čtvrtek 28. ledna 2016

Stihli jsme...



 

 
postavit sněhuláka....
 
 ze zbytku sněhu.... malinkatý, pidi, ale byl to fešák. Jmenoval se Olaf / jak jinak /
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 
 
 
 
 
 A taky jsme stihli sjezdovku, aspoň malou kousek od domu... ale jinak jsem letošní sezónu  nestihla nic... ani si sehnat nové prkno, prostě letos jezdit nebudu, zvláštní pocit... tak nějak to prkno se mnou trávilo půl života... dneska jsem si uvědomila, že letos máme jiné priority... budu ráda, když si aspoň Anni ještě stihne trošku polyžovat, kvůli laryngitidy jsme prošvihly ty krásné zimní dny...
 
 Šlapala jsem si to po sjezdovce a říkala jsem si, proč nedělám to co mi dělá tak dobře, po čem toužím celý svůj život... šlapat po horách, ve sněhu... v lese...
 
Když nemám s kým jít, proč prostě nejdu sama?
 
 
 

 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 



 
 
 Gabo odjel na hory... s partou mlaďochů do Jeseníků... a já... opět strach...  proč se mě to pořád drží a není to lepší, ani když,  už mu bude za pár měsíců patnáct... nebo čím starší tím bude hůř?  Dnes mi jeden kamarád říkal  " zvykneš si... počkej až pojede stopem do Afriky apod "
 
 
kéž bych si tak zvykla...
 
hezký večer,
 
 
i.
 
 

 
 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

8 komentářů:

  1. Ano, ten strach o deti je vsudypritomny a zdrcujici. Myslim, ze to asi nikdy nebude lepsi, ze si nezvykneme. Ja si jen treba oddechnu, kdyz vidim, ze ZATIM ho nelakaji motorky a podobne veci. Alespon mala utecha.
    A fajn, ze uz jste stihli i sveho snehulaka:-).
    Marcela

    OdpovědětVymazat
  2. Proč nejdu sama? Protože hlava říká" Jdi a klidně sama" a srdce říká a zoufale volá " Atˇjde někdo božský s tebou" ... jenže ten" Pan Božský " nějak chybí....a k tomu strachu... pořád jsem viděla jen to nejhorší a přála si, aby už byla velká... dnes je jí osmnáct pryč a je to ještě horší :/ všude vidím jen úchyly a vím, že ji tím hrozně omezuji...ale nemůžu si pomoci..i když bych hrozně chtěla...ale nejde mi to no :) S.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky se obávám, že to nebude lepší... A nechci strašit, ale to horší opravdu teprve přijde. Já u starších dětí nejvíc trpěla tak 16 - 21 let (což neznamená, že teď - 25 a 26 - jsem klidná), A ještě jednou mě to čeká, uf.
    Držím palce, ať vše vychází :) Monika

    OdpovědětVymazat
  4. Milé holky, zvyknete si, dá se to naučit - přestat mít velký strach. Mám už dospělou dceru, a tak jsem sama sebe "přesvědčila", že se narodila na šťastné planetě. Lezení po stěnách, po horách, po ledopádech, canyoning, skok padákem, potápění, lyže, triatlon... To bych se zbláznila. Věřím jí a v její schopnosti. Přeji všem našim dětem šťastnou hvězdu a vám palce. Jana

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím... na tomhle kopci jsme byli o víkendu. Dcerka poprvé a já po deseti letech lyžovat :-)) Bavilo ji to, a jak na potvoru přišla obleva a "jaro".P.S. Máte krásný dům s ještě krásnějším výhledem. My máme výhled akorát tak na haldu :-)).... se kochám aspoň na vašich stránkách, mějte se a ať se vám daří. Pavla

    OdpovědětVymazat
  6. Nezvyknes. Strach bude stale. Ale zvyknes na to, ze nebude doma. A tesi predstava, ze to co robi a tam kde je je stastny. To uspokojuje.

    OdpovědětVymazat
  7. Milá Inko.
    Přimlouvala bych se za tu Prahu. Ráda tě tam uvidím. ( viděly jsme je bohužel jen na obhajobách...)
    A veliká gratulace k práci v Ikea. Jsi šikula šikovná.
    Moc by mě zajímaly podrobnosti.
    M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Market, Praha vypadá na 90 proc.... koukla jsem na tvůj blog a návrhy... po dlouhé době vidím něco, od českého designéra, co je opravdu vydařené... šikula šikovná jsi ty! Moc se těším na setkání! hezký víkend Inka

      Vymazat