pondělí 7. září 2015

Tenkrát na Floridě...

.....hrábla jsem do minulosti... tentokrát deset let zpátky na Floridu. Napadlo mě, že bych občas publikovala něco z mého života pře x lety... něco z teplých krajin.. z Malajsie, Číny, Afriky.... kde jsem cestovala pracovně nebo jen tak za poznáním, než jsem pochopila, že mé místo je na severu.

Ať už je na jihu spousty krás apod., vždycky je tam vedro a to já nemusím... a nikdy tam není To něco, co mě hladí na duši... To něco, co cítím jen v severských zemích...

Jestli se někdo chystá na Floridu, tak stojí za to Mexický záliv, tedy západní pobřeží, méně osídlené zóny a pláže s bílým pískem, pokud možno nějaká soukromá.... Východní pobřeží je podle mého názoru o ničem, přelidněno, panelákové hotely na pláži, kalné moře, nic moc písek... 

Teď jsem si vzpoměla na můj příšerný zážitek. Florida je  oblast hurikánů a my jsme měli na jeden " štěstí ". Hnalo se to jako skoro vždy od Mexika a já jsem celý den s hrůzou koukala na tv, na přímé přenosy, jaké strašné škody a hrůzy tam napáchal a jak se žene na Floridu... všude ve městě se rozvážely pytle s pískem apod. ...byla jsem zoufalá, protože nás čekal návrat domů....přicházelo to v takových vlnách... v noci hrůza, ráno už méně, ale to nejhorší mělo teprve přijít...no a pak už jsem stála na letišti, připravená k odletu do New Yorku, podělaná strachy, protože letadlo špatně snáším, prostě se bojím... šíleně moc... i bez hurikánu...

Do toho mi řekli, že tohle je poslední let, který je puštěný...  prožívala jsem absolutní zoufalství, člověk s fóbií a ještě hurikán.

 Kapitán nás požádál o spolupráci, non stop připoutání apod, vysvětlil situaci, to už jsem téměř omdlévala hrůzou, že za chvíli zřejmě zahyneme v letadle ...  
Seděla jsem na trojsedačce uprostřed, u okna vysmátý malý Gabo a po mé levici suchar,  kravaťák... tak nějak jsem ho odhadla, když si přisednul.

Nakonec jsem celý let sucharovi visela na krku a xkrát opakovala I´m sorry... Gabo se pořád ptal co to dělám tomu pánovi... prostě stav absolutního zoufalství.. Letěli jsme v černých mracích, letadlo sebou házelo , třepalo se všechno...sem tam někdo ječel... já nejvíc... Gabo nadšený z létání všeho druhu, nebál se vůbec.... 

Po tomhle hrůzném letu se nás kravaťák  ujal a v letištní hale jsem nevěděla jak se ho zbavit v hrůze, že snad s náma poletí až do Evropy.


Tohle jsou fotky z Floridy s Gabrielem... ale nejvíc jsem ji procestovala s kamarádkou, když mi bylo asi dvacet... pár peněz v kapse, s batohem na zádech jsme projely téměř celé Spojené státy, dnes nechápu jak jsme to mohly dokázat... o tom zase někdy příště...

hezký den,

i.



















































14 komentářů:

  1. Ste tam....,je to tam, rozprávkové....
    Gabo je tak milučký a ešte podobnejší môjmu Jergimu, a ty si krásavica !!
    Nádherné miesto !
    Tak neviem kto lepšie píše sebareflexné ,,vesmírne,, postrehy : ty alebo Lucka K. ?
    Každá ste v tom dobrá a čítanie aj baví, aj dojíma...

    OdpovědětVymazat
  2. Krásne spomienky...veľký obdiv...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jojo, ty vzpomínky... mám je v sobě naskládané a ráda se k nim vracím :)))

      Vymazat
  3. Když nejsou vidět domy....jen ta pláž...tak mi to ten sever i připomíná! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. možná písek a ty traviny, ale jinak všechno jinak... většinou americká komerce a příšerné vedro... Tohle byla soukromá pláž a mimořádné místo...

      Vymazat
  4. Nádherné fotky i vyprávění. Prosím, "zalovte" zas brzy v životě před x lety!

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné fotky. Ta poslední mi připomíná "hatifnaty" z Muminků :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Pobavila jste mě i dojala..krásné fotky a malý byl moc roztomilý-jako malý:) Díky a zase se brzy "ozvěte"...moc ráda vás čtu. Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. moc děkuji... jo Gabo byl sladký, jako by to bylo nedávno, je šílené jak ten čas letí...

      Vymazat
  7. Ty musíš mít ale životních zážitků ... jen vkládej dál, Inko!
    A mimochodem ... moc Ti to sluší:o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moni moc díky... zážitků hodně, jsem ráda, že i takové příspěvky zaujmou... sem tam něco ráda napíšu... jen mě mrzí, že tenkrát jsem až tak nefotila jako dnes...

      Vymazat