné vedení...

    OdpovědětVymazat
  28. Poznám tieto pocity. V čase keď som pracovala ako full-time au-pair pre dve deti som nemala čas ani prezliecť sa z teplákov do niečoho ženského. Deti dajú zabrať. Snáď sa ti podarí krôčik po krôčiku znova prísť aspoň trochu ku svojmu starému ja :)

    Living by Paganicca

    OdpovědětVymazat
  29. Jsi úžasná a dokonalá právě taková jaká jsi. A občasný splín či chmury na duši má občas každý, někdy míň, jindy více, to je normální. Mám ráda tvé články, miluji tvé fotky a jsem ráda, že jsi.

    OdpovědětVymazat
  30. Čtu vaše řádky a jako bych četla o sobě, zejména ten pocit viny za to, že si dávám chvíli oddech...ani já to neumím, i když už jsem si 100 krát řekla, že se budu věnovat více sama sobě...u mě to je pozůstatek z dětství...moje mamka nikdy neodpočívala, nikdy jsem ji neviděla, aby si v klidu sedla a třeba jen chvíli dělala jen něco pro sebe, nebo se šla jen projít...teď, když už je starší, tak už to dělá, ale mé vzpomínky z dětství v komunismu s nedostkem všeho se spojují jen s celodenní prací a žádným odpočinkem...nemáte to náhodou stejné?? Já mám pocit, že řadu věcí máme jen naprogramováno z dětství a chtě nechtě se s nimi denně potkáváme a probíhá v nás takový rozpor toho, co je a není správné, co můžeme a co ne...ale přitom to je vlastně jen na nás, jak si to zařídíme...musíme tento pocit zodpovědnosti za sama sebe přijmout a také ho i realizovat...jen my jsme zodpovědné za to, co se nám v životě děje..my si svými myšlenkami utváříme současnot a budoucnost...samozřejmě nejde generalizovat, ale já mám pocit, že některé věci o kterým píšete máme společné...a ještě se chci zeptat, kde bych viděla tak nádherný výhled na hory na které se díváte vy??? Je až neuvěřitelné, kde bydlíte...úžasné pohlazení na duši...zdraví a přeje hodně síly ..Monika

    OdpovědětVymazat