středa 30. září 2015

Přátelství....

.......je pro mne obrovský dar a v mém životě znamená strašně moc... vždy mě mrzelo, že nemám velkou rodinu...
Na druhou stranu jsem měla štěstí na úžasné přátelé... narazila jsem na fotky z rozlučkového babince před odjezdem do Dánska.
Holky mi přišly popřát šťastnou cestu a motivovat k další práci... bylo to po ukončení studia designu v Brně  a na počest mého závěrečného projektu  přišly v tomhle ohozu... nechaly natisknout na trička  fotku BB z mého projektu, plus " live your dream "....
Jsou to moje holky zlaté, spřízněné duše, kámošky, které chápou... povzbudí... tohle naše vzájemné sdílení našich radostí i trápení je prostě úžasné...myslím, že babské klábosení, je tak nějak součástí ženství a pokud je postavené na opravdovém přátelství a důvěře, tak je to strašně moc...
Několikrát jsem přemýšlela nad životem ve Skandinávii, jestli bych dokázala odejít... a právě komunita mých přátel,  je důvodem... proč nedokázala...

hezký večer,


i.


























sobota 26. září 2015

Ještě jednou....


... Mon

pokaždé doufám, že přijedu a konečně se mi povede nafotit bílé útesy za jasného počasí a dobrého světla... ani letos v létě to nevyšlo, světlo bylo asi nejhorší jaké může být a tak bílé útesy v kontrastu s azurovým mořem se opět nekonaly...

Nicméně ony mají svou krásu a atmosféru za jakéhokoliv počasí, stejně jako ostrov samotný...
Zkoušeli jsme různé stezky, ty po schodech i boční divoké...

Pokaždé jsem si užívala tu úžasnou majestátnost útesů a chtělo se mi pod nimi procházet nekonečné hodiny... letos mi moje švédská teta, než jsme na Mon odjeli, vyprávěla několik dramatických příběhů o sesuvech půdy z útesů... a poprvé jsem jsi všimla ceduĺí u některých divokých přístupů k útesům " vstup na vlastní nebezpečí " ... tak jsem byla trošku nervózní a to mě docela štvalo... někdy je lepší nevědět....

fotek opět mraky, fakt neumím selektovat... snad u toho někdo neusne a nepraští se hlavou do stolu....







 útesy tvoří křída, kousky křídy všude kolem....
















 Anni tam ráda sbírá křídu na čmárání doma na terase....








 zdolali jsme 500 schodů






 příliv a místa málo...









miluju naplavené dřevo, prosolené mořem, vypálené sluncem.....







v okolí útesů je vždy spousta turistů, z různých koutů světa....










křída... samá křída...
















 kombinace bílá, šedá, černá , zemitá plus dřevo - tohle je moje láska, klid, harmonie.... moje nejoblíbenější barevnice pro interiér.... příroda je tou nejlepší inspirací....














nahoru se šlape hůř










schody vedou lesem, řekla bych, že spíš pralesem.... stálé vlhko, zvláštní stromy... údajně proto, že v půdě je hodně křídy... souvislost s pravěkým obdobím Křída...
Naleziště koster dinosaurů, na pláži hromady fosilií... vzácná geologická oblast... zvláštní prostředí, takové jiné... pravěké...
U těchto schodů je překrásné muzeum na téma vznik ostrova, archeologie, dinosauři apod.









 a tohle je zase jiná strana ostrova... malebná, jinak zajímavá a krásná....














písek je na Monu většinou bílý a prostě krásný... jako ostrov sám...

hezký den,

i.