Back to school...

moc děkuji za všechny příspěvky, mejly, rady a informace na téma migréna... mám špatné období a migréna mě drtí... začínám zkoušet kde co, snad něco pomůže... aspoň snížit frekvenci, několik migrén týdně se zvládá těžko... odráží se to i na mém  současném mizerném blogování...





Dnešní zahájení školy bylo trochu náročné, protože Gabriela a Anni dělí víc jak 30km, tak jsem nakonec musela oželit každoroční slavnostní ceremoniál ve škole a nejdřív přišla na řadu Annika a její nová školka.

Do teď chodila do školky jen symbolicky, do anglické, kde byla hrstka dětí... byla hodně daleko, takže jsem čas marnila cestováním a nakonec, kvůli častým nemocem, byla Anni od nového roku už jen se mnou doma...

  

Do státní školky ji vzali až letos jako předškoláka. Takže pro mě obrovská změna a po pěti letech  snad možnost nějaké vlastní realizace nebo aspoň šance zajít si v klidu k zubaři, ke kadeřníkovi, k lékaři, na úřad apod. Ze všeho nejdřív plánuju řešit svoji krční páteř...

Budu doufat, že všechny laryngitidy a jiné hrůzy už nás nechají na pokoji a Anni bude ve školce pravidelně. Docela se jí tam líbilo,  jen reklamovala to spaní resp. ležení po obědě... " maminko to já fakt nemůžu přežít " ... a to ji věřím, protože Anni je akční dítě , které se na chvíli nezastaví a udržet ji ve vodorovné poloze přes den, no nevím... tohle asi bude náročné...



ze školky jsme fičeli na 1th International School of Ostrava, kde Gabriel chodí už pátým rokem. A vypadá to, že to bude asi rok poslední. Z finančních i jiných důvodů, plánujeme přestup k nám do města na anglické gymnázium.

Jeho ostravská mezinárodní škola je úžasná, pokaždé když přijdu z třídních schůzek, je to, jako bych se vrátila z cesty kolem světa... třídní Američan, angličtina Jihoafričanka, matematika Řecko, a x dalších učitelů a zemí... stejně tak spolužáci... Angličtinu má dnes na úrovni rodilého mluvčího, světový přehled, výuka všech předmětů jen v angličtině, formou diskuzí, projektů, mezinárodní osnovy....

Ale všechno  má své pro a proti... ve škole je od rána do večera, kromě toho musí dělat spoustu mimoškolních aktivit, aby získal potřebné body...dělá třeba grafika školních novin, což je práce a práce, už dnes začal makat na zářijovém čísle..

Tohle nestačí na potřebný počet bodů, tak dělá kde co, plus plavání, ze kterého jsou body také. Vstává strašně brzy, aby stíhal vlak, cestováním stráví téměř 3 hodiny Takhle cestuje od 12 let, do té doby jsem ho vozila tam a zpátky s malou Anni, což byl děs.

 Vůbec mám pocit, že posledních pět let jsem lítala jen kolem dětí a možná se obětovala úplně zcela, což se prý nemá... my matky prý musíme myslet i na sebe atd... tohle se mi nějak nepovedlo...vždycky jsem si říkala, kdyby byla aspoň jedna babička, ale na kdyby se nehraje...  je fakt , že jako bych se ztratila sama sobě a až teď se opět začínám hledat...

Ale dnes mám takový povznášející pocit , že se něco mění a je to dobré pro nás všechny...

Takže Gabo poslední rok na mezinárodní škole... čekají ho přijímačky, což bude velmi náročné, češtinu má mizernou a matematiku zná jen podle mezinárodních osnov, které se hodně liší od těch našich... česky nezná ani většinu matematických pojmů a téměř žádné postupy... člověk by si řekl, že matematika je všude stejná, ale oni mají i blbé dělení prostě jinak, což znamená celý rok doučování.

Ale bude to jeho návrat do dětství, škola kousek, mnohem kratší vyučování apod... Gabo si našel nějaké University v Dánsku a Švédsku, kde není potřeba mít mezinárodní maturitu jen špičkovou angličtinu, takže je rozhodnutý do toho jít a za rok přestoupit k nám na gympl, který není mezinárodní, ale zaměřený na angličtinu, spoustu rodilých mluvčích a úžasná atmosféra...  snad to vyjde...

Pro mě by to bylo taky skvělé, mít děti v jednom městě, vše by bylo mnohem jednodušší a schůdnější pro mou vlastní realizaci.

Dnes jsem si plánovala nafotit celý ceremoniál, ale přijeli jsme hodně pozdě a klekla mi baterka ve foťáku, takže nakonec jsem ulovila jen tuhle jednu mizernou fotku...





už jsme všichni doma, schovaní před vedrem... těším se na mraky, bouřku, déšť a ochlazení...

i.