sleepover

        neboli přespávačka... Gabriel chodí na mezinárodní školu a tam mají takový zvyk, že si děcka sem tam plánují přespávačky... jeden spí u jednoho, pak druhého atd... jen někdy mám pocit, že většinou se přespává u nás...

A tak jsem minulý víkend měla doma indoameričana a korejského kluka... tentokrát jsem si to trošku usnadnila a poslala jsem je na oběd na letohrádek, který je kousek od nás, dojdou tam pěšky a užijou si, že jdou spolu sami jako velcí chlapi  na oběd / všem je 13 /.

Já v tom už mám někdy zmatek, každý je z jiného koutu světa, jeden jí to a jiný zase ne...

Ale jsou to super kluci, zvlášť tihle dva Tejas a Seungbin... S Gabošem jsou kámoši  už roky a Tejas se už letos vrací do Ameriky, loučení bude hodně smutné, jejich přátelství bylo krásné a opravdové...

Rodiče od Tejase mi nabízeli, ať hned příští rok přiletíme do Ameriky, ale to nehrozí... Obletěla jsem půl světa křížem krážem a vždy s moji leteckou fobii, která je čím dál horší, vlastně snad už úplně nejhorší a  tak se létání vyhýbám...

Ale snad jim přátelství vydrží i na dálku...

Zpátky kluci fičeli vlakem. Mají z toho docela zážitek. Až na Gaboše, ten takhle jezdí každý den do školy a zpátky... Od dvanácti let jezdí do školy sám vlakem a to docela kus cesty  musí zvládat pěšky na nádraží a potom z nádraží do školy. Cestováním stráví 3 hod denně... ještě, že je vášnivý cestovatel, miluje vlaky a rád čte, tak mu to docela uteče... Ale přesto si někdy říkám chudák dítě, i když ty každodenní nachozené kilometry mu určitě neuškodí...

kluci si to vždycky parádně užívají

hezký den,

i.