úterý 23. února 2016

Počítáme...

sedmikrásky...
 
V sobotu stavíme sněhuláka, v pondělí koukáme na sněženky, krokusy... sedmikrásky...
 
Příroda a počasí se chová tak zvláštně, člověk neví jestli je jaro nebo zima... vlastně mám pocit, že letošní zimu jsem jen čekala, kdy vlastně přijde a najednou je tady už asi jaro. Obecně mi připadá, že jakoby se čas neustále zrychloval...
Dnes jsem si uvědomila, že za tři měsíce odjíždíme na sever. Mám pocit, že jsme se nedávno vrátili, že je to nedávno co jsem tahala tašky z auta...
 
Letos jen na 4 týdny, kvůli práce... beru si neplacené volno... tenhle únik miluju, taky proto, že je to jediná doba kdy jsem schopna se opravdu zastavit... pokaždé se vracím s přesvědčením, že to dokážu i doma, ale pak přijde zase ten každodenní frmol a čas letí jako bláznivý...
 
Ale poslední dobou se učím brzdit, zklidnit... řeknu si třeba v pátek , že je tady víkend a zase uteče jak voda, ale pak se snažím zklidnit, zastavit...
... odpojit myšlenky od hory špinavého prádla a kdečeho co se mi honí hlavou... učím se jen tak si sednout, udělat si dobrou kávu a vnímat každou chvilku, přemýšlím nad tím co bych doma změnila, co bych ve svém životě chtěla změnit, plánuju, koukám na inspirace, povídám si s dětma o všem možném,  užívám si to obyčejné bytí spolu doma... co může být lepšího...
 a najednou je ten čas o něco pomalejší a víkend o něco delší...
 
Učím se lépe řešit  stav paniky, když zjistím, že v domě je totální binec, který absolutně přerostl přes hlavu... snažím se tomu nepropadnout. Nezkazit si náladu... Řeknu si ok, teď dvě hodiny půjdou do háje máknu na tom, ale pak bude fajn a klid.
Učím to i děti, takže si řeknem jdeme uklízet a děláme dokud to není hotové a pak víme , že máme dlouho pohodu a v uklizeném je nám lépe... zjistila jsem, že je to lepší než pořád průběžně sem tam něco uklidit, protože takhle má člověk narušenou tu pravou pohodu, jakoby pocit, že furt něco není dodělané, že nedělá nic jiného než jen uklízí...
 
Úklid má obecně docela velký význam pro psychickou pohodu člověka... ta rada, že v době kdy na tom nejsme psych dobře nebo prožíváme životní zlom krizi apod... myslím tu radu, že pomůže nejdříve začít úklidem prostředí, ve kterém žijeme, nekompromisním vyhození všeho co už nepotřebujeme nebo dlouho nepoužíváme... odstranit zbytečný nábytek,  pustit do života více vzduchu, světla... vyčistit prostor a pak až začít s očistou duše, srovnání myšlenek a života samotného....
Já jsem to v životě začala praktikovat před x lety a strašně moc mi to pomáhá. Nic nesilážovat, volně dýchat v nezahlceném prostoru, domě, bytě, kanceláři...
 
Myslím, že tohle je velký problém českých domácností, zahlcených kde čím nepotřebným, obestavěné nábytkem, zamořené hromadou různých zbytečných krámu...
 
O tomhle tématu, bych mohla psát do nekonečna... nedaří se práce, ukliďme si stůl nebo celou kancelář... pak to většinou jde líp... atd atd atd....
 
Přemýšlím nad mou vlastní formou home stagingu... služba nejen pro realitky, ale pro interiéry, které je možné změnit jen úklidem, přemístěním , zredukováním, změnou výmalby a dekoru... změna, která je absolutně nenákladná, ale zlepší kvalitu života, kulturu bydlení, která je v Česku hodně mizerná...
Mám chuť vrhnout se na běžného člověka, panelákové byty apod... nabídnout službu jak změnit bydlení za pár korun.
Miluju kvalitní design, zajímají mě světoví designéři, trendy a špičkové interiéry.... ale ta největší výzva pro mě je nízkonákladová změna, dělat velké změny za málo peněz...
 
hezký den,
 
 
i.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 








































































11 komentářů:

  1. Zdravím, už delší dobu sem chodím moc ráda číst. Tento článek jako by mi mluvil z duše a tedy zrovna mě by zajímala ta proměna interiéru s mininem "nákladů". Máme společné i migrény... Budu se inspirovat pokud jde o to umění zastavit se, zbavovat se nepotřebných věcí. Moc děkuji za krásné články. Iva

    OdpovědětVymazat
  2. Ten vyhled na hory je u vas fakt k nezaplaceni, nadhera...
    Ano, ten pocit, kdyz je doma uklizeno, nejen na povrchu, ale i treba uvnitr skrini, je bajecny, plati i o mne, ze takto uklizim i v sobe. Jen ja jsem ten tip, co uklidi kousek, zbytek odlozi, abych se venovala detem, pak zase jiny kousek jindy, takze nikdy nemam cely dum cisty:-). Vlastne jo, kdyz si 1x za cca 6 tydnu dopreju pani na uklid. Taky doporucuju, uzasny pocit! Uzivej toho jara, i kdyz u nas dnes zase snih s destem. Ale je unor, neni divu:-). M.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkný příspěvek! Já už se to také naučila - dřív než propadnu panice z bince, tak se nadechnu a jdu do akce. A vyhodit dokážu už téměř cokoliv :-). Hana

    OdpovědětVymazat
  4. S tim uklidem je to presny. Taky to praktikuju, i kdyz obcas s tezkym srdcem (vsechno se jednou muze hodit:)). Me staci jen vytrit a hned mam lepsi pocit:) Lip se dycha. Predevcirem jsem zrovna radikalne redukovala satnik. Podobny to je, kdyz se lidi rozchazi. Zensky pak vetsinou radikalne strihaji (ustrihavaji problemy, minule zivoty) nebo barvi vlasy.

    OdpovědětVymazat
  5. ..když jsme měli kdysi tv ,milovala jsem na kabelovce pořad , jak jsou firmy,které pomáhají lidem vyklidit byt a jak jim to změní život a přála jsme si to taky dělat:) a už jsme to několikrát dělala a je to hodně náročný na psychiku, protože "hromadiči " věcí si tím kompenzují nedostatek lásky a bezpečí, který většinou vznikl hluboko v dětství..nahrazují taky kvalitu kvantitou..obklopování věcmi jim přináší "pocit bezpečí" jsou to pro ně jakési hradby před tím "venku" co je zranuje...takže je to hodně o empatii...jedna paní přímo bojovala o komodu plnou ručníků, bylo jich kolem 50sáti, byly i hodně letitý,ale ona nikdy nic nevyhazovala..tak jsme se dívala, proč tak lpí až do slz na těch ručnících a ona byla z tak nemajetné rodiny, že musela sdílet jeden ručník s dvěma bratry a i když ted je to majetná právnička v důchodu, stále má v sobě to dětství a ručníky...to vyklízení jejich bytu a její duše trvalo 3 měsíce a neskutečně se jí ulevilo...vzdát se křivd je nejlepší úklid, který si můžeme sami z lásky k sobě dopřát:)...takže už hodně rozumím lidem,kteří se obklopují...já naopak co můžu dát pryč tak dám, miluju vyprazdnování, miluju tu energie volnosti a nezávislosti a to i na věcech:) u tebe se mi líbí tvoje bydlení, moc ti přeju tu volnost i v hlavě:)

    OdpovědětVymazat
  6. Ty hory!!! Nádhera! Taky vyklízím, zjistila jsem, že potřebuju kolem sebe prostor, volně dýchat. Tak přesunuju do sklepa do stodoly .... tam se toho naštěstí vejde :-) Děti říkají, že už máme pomalu holobyt:) A homestaging je dobrá cesta, zkus to!

    OdpovědětVymazat
  7. Moc hezký článek. Když jsem uklidila kolem sebe, šlo to pak i ve mně. Dýchá a žije se mi lépe :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Na ten pohľad z vášho domu sa neviem vynadívať. Je krásny. A pekný je tiež záber, na ktorom je vidieť váš dom. Páči sa mi, že z tej strany už nemáte žiadnych susedov. Škoda, že nemám menej rokov, začala by som o takom mieste na bývanie snívať. S tými starými handrami a vecami sa musím konečne tiež vysporiadať.

    OdpovědětVymazat
  9. Inko, mám radost, že se v práci daří, mám radost, že dostaneš neplacené volno , abys mohla odjet, mám radost, jak se učíš "jen tak být", mám radost, jak o tom všem umíš psát. Moudrost a odvahu pro další změny ve Tvém osobním životě Ti přeji a k tomu všemu, pomáhej Ti Bůh. Vlaďka

    OdpovědětVymazat
  10. komentař od Lucie Living, který jsem omylem vymazala... Luci omlouvám se, napadlo mě udělat kopii, po smazání zůstává, ale publikovat nejde... Zvládáš úžasně! Tři děti, to už je něco a z toho v podstatě dvě mimina... máš můj obdiv :)

    Inko zdrvím, ke každému příspěvku který si u tebe přečtu se chystám něco napsat, ale nestíhám :-), ani nevím, jestli jsem Ti gratulovala k úžásné práci, tak teď gratuluji, je to super. A s úklidem máš pravdu. Někdy padám na hudu únavou, ale musím si v pokoji alespoň poklidit hračky po dětech a dát v pokoji věci na své místo abych si mohla v klidu sednout dát nohy nahoru, dát si kafe , podívat se na film, háčkovat nebo si něco přečíst. S tím větším úklidem už je to horší, zbavit se mých krámů nemám problém, ale třeba s úklidem Adamova pokoje to je děs, nechci mu něco vyhodit a on má pocit, že se mu bude hodit všechno, vždycky po úklidu má pokoj jak skladiště do pár dnů. Zrovna včera jsem vyhazovala jednu velkou papírovou bednu, obrečel to:-))), ale po nás to nemá, muž vyhazuje víc než já , tak jen doufám, že z toho vyroste:-). Ale vnukla jsi mi možná spásnou myšlenku, on je pak z toho biunce taky zoufalý, že nemůže nic najít, tak mu zkusím promluvit do duše a uvidíme. A nápad s úklidem domácností je super, taky jsem viděla pár těch programů , kde se zabývají tedy opravdu extrémními případy, ale mě by zajímalo jak ty lidi přesvědčit aby se do toho pustili. Držím palce!

    OdpovědětVymazat