čtvrtek 10. března 2016

Konec zimy?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Minulý týden jsme si užívaly sníh, aspoň na zahradě, postavily sněhuláka... asi posledního...
 
 Sněhu nakonec letos nebylo až tak málo... mám trochu výčitky, že jsem nenašla energii a čas pro Anni... že na lyžích stála asi půl hodiny za celou zimu... loni se naučila lyžovat a příští rok bude začínat znovu, prostě jsem to letos nějak nedala...
 
Závist je škaredá vlastnost, ale přiznám se , že kolikrát závidím tatínky, kteří vezmou dítě na lyže, na kolo, na bazén... něco je naučí, k něčemu je vedou...
Gabriela jsem všechno učila sama, stejně tak Anni, která je na všechny sporty strašně šikovná, jen moje energie už je jinde,  než tenkrát když byl Gabo malý...
 
Přemýšlím, že bych ji přihlásila na nějaký sport až půjde do školy, třeba na tenis, máme tady u nás ve městě perfektní podmínky, jenomže se s tím pojí ten náš nekonečný problém... někdo ji tam musí odvézt a zase přivézt...stejně tak kdyby chodila třeba do hudebky... já a Gabo máme hudební hluch,  Anni naopak... touží po klavíru...
Tak už teď přemýšlím, jak od září budu zvládat celou tu logistiku, odvozy, převozy... práce daleko a kdoví kde bude Gabo...

V práci teď osm, devět hodin denně... jeden den v týdnu volno.. nachodím  kilometry, nohy mám zaražené až v hlavě a bolí... těším se na víkend...

hezký večer,

i.
 



 
 
 
 

 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

9 komentářů:

  1. Myslím na Vás všechny a objímám na dálku:-) T.

    OdpovědětVymazat
  2. My ženský nemáme jednoduché životy, tenhle týden, když čtu těch pár oblíbených, všude je "něco". Zdravotní, psychické problémy, chřipky, operace, únava...už aby bylo to jaro a konec zimy. Snad nám všem slunce a příroda, čerstvý vzduch, donese čerstvost a energii i do duší a těl. Drž se,přeji jen to dobré! Marcela

    OdpovědětVymazat
  3. Inko zdravím, sice mám chlapa, ale ne "toho" co děti učí sportovat, na kole a jiné věci učím buď já a nebo Adama jsem občas šoupla ke kamarádce, která ma syna v Adamově věku a ti "toho" tátu doma mají a tak něco přiučil i Adíka, třeba na kole, nebo lezení po skalách. A rodinná logistika to je u nás občas dost velký oříšek, máme kamarády, kteří u nás často jsou, ale neřídí, tak mám někdy pocit, že bych se té logistice mohla věnovat profesionálně, nedávno řešila sousedka, která občas hlídá Maxe, že musí se psem na stříhání, pak si domluvila kafe s kámoškou a do tho musela pro vnučku do školy (nečekaně), tak nevěděla jak to skombinovat aby vše stihla, během minuty jsem jí to vyřešila :-))). Držím palce ať vše hladce zvládáte! Jo a ta fotka s lopatou a poslední hromádkou sněhu je super :-).

    OdpovědětVymazat
  4. Inka, tie fotky sú také pekné, biela a červená, a ty tam máš úplne naj peknú a usmiatu vitálnu foto!
    Držte sa milí!
    :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Nejradši bych vás měla blízko sebe...abych nějak pomohla....mám taky dvě děti - kluky - rychle za sebou - tohle honění znám, aby se něco naučili, sport, škola, práce, logistika...i když muž byl, nechal mě v tom samotnou...teď lepší, ale už jsou větší (10, 9 ) a to nejhorší je za mnou. Vydržte, chápu to i s prací v Ikea - vysněná, ale náročná ....ale jste dobrá, že to vše dáváte....ono se to zase nějak v září vyvine a jak to zajede do těch kolejí...bude líp...držím palce a zdravím z Harrachova.K.

    OdpovědětVymazat
  6. Ono to vzdycky sedne a nejak dopadne. Urcite se to vyresi, i kdyz chapu, nejistota je neprijemna:-(. M.

    OdpovědětVymazat
  7. Milá Inko,
    ach jak Ti to sluší v červené čepici a bundě. Působíš jako odvážná žena. K tomu Tvoje srdečnost, upřímnost a touha po spravedlnosti. Óóóó. Krásný předvelikonoční čas.
    Vlaďka

    OdpovědětVymazat
  8. Mám jinou situaci, než Vy, problémy jiného druhu, ale po každém Vašem příspěvku si říkám, jak já ji rozumím...tak nějak mluvíte z duše...jste mi sympatická...přeji jen to dobré:-) Lenka H.

    OdpovědětVymazat
  9. Inko, ani nevíte, jak Vás chápu. Měla jsem 1 dítě a tátu, který učil, ale jen o víkendu - ve všední den jsem musela fungovat sama. Občas jsem si přála být chobotnice nebo se naklonovat (být ve školce včas, aby tam Ema nebyla zase mezi posledními, v práci mi "dejchali" na krk, na nákup, domů, večeře atd. atd.). Vše bývalo hodně v poklusu a s výčitkami svědomí, že honím sebe i holku, kolikrát jsem toužila jít z práce v klidu, v klidu jí vyzvednout ze školky a procházkou dojít domů... Když šla do školy, bylo to první dva roky ještě horší, protože když máte pevnou pracovní dobu a chcete dětem dopřát ještě nějaký kroužek nebo sport, je to oříšek, jak vše časově skloubit...
    Nebojte, nějak to všichni tři určitě dáte, ale někdy je to fakt umění. Člověk by potřeboval ne 24 hodin ale aspoň 30, aby stihnul vše co chce...
    Tak ať máme brzy to jaro - snad nám všem vlije do žil novou energii :-) !

    Monika

    OdpovědětVymazat