úkol číslo 5...

           mám z krku... 

 ......životosprávu mám vzhůru nohama... málo spím, káva, čokoláda a tak pořád dokola... až jsem se z toho osypala a to doslova... vrátil se mi ekzém na obličeji... toužím po vzduchu, vypadnout ven... pořád sedím zavřená v učebně nebo doma,  nalívám se kávou, dopuju čokoládou a zajídám to kdečím... musím brzdit... myslím, že už zbylo jen málo z toho do čeho se vlezu... 

Ještě asi 4 projekty a pak ten závěrečný... je to děs, ale jsem vděčná i za ten stres, protože i tohle je součást této práce, tak ať si zvykám. Do noci jsem se plácala se sketchupem a kupodivu mě to začíná bavit.  Přemýšlím jak dál až tohle skončí...

Nebudu dělat web, nabídku realizace píchnu na blog a musím zprovoznit živnosťák. Na design už jeden mám.... asi bude stačit obnovit činnost.

 Musím koupit některé programy, udělat si doma pracovní místo... tohle všechno vpoho, ale ještě taky může nastat situace, že nebudu mít do čeho píchnout, že se klienti nepohrnou nebo nebudou žádní.... budou nebudou, zatím budu trénovat sketchup, skicování a pokračovat v mé momentální profesi ženy v domácnosti.

A ještě bych se chtěla naučit fotit technicky kvalitní fotky. Pořád mi v hlavě šroubuje myšlenka napsat inspirativní knihu o severském designu s použitím vlastních fotek.... obcházet zajímavé domy byty, lidi, hlavně ve Švédsku, kde mám možnost se dostat do soukromí...plus nějaké interiéry u nás.... tohle by mě šíleně bavilo, stejně tak jako psát o tom, jak interiér ovlivňuje emoce, vnímání, motivuje a inspiruje nebo naopak...

 A taky o tom , že ztvárnit interiér jde i za málo peněz... u nás si spousty lidí myslí, že designéra si nemohou dovolit... a svým způsobem je to pravda, protože zase designéři u nás většinou  ne příliš majetné zákazníky obchází obloukem...

 Myslím, že je možné levněji nabídnout službu bez použití všemožných technik pro zpracování dokumentace, která je časově náročná a drahá... možná, že cesta by mohla být v návštěvě, konzultaci a jednoduchém náčrtu jaké změny prostor potřebuje a následné použití levných, ale vkusných materiálů a kusů nábytku, doplňků apod...

Pokud se běžný zákazník bude ignorovat, tak se kultura bydlení u nás nikdy neposune dál.  Byla jsem zděšena u dětských pokojů... učili jsme se co je možné nabídnout klientům... Ikea v krajním případě... ale drahý výrobce nábytku na míru ano... a potom vznikají přenábytkované dětské pokoje za hodně peněz, stoly polohovatelné za min 15 tis, židle s příšerně vzorovanými potahy za 10 tis atp.

Moje švédská teta používala a stále používá nábytek z Ikea běžně.  Její interiéry jsou úchvatné... Je na tom finančně velmi dobře, měla vlastní fyzioterapeutickou praxi, její manžel  kliniku, přesto nikdy neopovrhovala zbožím z Ikea...

Takže mě názor našich designérů a spousty lidí, že Ikea je levný podřadný nábytek irituje a vždycky si říkám Bože na co si to hrajeme?

Kvalitní špičkový design mě fascinuje, ale stejně tak ten zá pár peněz pokud je vydařený... jeho opovrhování je zřejmě  projevem naší české malosti...

.... zpátky ke knize... opravdu je to můj sen, nacpat své myšlenky, inspirace a vize do knihy.....jen myslím, že vydání knihy asi není jen tak jednoduché a už vůbec ne levné... ještě jsem  kolem toho  nic nezjišťovala...nicméně snít je dovoleno...

Coffee... momentálně moje základní potřeba, snad to později zase zkrouhnu....

 Kávu jsem si nikdy nesladila, teď jo... a hodně...

hezký den,

i.

Sněženka....

jednou v Malajsii jsme si udělali výlet asi na tři dny na jeden malý ostrov... takový panenský, překrásný... nějakou dobu před náma, tam byl Luciano Pavarotti a nechal tam vzkaz " derou se mi slzy do očí, když vidím tu krásu, kterou Bůh stvořil"

 

....a já,  když jsem dnes koukala na hory a po kolenou lezla, abych vyfotila sněženku, jsem si na jeho slova vzpoměla a přemýšlela jsem nad tím , jak je úžasné dospět do věku nebo k životnímu poznání, pokoře a pochopení , že nemusím jet na konec světa, ani do Malajsie a nikam, že stačí rozhlédnout se kolem sebe a vnímat...a dovolit slzám zamlžit ten pohled a citít to tak hluboho a říct " Bože jakou krásu jsi stvořil"....

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

hezký večer,

 

i.

Maileg...

       

 

  teď jsem se motala kolem těch návrhů dětských pokojů a tak nějak mi to připomělo, že Annika svůj pokoj ještě nemá... že to je u nás o kovářové kobyle... hraju si na designéra a doma nám trčí dráty ze zdi, protože za celých deset let co v tom domě žijeme jsem nebyla schopna koupit světla nad zrcadlo do horní koupelny....jídelní stůl bez lampy bude ještě dlouho stolem bez lampy a čekají mě ty pokoje pro děti, které pořád posouvám na jindy... plus nefunkční odtok ve sprše, což je na vybouchání podlahy, pokažená baterie u vany a další hromada všehomožného pokaženého, nedodělaného...

 

.... a pak si říkám no a co... nedokonalost má taky své kouzlo... stejně tak jako koutek na hraní , který má Annika , a  který se vůbec nepodobá těm perfektně vystajlovaným dětským pokojům, které se občas dají vidět na nějakém blogu nebo v časopisech... hezky se na to kouká, ale nějak mi v tom chybí život a osobitost...

 

 

Místo moji bývalé pracovny je teď zašívárna s televizí a hračky, což jsou hlavně zajíci, myši a skřítci od  dánské značky Maileg. Rodinná firma, žádná masová výroba.  Maileg se těžko shání i v Dánsku. možná za všechno maileg.dk nebo určitě znáte u nás na bellarose.cz...

 

 Přírodní materiály, nádherné doplňky, oblečky, nábytek... jsou tak úchvatní, že si je kupují i dospělí jen tak pro radost nebo jako dekoraci. Velikosti od mikro až po mega maxi, ti jsou kolem 110 cm... Nejsou levní u nás ani v Dánsku, ale stejně tak nejsou levné kýčové, plastové hračky...

 

 

provizorní pelmel... Paříž jsem měla v kavárně vedle žluté retro lednice, tam ji to slušelo víc... Velká plechová nástěnka, pozůstatek moji pracovny.... tu pracovnu plánuji, opět tady až Anniku šoupnu nahoru...

 

 

 

 

 

 

Ale protože zajíci nemají vlasy po pás, prsa a dlouhé nohy, tak stejné privilegium u nás mají barbíny, které Anni miluje stejně tak... Aby jim to nebylo líto, tak letos na vánoce dostaly taky domek, oba jsem nakreslila a ukecala manžela moji kamarádky, který to se dřevem umí a domečky nám vyrobil....

 

 

 

 

Tuhle černou tabuli jsem si kdysi vyrobila do kavárny, má dvě části....  provizorně jsem tu větší  opřela o zeď u kuchyně a tohle provizorně už trvá hodně dlouho... 

je mega a Anni ji má moc ráda...  já taky...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

S tím pokojem ještě počkám než půjde Anni do školy... chtěla bych ji udělat osobitý pokojík, aby byl o ni, o tom co má ráda, o tom jaká je... nějaké její fotky na zeď, washi pásky na lepení jejich výtvorů po zdi atd.

 

hezký večer,

i.

Jedeme do Brna

      v neděli večer mi Gabo říká " mami, kdyby jsi mě vzala na ten sketchup, tak to nebudou vyhozené peníze, protože já to pochopím hned a hlavně už to nezapomenu"  a já na to " neblázni musíš do školy"...

 

Jenomže právě toho jsem se fakt bála nejvíc, celodenní kurz sketchup za hodně peněz a polovinu zapomenu už cestou zpátky domů... tak nakonec jsme jeli spolu. Gabriel je ajťák tělem i duší, dělá nádherné prezentace a ve škole je grafik školních novin... zvládá mnohem víc než odpovídá jeho věku... všechno se to naučil sám, protože ho to baví...

 

Posunula jsem se o kus dál, i když zpracování na pc je pro mě pořád tak nějak cizí, ale touha se to naučit fakt pořádně mě stále neopouští... Hlavně to, že to potom vyplivne všechny pohledy, půdorys, řezy apod, je fakt super...  

 

 Dnes jsme měli plánování prostoru a úúúžasného lektora... řešili jsme jak je v dnešní době dovoleno vše, výstupy zpracovávat na počítači pomocí různých programů a nebo také zvolit jiné techniky, třeba jen kresbu nebo jen to okecat, což byla moje metoda doposud...

 

Říkal, že v devadesátých letech bez 3D vizualizací a tech. dokumentace zpracované na pc, bychom byli ztraceni, ale dnes naopak skicování rukou má mnohem větší hodnotu... 3D vizualizace dělají kdejaké kuchyňské a koupelnové studia a zadarmo, klient má představu, že to počítač udělá sám a tím pádem hodiny strávené u pc  už nikdo neocení.

 

Tak teď zvažuji , kterou cestou jít, jestli skica nebo sketchup nebo obojí nějak propojit...

 

Dnes jsme si s holkama v pauze na oběd zašly na kafe a aspoň na chvíli pokecaly, hlavně o tom jak přežít do 22.4... Všechny, unavené, přetažené.... a zoufalé z dalšího projektu, který máme navrhnout, zpracovat a  v pondělí prezentovat...

 

 

Tento týden musím zajet zaměřit dům na závěrečný projekt a začít na něm dělat, plus ten projekt na pondělí...

Jsem přetažená, nevyspaná... Annika špatně spí, v noci pořád nějaké noční můry, x krát se probudí... tohle už nebývalo, zase se nevyspím... v noci doháním práci a ráno lezu po čtyřech...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Gabriel a jeho vlasy... krátké je neměl asi nikdy, ale teď už fakt přerůstají trošku moc... v neděli jsem ho honila s nůžkama, střihla jsem ho aspoň kousek vpředu, aby ve škole viděl na tabuli... Prý mu kazím image...

 

 On je zvláštní druh blonďáka, vlasy blond, v létě téměř bílé a oči i řasy tmavé... tohle zdědil po moji mamince.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dnes přespávám v Brně....díky Bohu za tetu Alenku,

 

hezký večer,

 

i.

 

Březen za kamna vlezem...

a tak to v krbu hoří celý víkend.... 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

já trčím u stolu, který slouží jako jídelní, pracovní a vlastně na kde co a všem... žádné jiné pracovní místo doma nemám, asi bych to do budoucna měla řešit.

 

 Snažila jsem se, ale přesto,  sketchup mi nejde!... takže v pondělí jedu sice do Brna, ale do firmy, která sketchup program prodává a dělá školení... v pondělí mě tam čeká celý den a až mi něco nasypou do hlavy, dodělám ten domácí úkol...

 

 

 Mám hotovou tech dokumentaci a konceptboard, ještě chybí rozpočet, ale mám většinu z Ikea, tak to bude vpoho...jen za tu Ikea mě taky poženou... ale kašlu na to , jedu po svém, snad to vyjde...

 

 S lektorkou to mělo ještě ve středu dohru, mít vlastní názor se nevyplácí, ta středa už snad ani není na blog, ještě jsem to nerozdýchala.... nicméně  dětský pokoj mám opět v severském stylu. Hodnotit ho bude někdo jiný.... architekt, jehož tvorbu mám moc ráda, snad aspoň ten mě s bílou na zdech nevykopne...

 

 

 



konceptboard dětský pokoj

 

 

 

 

 

 

Doma to vypadá zoufale, v prádelně už ani není vidět pračka pod tou horou a to zítra přiletí D, provézt tradiční výměnu špinavého prádla za čisté... pozdraví děti, aby nezapoměly jak vypadá a tradááá... a tak tu žijem, ale hlavně ať jsme zdraví a v pohodě...ale ať nekřivdím, ještě doveze tetu Alenku na další tři dny hlídání...

 

V noci jsem aspoň naskládala nádobí do myčky, Gaboše teď nechci honit, jsem ráda, že se celý den věnuje Anni a já udělám kus práce. I když tolik zbytečného času s tím sketchupem, jedu stylem pokus omyl a to je na hodně dlouho...

Ještě, že ti dva jsou taková sehraná dvojka, hádky téměř žádné... každý jsou úplně jiná nátura, ale spolu jsou moc rádi.

 

Obsadili další území, pokoj, který slouží jako skladiště a teď to opravdu sedí. Nevím jak to u nás bude vypadat na konci dubna, asi děs a hrůza, ale 22. dubna bych to měla mít konečně z krku, pokud mě nevykopnou za moji Skandinávskou anarchii...

 

Tenhle pokoj skladiště, by měl být do budoucna pokoj Anniky... až vybělím ty stropy, tak asi jen tak brzy to nebude...

 

 

 

 

 

 

 

všechny fotky mi jdou nějak do oranžova, ještě plánuju kurz focení, strasně ráda fotím, ale ta technika...v tom se nevyznám a na fotkách to jde vidět....

 

hezký večer,

i.

 

Old is gold

     

           tohle  platí na severu ve všech směrech...  Ve Skandinávii, jak já ráda říkám, není starých lidí. Připadá mi, že si tam života všichni užívají stejně, staří stejně tak jako mladí...

Staří lidé jsou opečovávaní rodinami a společnosti vůbec...žijí naplněný plnohodnotný život a proto je tam tolik spokojených seniorů, tolik stoletých, protože mají chuť do života, protože je společnost ani rodina nezatratila. 

Nemoci jsou všude, ale i v tomto směru má co říct psychika a pohoda člověka a pokud jsou vpohodě prostě mají chuť žít a je jim dopřáno žít déle... plus samozřejmě životní prostředí, kontakt s přírodou dělají své.

Pamatuji si, jak jsem s moji tetou Ullou veslovala na jezeře a kolem nás jel vor. Taková dřevěná plošina, jakoby se utrhlo venkovní sezení kavárny a plavalo na vodě a to doslova.

 Protože na něm byly stoly a židle jako v kavárně a hosté. Teta mi hlásila to je známý má 105, druhý 104, to je kamarádka  maminky 107... už ani nevím kolik dalších stoletých... byla tam i maminka od Ully, docela mladice, jen 95 let, v džínách a tričku... večer nám  říkala, že super projížďka, coffee, dezert a gin, prý měli úžasnou srandu a už mají naplánovanou další akci...

Když jsme byli na račí slavnosti, tak tam byli všichni senioři z okolí, včetně stoletých... čelovky na hlavách, aby si svítili na raky a lépe se jim obíraly. Smáli se a skvěle se bavili jako všichni ostatní...

Staří lidé se prochází po pláži nebo běhají i ti hodně hodně staří, chodí do lesa, koupou se ve vlnách, vlezou do vody každý den pokud to není úplný led...

Je úplně běžné potkat velmi starý pár...vedou se za ruku jakoby šli na první rande... nebo si večer nesou na pláž deku, skleničky a víno a jdou si spolu užít západ slunce......

Chodí ven za každého počasí, i v dešti v pláštěnkách na dlouhé procházky...

Úcta ke stáří je tam někde jinde. Četla jsem , že nejlépe na světě se mají senioři ve Švédsku, nejlepší péče v rodinách i ze strany státu..

Pamatuji si, jak na pláž přifičelo auto, vylezly dvě krásné mladé kočky, vytáhly ven zřejmě pradědečka, měl taky nejméně sto a takové to opěrné chodítko... Holky nasadily sluchátka a šly si zaběhat. Děda si to špacíroval, neskutečně šťastný úsměv na tváři... Holky přiběhly,  dědu objaly a s takovou péči a láskou naložili do auta a všichni happy odjeli... úplně obyč story, ale kde ji u nás uvidíte...

  Od babiček k nábytku....Starý nábytek je poklad a v kombinaci s moderním interérem dvojnásob. Právě tahle kombinace je tak typická pro severský interiér...takže staré kousky nábytku opečovávají seveřané po generace, stejně jako staré podlahy, stěny atp... Bleší trhy jsou součástí každého města i vesnice..

A taky něco o autech... starých autech... tyhle krásky nejsou nic neobvyklého, staré auta jsou zkrátka skandinávská vášeň... Jsou všude, ve velkoměstech, malých městech, na venkově... každý den jich potkáme spoustu...

Obecně mám moc ráda severský přístup k autům... je jiný než u nás, v Německu atd, kde se  lidé  sortují podle značky a stáří auta... majetní lidé si kupují nové drahé auta, jen aby ohromili okolí apod. Na severu je podstatné , aby jelo. Je běžné. že člověk s vysokým platem jezdí hodně starým autem i velmi hodně starým... tohle nikdo neřeší...

hezký večer,

i.

Proti proudu...

 

... teď jsem se doplazila....  a to doslova... sedla jsem na postel a vydechuju.... bydlím u známých ve velikém secesním domě, koukám na nádherný vysoký strop, veliká okna... konečně klid...

Dnes od rána do půl šesté dětské pokoje, plus prezentace vstupních prostor. Chtěla jsem psát úplně o něčem jiném, ale zažila jsem veliké  rozčarování... Žila jsem v přesvědčení, že se už i u nás severský interiér velmi rozšířil, až jsem si říkala, že  nemůžu přinést nic nového a designérů, kteří umí dělat severský design je hromada..... je....ale ne u nás...

 

 

Vstupní prostor jsem měla s fotodokumentací, fotky z včerejšího příspěvku, plus koláž s použitím věšáku od dánské značky Hay atd... ještě k těm fotkám zádveří, jsem měla pár fotek našeho interiéru... ostatní  zděšeni jak strohé to u nás máme... vpodstatě koukali jak je to všechno divné, minimalistické, bezbarvé...

 

 

těším se domů, nohy nahoru a relax pauza aspoň na chvíli....

 

 

 

 

Potom došlo na dětské pokoje... měli jsme vybrat ty, které se nám nelíbí a ty, které líbí a dnes  je  ukázat. 

Ještě předtím, nám naše lektorka Jana, přednášela a přitom pouštěla ukázky dětských pokojů, těch dobře ztvárněných... no a tím to všechno začalo, protože já jsem ty stejné měla vybrané jako ty, co se mi nelíbí a myslela jsem, že snad se tenhle styl už ani nenavrhuje... ALE navrhuje...

 

 

Barvy syté na zdi, barvy syté na nábytku, barevné rolety nebo závěsy v barvě koberce a nábytku, složité nábytkové systémy z dřevotřísky, foliované do různých barev , většinou příšerných, různobarevné, skříňky nad postelí, police, skříňky, skříně všude možně, stoly polohovatelné do všech stran, povrch fólie v dekoru dřeva k tomu židle na kolečkách v barevném vzorovaném polstrování..

 

 

 Všichni byli nadšení z pokoje pro dospívající dívku, který byl z nábytku tmavě růžového, spoustu skříněk, regálu, velká skříň, výmalba růžovošedá a na zdi namalované kruhy a kola tmavě růžové , světlé růžové, koberce příšerné a textilie zoufalé, všechny použité materiály umělé... neosobitý, dle mého názoru až kýčový styl.... a všem se to moc líbilo, já v šoku... vlastně ještě jsem pořád v šoku, protože jsem tam  nakonec rozpoutala diskuzi...

 

 Našla jsem odvahu a řekla, že se mi ty interiéry vůbec nelíbí ,  myslela jsem, že to je vlastně ukázka nevkusu atd... ukázala jsem obrázky mnoha skandinávských dětských pokojů a snažila jsem se vysvětlit, co je na nich krásné, na použití přírodních materiálu, nápadu, osobitosti a hlavně vzdušného prostoru, málo nábytku, minimalizmus, ale útulný a krásný... nikdo nechápal... a schytala jsem to ze všech stran... do paneláku se to u nás nehodí, vlastně do Česka se to vůbec nehodí, že se to hodí jen do Skandinávie, ale u nás lidé chtějí něco jiného a potřebují hodně úložné prostory atd atd atd atd atd atd ... uf...

 Lektorka Jana stejný názor jako ostatní, ale je zlatá a aspoň ocenila, že jsem tam přinesla něco nového, neobvyklého a , že je ráda za diskuzi, kterou jsem tam svým jiným přístupem rozpoutala...

Ještě jsem si chtěla pomoct  Nordicday, Bellarose , jako příklad severských dekorací, které mají ducha, styl, design... no jo, jenomže nikdo je neznal!

 

A výsledek.... nevzdám se... nebudu nikdy podporovat styl , který je podle mého názoru nevkusný a ještě k tomu předražený... i když  u nás zřejmě oblíbený a zažitý. Chtěla bych přinést něco nového, osobitého... Jen jsem si uvědomila, že to asi nebudu mít lehké přesvědčit klienty, že je i jiná cesta, jiné materiály, jiné barevné pojetí...

 

Mám tady jen noutbuk a fotky doma v pc... chtěla jsem najít něco od nás... Anni ještě nemá udělaný pokoj, ale takový něco jako dětský pokoj má dole, protože je ráda někde u mě... fotky mám doma, tady  jsem našla jen koníka Alfréda, kterého jsem kdysi koupila v Dánsku na blešáku.

 

 Ještě, že jsem tam dnes nevybalila blešáky, to by mě hnali... Přitom blešáky ve Skandinávii obchází designéři a hledají ty pravé špeky, které potom kombinují v moderních  minimalistických interiérech a právě ten kontrast vytváří neskutečné kouzlo... uf.. to byl den...

 

 

 

 

 hezký večer,

i.