úterý 25. srpna 2015

Po migréně....

.... mám po další migréně... letošní léto jedna za druhou a většinou ty třídenní, což mi strašně komplikuje život... migrény mám od dětství, ale teď poslední roky strašně často a spouštěč většinou krční páteř, zničená z pádů na snowboardu, pádu z koně a dalších kotrmelců, které jsem v životě prováděla. Na jednom obratli mám výrůstek, který buď operovat, tomu se bráním nebo cvičit, cílená fyzioterapie, na kterou zatím nebyl čas...Ale teď od září, Anniku konečně vzali do školky a já můžu řešit moji krční páteř, rehabilitace apod. Zatím jediná help kromě brufenu je krční ortéza, která je nepříjemná, jako bych žila ve svěráku, ale pomáhá...
 


Po dlouhé době přijela teta Alenka, máme ohromnou radost, je to moc fajn.... je to úžasný pocit, tak nějak mi to připomíná moji maminku... zemřela když mi bylo 26 a moje děti ji nepoznaly... vždycky když přijede teta mám pocit, takový ten pocit domova a jistoty, jako když jsem přijela domů a maminka uvařila polívku, čaj, její úžasné obětí a vůbec jen ten pocit , že byla... jak byl nádherný... a jak mi chybí...

 

A tak si užívám na chvíli, že to nejsem jen já kdo odpoví na otázku, co bude na oběd a kdy budou vánoce a jak se jmenuje to nebo ono písmeno, jestli kadí žraloci a kdy už půjdeme hrát to pexeso nebo trhat moruše ... užívám si, že můžu v klidu vyprat , vyžehlit a mezitím se na stole objeví úžasný oběd, který teta uvaří...
Užívám si, že když mám migrénu mám možnost si lehnout a být v klidu, že se mezitím někdo postará o Anni.
A užívám si to, že děti si to užívají stejně tak.... 
 

Včera bylo krásně... Gabriel, Anni a teta hráli naše oblíbené pexeso. Každý rok jsem na něj koukala v Dánsku a letos jsem ho konečně koupila a je fakt super, kromě toho , že úžasně vypadá i když jen tak stojí na stole...  od dánské firmy designletters, která celou kolekci postavila na písmu Arne Jacobsena.
 
Já jsem si užívala vodorovnou polohu na lavici na zahradě a úlevu od migrény... koukala jsem na hory a po dlouhé době mi bylo opravdu dobře...
 
Jinak fotky z sd karty zachráněny hurááááá... moc děkuji za všechny příspěvky... tahle moje mizerná frekvence blogování mě moc netěší, nejraději bych něco do světa pouštěla denně, snad to brzy půjde...
 
       hezký den,
 
i.
 
 

























































pondělí 17. srpna 2015

I need a hug...

 
 
 
 
 
 

 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 mám chuť napsat další post a nemám fotky... můj klekající pc, který jede chudák už z posledního, mi nějak zrušil sd kartu... hlásí, že není naformátovaná, ale když ji naformátuji, tak jsem přišla o 4 tisíce fotek, což znamená,  jakoby mi ukradli kus života.... a asi dobře mi tak, protože je nemám uložené a jsem příšerný nesystematický chaotik....
  ...ale pořád věřím, že když tu kartu dám nějakým zkušeným ajťákům, tak mi vrátí mé milované fotky... mám tam celé Dánsko, Švédsko, které jsem plánovala blogovat na etapy... Jsou tam fotky, na kterých mi velmi, převelmi záleží... nevratné momenty a okamžiky...
 
A tak jsem našla jeden koncept... post, který jsem dělala v Dánsku, ale nikdy nepublikovala... vlastně jen sérii fotek...
 
Ráda fotím lidi, které neznám... atmosféru a momenty, které pro mě znamenají příběh, motivují... nutí  k zamyšlení... zrcadlí mé emoce a touhy...
 
 
i.
 

sobota 15. srpna 2015

Crazy me...

....happy me

 

 

 
 
 

 

 
 
 
 
 

 
 
 

 
 
 
 
 ....v předpovědi žádný déšť ani bouřka a přesto přišla.... a déšť...můj milovaný déšť... běžela jsem ven  rychle schovat kde co , aby to nezmoklo... a pak jsem se na to vykašlala... běhala jsem po zahradě a užívala si tu spontánní radost...
přemýšlím o tom jak málokdy si takhle něco užiju, ale nejen já... proč tyhle bláznivé reakce máme jen když nám je pět nebo patnáct? Vžycky jsem byla hodně emoční a spontánní a tak často jsem se ovládala, držela zpátky, abych nešokovala, nepohoršila.
"emoce ven, všechny"! tohle říkávala stoletá maminka moji švédské tety, když se ji ptali na cestu k dlouhověkosti...
 
a déšť? ...to je láska moje životní... miluju déšť....
 
 
i.
 
 
 
 
 
 
 
 

čtvrtek 6. srpna 2015

Pláž u jezera....

ve Švédsku chodíme na pláž u jezera lesem, kolem červených domečků,  pastvinou mezi ovečkama, ládujeme lesní jahody, Anni chytá žáby.... louky plné kvítí... na pláži nikdo... jen my...
 
Plavky tady nikdo nepoužívá, každý má svůj kus jezera, klid a soukromí....
 
 
 
 
 
 
 
 
 
tenhle domek má nádherný výhled na jezero... tady bydlí Eva, sestra Ully...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
tyhle nenápadné bílé krásky jsou chráněné divoké orchideje
 

 



 
 
 
 
 
 
 
dole sauna / už jsem o ní jednou psala /
 
 
 
 

 

 
voda nádherně čistá, pitná...
 



 
 

 

 tady... jakoby tenhle kousek světa na chvíli patřil jen nám....

 




 
 
 
 

 
 
 
 


 



 



 

 
 
 
 
 
 
 



 
 
 
 
 
 
 



 
 
 
 
 
 
 
 
 
a zpátky doma v chaloupce

 



 




 
 hezký večer,

i.