čtvrtek 7. května 2015

Sdílení prostoru

   Z těch plánů na řešení Gabova pokoje pořád není nic... čas letí jako bláznivý, za pár týdnů odjíždíme, takže opět posouvám na jindy...
Annika svůj pokoj zatím vůbec nevyžaduje, protože je pořád nacpaná u Gaboše a je jí tam dobře...

Když jí má Gabo plné zuby, řeší to sluchátkama... ale můžu říct, že ti dva, na to, že jsou náturou každý z jiné planety, se snesou neuvěřitelně dobře...

A vlastně Anni není jediná kdo je věčně u Gaboše... trčím tam i já... Když jsme všichni doma, tak většinou zkrátka v tomhle pokoji... a je nám tam dobře... jsme zvyklí být spolu, řešit společně kde co, hodně si povídat a užívat si vzájemnosti...

Jsem za tohle hodně ráda a toužím po tom, aby to takhle mezi náma zůstalo, kdy každý z nás ví, že kdyby ho něco trápilo, není na to sám...

Strašně moc zastávám názor, že s dětmi je důležité si povídat od mala a vlastně o všem...klidně přiznat naše chyby, omluvit se za ně nebo svěřit se s trápením, projevit svůj názor, emoce, sdílet radost i smutek.
Zůstane jim to jako přirozená součást  života, naučí se vnímat potřeby druhého, naslouchat nebo
se vypovídat ze svého trápení, což je ohromná terapie pro každého...

Jsem přesvědčená, že děti nás podvědomě zrcadlí, pokud emoce a naši přirozenost dusíme v sobě, budou dělat to samé... a všechny tyhle udušené emoce jsou zbytečnou a nezdravou tíhou v nás...
 
 
 
 

 
 
.....tady jsem se zaparkovala původně jen na ty tři měsíce školy a teď je těžké vycouvat... musím do
budoucna řešit nějaké své pracovní místo, žádné doma nemám...
 
 
 
 

 
 
 
 
 

 
 
 
 
 tak si říkám kdy už se konečně přestanu ládovat čokoládou a nalívat  kávou... každý den prohlásím, že od zítřka.. no a pak to opět končí takhle...
 
 
 
 
 
 
 a taky si říkám kdy už vylezu z toho svetru... mám sklony k závislostem typu cukr, kofein, vytahaný  šedý svetr... 
 
.... jo a taky bílé trička s krátkým nebo dlouhým rukávem... bez těch nemůžu žít.... a ještě taky jedna černá sukně, ta mi už skoro přirostla k zadku, černé legíny a jeden  už docela jetý esprit šedý šátek... pyžamové kalhoty někdy celý den... džínové a bílé košile... černé keen baleríny, které už dosluhují, žabky quiksilver... konečně jsem je zase vytáhla aspoň na zahradu.... kapucová mikina o'niel, hadrová černá taška z Dánska, šedá obyč mikina zara...  no nic moc fashion paráda, ale milované věcičky ve, kterých se citím free a spokojená...
 
... jo a ještě termofor... říkám mu milenec a bez něho neusnu....
 
 
 
 
 
 
hezký den,
 
 
i.
 
 


14 komentářů:

  1. ...je dobré,že ste spolu,pokiaľ chcú,uži si to...dospiavajúci si potom zaliezajú do svojich teritórii...a začne iné súžitie...aj my sme boli stále na kope :) :) :)
    Milam má svoju izbu :) ... doteraz žil svoje autistické ,,tunely,,...akoby sa vzpriamil do nového života...my sme v komore :)..ináč ja som celý deň ,,po ruke ,, a ,,na rane,, ...hovorím tomu ,,stanica metra ,,...
    ...dospelé deti sú zalezené v svojich norách,žijú si svoje životy...s detským posluhovaním...naozaj je vystižný názov ,,Mama Hotel ,,...
    ...zo všetkých síl sa snažím o súžitie..,iné ,ako komunitné nie je možné...ale prevažuje ,, chránené bývanie ,, : ja ho vytváram mužovi,Milanovi,s mužom sa o to snažíme pre Naďu...aj Milana učím tomuto postoju...ten zbožňuje jej Janka..Dot maturuje,Jerguš u mojich rodičov štátnicuje...pes a kocúr vnímajú aj komunio :),aj kedy sa to melie....potom v noci k nám zalezú spať...podelia si nás,aj čo sa týka terapii...:):):)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. proč já blbec vždycky píšu odpověď jako nový koment... najdeš dole...

      Vymazat
  2. To se mi líbí. Zrovna včera jsem se na to téma bavila s manželem. Byli jsme se koukat na jeden byt. Ložnice menší, druhý pokoj ještě menší a obyvák slušný. Tak jsem říkala manželovi, že záleží na tom, jak rodina žije a my jsme vždy pohromadě a do ložnice budeme chodit jen spát. A vzpomněla jsem si, jak mamka chtěla mít vždy načančaný obyvák, ale i přesto, že jsme měli každý svůj pokoj, tak jsem byli všichni stále v obyváku. A vidím to i u svého bratra. Mají velký dům a všichni jsou nakonec pohromadě v té nejhorší a zatím nezrekonstruované části, že jsou tam dva propojené pokoje a jeden hned vedle, tak švagrová šicí dílnu, bratr pracovnu, neteře ateliér a malý synovec se tam motá všude. Také jsou všichni pohromadě a večer se rozlezou do svých pokojů a ložnice. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ... myslím, že je jim prostě dobře když jsou si nablízku i když každý dělá to svoje... je to super a ten pravý domov pro všechny...
      Já zastávám názor, že ložnice vždy stačí jen malá, protože je jen na přespání...

      Vymazat
  3. Alenko moc držím palce Dorotce a Jergušovi!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Inko, taky jsme všichni společně buď v obýváku a nebo v jídelně, ale ono je celé naše patro propojené a do ložnice a pokojíčku se chodí hlavně spát, jen když je ošklivo a Adam tu má kámoše tak okupují (a to doslova :-) spodní pokojíček i ložnici oni :-))). A na oblíbené kousky oblečení mám taky úchylku, jak se najde něco v čem mi je fajn, tak z toho ne a ne vylézt:-))). Minulý rok mi prasky hrozně často nošený šedý kalhoty , nahoře byly do někalika gumiček (nosila jsem je v těhotenství) a dole na tkaničku a hrozně mi chybí, fakt na ně často myslím :-))). Ať vám to společné bytí co nejdýl vydrží!

    OdpovědětVymazat
  5. Podobné závislosti mám také, ale na tobě to není vidět, na mně jo... A pracovní koutek mi taky chybí...

    OdpovědětVymazat
  6. ...Inka a si krásna !....a krásne si zvládla to tvoje ostatné obdobie :):):)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko moc děkuji, ale to jen na fotkách... jsem fotogenická, realita je horší....

      Vymazat
  7. Dobrý den, můžu se zeptat, odkud máte ten kráááásný šedý svetr, co Vám tak sluší! díky Jana

    OdpovědětVymazat
  8. Mila Inko, dnes jsem objevila tvuj blog a dobre jsem si pocetla :-) Zajímavé. Jeste jsem tedy nestihla vse a urcite az bude zase chvilka, vratim se :-)
    Muzu se zeptat, kde jsi studovala v Brne interierovy design ? Mozna jsi to na blogu psala, ale jak jsem psala, nestihla jsem jeste vse prostudovat.
    A mimochodem opravdu jsi moc fotogenicka (a verim, ze nejen to) a ten svetr je krasny.
    Dekuji moc a hodne stesti a pohody..
    Reny

    OdpovědětVymazat
  9. Milá Reny, studovala jsem kurz intensive, roční studium nacpané do třech měsíců, šíleně náročné!!! Jsem ráda, že už to mám za sebou / ale stálo to za to! / pokud necestuješ daleko tak je vše jednodušší...Dělá to Tomáš Havránek a Ivo Prokel, možná znáš z TV dělali bydlení je hra. Dělají tohle roční a intevsivní studium v Brně a v Praze a ještě bude Bratislava... najdeš pod IDK studium designu... hezký den Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky moc za odpověd a těším se na přístě :-) R

      Vymazat