neděle 28. února 2016

Stopy

 
 
 
 hory kolem nás...to je pohlazení... klid... terapie...
Práce v IKEA je o interiérovém designu, ale kromě toho je to obchod, mega velký, prý v průměru patnáct tisíc lidí denně... open space office... když pak přijedu tady, jako bych přistála na jiné planetě, jako bych se konečně nadechla...
 
Pro mě zatím všeobecný stres, teorii nastudovat žádný problém... ale se zbytkem se docela peru.. částečný úvazek svým způsobem handicap... nemám telefon, klíče od dílny, žádné své nářadí, každý si hlídá to svoje....  číhám až někdo odběhne od stolu, abych se na chvíli dostala k pc. Každý volný den znamená únik informací... Mám spousty nápadů, které prosadit je těžké, velmi těžké... prý mě vzali proto, abych tam vnesla nápad, design... ale prosadit, abych ho tam mohla vnést je velmi náročné... ale nevzdávám to...
 
Pro vlastní tvorbu je v IKEA  prostoru málu, snažím se využít aspoň to málo, dát tam něco ze sebe, zanechat své stopy...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Zítra bych chtěla dodělat jeden roomset, jarní změna... částečně hotovo, ale ještě mám pár nápadů,
jako třeba ušít polštář z koupelnové kulaté předložky, nějaká grafika apod... snažím se z prostoru, který je bydlením dvou mladých lidí, ale působí velmi usedle... snažím se ho udělat mladý, trošku bláznivý, kreativní, zajímavý, inspirativní... není to easy, vše musím konzultovat, jsem tam nová... jeden nadřízený je odvážný a schvaluje, druhý opatrný zakazuje... motám se v tom...
 
Já zastávám názor, že tvořit design je o odvaze a volnosti, jinak nikdy nevznikne to pravé...
 IKEA je švédská.... skandinávský design dobyl svět právě svou odvahou , tím svým něčím, co bylo jiné, nápadité, zvláštní, inspirativní, hravé a všem dostupné...
 
V IKEA musím dodržovat spoustu kritérií, což naprosto chápu, ale i tak zbývá prostor pro design... a já se budu snažit tenhle prostor prosadit a využít... i když tam asi budu trošku za aliena , možná podivína a  lehké to mít nebudu...
 
V pátek jsem přijela opět s migrénou, těšila jsem se až si doma lehnu a vezmu  brufen... ale pak jsem šla ven, koukat na hory, dýchat... projít se po louce a stal se zázrak migréna odplula, opustila moji hlavu.
Příroda je tak silná, je nejvíc... je to Boží tvář... Jeho náruč... pohlazení... tak hodně na to zapomínám a kolikrát hledám Boha víc v brufenu než pod stromem,  na louce, v lese... v přírodě...
 
 
 
 
hezký den,
 
i.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 


čtvrtek 25. února 2016

Prázdniny....


 
 
 
 
má Gabriel...
 Annika má školku v jiném městě... taky má prázdniny, ale jindy, což je problém, ale přijede teta, záchrana.... díky Bohu za ni...
 
 
Je to zvláštní pocit když ráno odjíždím a nechávám je tady... a tak nějak celou dobu v práci jsem lehce nervózní. Jsem ráda, že ti dva jsou spolu moc rádi, jinak by to snad ani nešlo...
 
 
Po x letech zažívám, že jsem v autě sama... že neposlouchám pec nám spadla nebo pohádku, kterou má Anni v zadu v televizi.
 
Poslouchám Lanu Del Ray na plné koule... když potřebuji probudit tak moje milované life album Unplugged in New York od Nirvany a užívám si té příjemné atmosféry brzkého rána... atmosféry dálnice a probouzejícího se města...
 
 
 
 
 

 
 
 
 
Dnes volný den, za, který jsem moc ráda po včerejší brutální migréně, po dlouhé době fakt silná a k tomu nějaký problém s trávením, asi jsem se přečokoládovala a přehnala to s kávou....nastartovat zdravější stravu potřebuji co nejdřív...
 
Gabo teď o prázdninách relaxuje, což znamená přilepit se na půl dne na pc nebo mobil ... ale snaží se taky aspoň trochu učit na přijímačky... má nadání na jazyky, takže čeština žádný problém, dohnal x let, které nebyl v české škole. Paní učitelka , která ho doučuje je nadšená...
Ovšem matika problém absolutní... nedokáže se přeorientovat na úplně jiné matematické postupy, plus jeho obecný problém s matikou.
 
Jeho učitelka matiky je z Řecka, úžasná bytost. Říkala, že Gabo je zvláštní případ, algebra průser, geometrie absolutní jednička, říkala, že má neuvěřitelné prostorové vidění apod.
Momentálně ho matematika ve škole baví, protože dělají hlavně tu aplikovanou ... teď třeba počítání pomocí tbl v excelu, podnikání, výpočty splacení úvěru, tržby, zisky apod...
 
Vlastně všechno se učí tímto aplikovaným způsobem, nic není suché šprtání telefonního seznamu nazpaměť, ať je to jakýkoliv předmět.
 
 
 
 



 
 
 




 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 






 
 

 
 
u jídla musí mít aspoň mobil, tohle fakt nesnáším... ale už to tak nějak moc neřeším, asi opravdu prostě taková je doba....
 
 
 
 
 
 Jsem ráda, že všude chodí pěšky, takže je hodně venku kde nachodí kilometry na vzduchu a taky čte knihy, což ho odtáhne od počítače a plave...a taky si hodně povídáme.... prý jsou děti, které mají jedinou náplň volného času počítač...
 
Taky jsem ráda , že na počítači nikdy nehrál bojové hry, žádné střílení nic agresivního. Jeho nejlepší zábava jsou simulátory... řídí vlaky, kamióny, letadla.... nebo podnikání, virtuální firmy, které buduje a rozvíjí apod. Plus školní projekty a samozřejmě noviny...

Dnes Gabo našel dobrý vtip na tohle téma, aby mě uklidnil, že jsou i horší případy:

" my internet was down for one hour, so I went down to talk with my family... they seem like nice people"
 
 
 

Koukám na tuhle fotku a říkám si, že to bylo někdy na začátku psaní blogu, tedy někdy pře rokem kdy jsem řešila, že ta lampa visí úplně blbě nad gaučem... takže ani po roce změna žádná :(
 
Mezitím se v domě pokazilo kde co a zase jsou jiné priority, jde to všechno mnohem pomaleji než bych si přála.
 
 
 
 
 
 a v dohledné době to asi jinak nebude... v IKEA závidím zákazníkům jak se tam v klidu prochází, vybírají... nakupují,  já po práci fičím domů za dětma, nákup jídla, vaření, úklid... ale vybraných tam mám spousty krásných věcí...
 
Nestíhám odpovídat na vaše emaily, které se hromadí... omlouvám se a slibuji, že brzy vše doženu :)
 
 
hezký večer,
 
  
i.
 
 

úterý 23. února 2016

Počítáme...

sedmikrásky...
 
V sobotu stavíme sněhuláka, v pondělí koukáme na sněženky, krokusy... sedmikrásky...
 
Příroda a počasí se chová tak zvláštně, člověk neví jestli je jaro nebo zima... vlastně mám pocit, že letošní zimu jsem jen čekala, kdy vlastně přijde a najednou je tady už asi jaro. Obecně mi připadá, že jakoby se čas neustále zrychloval...
Dnes jsem si uvědomila, že za tři měsíce odjíždíme na sever. Mám pocit, že jsme se nedávno vrátili, že je to nedávno co jsem tahala tašky z auta...
 
Letos jen na 4 týdny, kvůli práce... beru si neplacené volno... tenhle únik miluju, taky proto, že je to jediná doba kdy jsem schopna se opravdu zastavit... pokaždé se vracím s přesvědčením, že to dokážu i doma, ale pak přijde zase ten každodenní frmol a čas letí jako bláznivý...
 
Ale poslední dobou se učím brzdit, zklidnit... řeknu si třeba v pátek , že je tady víkend a zase uteče jak voda, ale pak se snažím zklidnit, zastavit...
... odpojit myšlenky od hory špinavého prádla a kdečeho co se mi honí hlavou... učím se jen tak si sednout, udělat si dobrou kávu a vnímat každou chvilku, přemýšlím nad tím co bych doma změnila, co bych ve svém životě chtěla změnit, plánuju, koukám na inspirace, povídám si s dětma o všem možném,  užívám si to obyčejné bytí spolu doma... co může být lepšího...
 a najednou je ten čas o něco pomalejší a víkend o něco delší...
 
Učím se lépe řešit  stav paniky, když zjistím, že v domě je totální binec, který absolutně přerostl přes hlavu... snažím se tomu nepropadnout. Nezkazit si náladu... Řeknu si ok, teď dvě hodiny půjdou do háje máknu na tom, ale pak bude fajn a klid.
Učím to i děti, takže si řeknem jdeme uklízet a děláme dokud to není hotové a pak víme , že máme dlouho pohodu a v uklizeném je nám lépe... zjistila jsem, že je to lepší než pořád průběžně sem tam něco uklidit, protože takhle má člověk narušenou tu pravou pohodu, jakoby pocit, že furt něco není dodělané, že nedělá nic jiného než jen uklízí...
 
Úklid má obecně docela velký význam pro psychickou pohodu člověka... ta rada, že v době kdy na tom nejsme psych dobře nebo prožíváme životní zlom krizi apod... myslím tu radu, že pomůže nejdříve začít úklidem prostředí, ve kterém žijeme, nekompromisním vyhození všeho co už nepotřebujeme nebo dlouho nepoužíváme... odstranit zbytečný nábytek,  pustit do života více vzduchu, světla... vyčistit prostor a pak až začít s očistou duše, srovnání myšlenek a života samotného....
Já jsem to v životě začala praktikovat před x lety a strašně moc mi to pomáhá. Nic nesilážovat, volně dýchat v nezahlceném prostoru, domě, bytě, kanceláři...
 
Myslím, že tohle je velký problém českých domácností, zahlcených kde čím nepotřebným, obestavěné nábytkem, zamořené hromadou různých zbytečných krámu...
 
O tomhle tématu, bych mohla psát do nekonečna... nedaří se práce, ukliďme si stůl nebo celou kancelář... pak to většinou jde líp... atd atd atd....
 
Přemýšlím nad mou vlastní formou home stagingu... služba nejen pro realitky, ale pro interiéry, které je možné změnit jen úklidem, přemístěním , zredukováním, změnou výmalby a dekoru... změna, která je absolutně nenákladná, ale zlepší kvalitu života, kulturu bydlení, která je v Česku hodně mizerná...
Mám chuť vrhnout se na běžného člověka, panelákové byty apod... nabídnout službu jak změnit bydlení za pár korun.
Miluju kvalitní design, zajímají mě světoví designéři, trendy a špičkové interiéry.... ale ta největší výzva pro mě je nízkonákladová změna, dělat velké změny za málo peněz...
 
hezký den,
 
 
i.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 








































































neděle 21. února 2016

O čem je....

 
 
 
moje práce?
 
Zatím jen o studiu nekonečných informací o IKEA way,  trendech, stylech, inspiracích,  metodách, švédském odkazu, švédském designu,  postupech plánování, realizací, dekorování... o seznamování se s fungováním mého týmu apod...
 
 
 
Docela mi chybí reálná práce, tvorba... kavárna se ruší, tedy realizace nové zatím ne, takže nic....
 
Máme si připravit presentaci v angličtině, huráááá aspoň na něčem se vyřádím...
 
vybrala jsem si téma
 
 " Craft and new natural materials "
 
 
Souvisí s mou milovanou švédskou designérkou Ingegerd Raman.. podílela se na nové  kolekci VIKTIGT, která se v IKEA objeví v květnu 2016. Tahle dáma je ikona švédského designu, ona je světový pojem ...
 
Vždy pro mě byla ztělesněním přírodního minimalismu, monochromatické krásy, oslavou jenoduchých liniií a tvarů v keramice, kterou já mám ráda právě jen v té jednoduché, jednobarevné podobě... stejně tak, jako skleněné nádoby... jednoduché, bezbarvé, nezdobené... krása daná jen svým tvarem... o Raman stojí za to napsat někdy více, určitě se k ní ještě dostanu...
 
 
 
 
 
Raman v jenom z mých švédských časáků Skona hem , návštěva v jejím domě...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Coffee máme v práci úžasné, jídlo také... dopol společná snídaně s týmem... plánuju opět zdravou stravu... takže opět jáhly, pohanka, zelenina, konec se sladkým, ale kávy se tentokrát nevzdám a aspoň tu si osladím... takže si budu nosit krabičky se svým jídlem.
 
Mě ta zdravá strava moc baví, plánuju nosit si na snídani jáhlové placky nebo koule... na oběd zeleninu, těstoviny pohankové nebo z tmavé rýže, rýži natural vařenou se semínky apod.
 
Máme mikrovlnku v naši restauraci pro zaměstnance, ale mám s ní problém. Uvěřila jsem tomu, že mikrovlnka zničí vše dobré co se v jídle nachází, že je to pak marná snaha se s něčím zdravým piplat... ohřeješ v mikrovlnce a zbyde jen hmota bez výživové hodnoty, bez enzymů a vitamínů... no jo, vědět tak, jak to opravdu je...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Závidím švédským designérkám tyhle kalhoty... my jsme nafasovali ty co má kolega té slečny na obrázku :( .... potom jednu příšerku sukni... jinak můžeme džíny, já mám džínovou sukni...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 hezký večer,
 
i.