.... neboli plavené, naplavené dřevo ... miluju vyplavené, mořskou solí vybělené , sluncem vypálené dřevo.. a tak sbírám dřívka, klacky, kdejaká prkna, ale i klády přes půl auta...
Většinou s každým takových úlovkem se pojí nějaký kreativní nápad, který nikdy nerealizuju, tak je prostě jen tak kupím a silážuju všude možně...stejně jako moje milované kameny, šutry a balvany.... a zakazovat si sbírat další je k ničemu, protože pak se ocitnu na nějaké úchvatné divoké pláži a je to zkrátka silnější než já...
Tohle mě hodně mrzí, možná to znáte taky... hlavu plnou ideálů, nápadů a na tu realizaci toho či onoho nějak nezbývá čas nebo není ta správná energie, proto na mém blogu žádné DIY...
Tolik bych chtěla tvořit, šít, vyrábět ze dřeva, malovat, zvětšovat fotky do rámů, na plátna...... zapojit řemeslníky na výrobu nápadů, kterých mám plnou hlavu a NIC....
No NIC, třeba časem na něco dojde...
Teď jsem si vzpomněla, že jedním z mých letošních skandinávských úlovků byly kožešiny od farmáře, ovčáka... jedna už není... druhá visí v garáži...
Byly cítit.. strašně moc, beranem nebo kdoví čím, prostě postupně se ten smrad zabydlel u nás a já jsem si pořád říkala to bude dobré, časem to vyčuchne.
Ale být trpělivá, to mi nikdy nešlo... a tak jsem hledala rady na netu, co s takovou kožešinou... rady různé, mě nejvíc zaujala ta jedna, kde někdo psal, že se s tím vůbec ne.... a vrazí to do pračky s prostředkem na praní vlny s lanolínem a hotovo. Trošku se hlásil můj zdravý rozum, že kůže a voda moc dokupy nejdou, nicméně za chvíli se beran točil v pračce.
A výsledek... hrůza! Obrovská ovčí kůže se zcvrkla na rozměr předložky, krásně bílé chlupy zežloutly a smrad berana se změnil na smrad berana kříženého se zmoklým psem... a tak jsem zničila krásnou kožešinu, která mohla hřát a dělat krásu aspoň na terase. Člověk někdy fakt dělá kraviny...
hezký večer,
i.
Většinou s každým takových úlovkem se pojí nějaký kreativní nápad, který nikdy nerealizuju, tak je prostě jen tak kupím a silážuju všude možně...stejně jako moje milované kameny, šutry a balvany.... a zakazovat si sbírat další je k ničemu, protože pak se ocitnu na nějaké úchvatné divoké pláži a je to zkrátka silnější než já...
Tohle mě hodně mrzí, možná to znáte taky... hlavu plnou ideálů, nápadů a na tu realizaci toho či onoho nějak nezbývá čas nebo není ta správná energie, proto na mém blogu žádné DIY...
Tolik bych chtěla tvořit, šít, vyrábět ze dřeva, malovat, zvětšovat fotky do rámů, na plátna...... zapojit řemeslníky na výrobu nápadů, kterých mám plnou hlavu a NIC....
No NIC, třeba časem na něco dojde...
Teď jsem si vzpomněla, že jedním z mých letošních skandinávských úlovků byly kožešiny od farmáře, ovčáka... jedna už není... druhá visí v garáži...
Byly cítit.. strašně moc, beranem nebo kdoví čím, prostě postupně se ten smrad zabydlel u nás a já jsem si pořád říkala to bude dobré, časem to vyčuchne.
Ale být trpělivá, to mi nikdy nešlo... a tak jsem hledala rady na netu, co s takovou kožešinou... rady různé, mě nejvíc zaujala ta jedna, kde někdo psal, že se s tím vůbec ne.... a vrazí to do pračky s prostředkem na praní vlny s lanolínem a hotovo. Trošku se hlásil můj zdravý rozum, že kůže a voda moc dokupy nejdou, nicméně za chvíli se beran točil v pračce.
A výsledek... hrůza! Obrovská ovčí kůže se zcvrkla na rozměr předložky, krásně bílé chlupy zežloutly a smrad berana se změnil na smrad berana kříženého se zmoklým psem... a tak jsem zničila krásnou kožešinu, která mohla hřát a dělat krásu aspoň na terase. Člověk někdy fakt dělá kraviny...
hezký večer,
i.
To je krása, Inko! Mám stejnou "vášeň". Pa T.
OdpovědětVymazatJá bych je tam taky nemohla nechat ... je to fakt nádhera ...
OdpovědětVymazatJarka
Inko, tak ještě, že berana přežila pračka a nemusela jsi kupovat novou :-D Ty černé kameny jsou pěkné a ostatní teda taky. Já mám z Řecka takové děravé, vypadají jako prolezlé červotočem :-) A s nápady a jejich realizací to mám bohužel podobně.
OdpovědětVymazatJá jsem v tomto stejná, jen bohužel na pláži jsem nebyla spoustu let a takhle krásně vybělené kousky dřeva v dobrém závidím. Také považuji kameny a dřevo za poklady.
OdpovědětVymazatJá nosím zase z lesa kousky ztrouchnivělých prken s patinou :o)
A i jen položené na nábytku bez DIY dělají Tvé kameny i klacíky parádu a ta energie z nich doma zkrátka JE♥
papa, M.
Voní a hřeje to až ke mně. Máš krásné ruce a úžasný prstýnek. Pusu, velké objetí a největší poděkování za tvé články, a hlavně tvé komentáře a podporu u mě! ♥
OdpovědětVymazatPrsteň poznám :-)
OdpovědětVymazatU teba pohladenie a inšpirácia, ale nesmiem čítať komentáre..., potom je to len perfektné....
A máš ten pléd, ktorý spomínala Oli ?
Nádherné fotky, dýchá z nich krásná energie jako z celého Vašeho blogu Inko, já bych asi z pláže tíhou neodjela, kolik bych toho nasbírala :-) A nádherný prstýnek, kde se dá taková nádhera pořídit? Přeji krásné podzimní dny plné pohody. Lenka
OdpovědětVymazatNádhera!!!Hotové poklady! To máme podobné, taky sbírám kamínky....miluju to :)
OdpovědětVymazatJe to spíš k pláči (s tou kůží), ale já se moc nasmála. Udělala jsem to samé! Takž tu minikůži po "zákroku" jsem nakonec vyhodila.
OdpovědětVymazatPobavilo, a to moc!
OdpovědětVymazatNádhera, když se občas někdo pochlubí, co a jak zmrvil...
Totální antiblogerský příspěvek:)
Já si před mnoha lety podobně vylepšila běžecké Nike
v sušičce a to nebyl zdaleka jediný zničený kousek.
Moc pozdravů a příliv nové energie posílám
upřímné duši...
EMa
Milujem kamene! I ja domov nosim sutre, kedysi som ich davala na vyletoch tajne do ruksaka a ked sa na to doma prislo ....ruksaky som si potom nolisla sama :)
OdpovědětVymazatA manzel si takto aktivne opral naaadherny KASMIROVY sveter - zbehol sa mu na velkost pre nasu vtedy dvojrocnu dceru, ale ani ona ho nenosila, pretoze jemnost ....zostala v pracke:)))
to je teda story s baranom :D ta naša stále voňala/smrdela po zvierati, ale po rokoch menej no :D
OdpovědětVymazatInko krásne poklady. Hlavne to vyplavené drevo. Ja robím vela DYI, takže zbieram toho veľa a manžel mi nadáva, že to nemá kde dávať (starý nábytok napríklad). Minule asi na piatu prosbu mi zastavil pri obrovskom pni. Peň je už doma, neviem kde ho dať.
OdpovědětVymazatAhoj Inko, už dlouho čtu tvůj blog a vždycky mě překvapí, jak moc jsme si podobné. Když jsi psala o design.škole a o názorech na Ikeu, jako bych slyšela sebe. Taky jsem se rozhodla si udělat desig.kurz a co se týče nábytku, tak všude také vše na míru a děsivé dětské pokoje z jakýchsi sestav. Ikea zavrhovaná-přitom v interiérech ve skandinávii jí vidíme v každém bytě a domě, jen to není poznat na první pohled a to je to umění-nenarvat si byt ikeou přesně podle vzor.pokojů... Když jsem někomu loni řekla, že se mi líbí skand.styl-co to je? Dneska už se ho všichni zase snaží napodobovat. :-) A úplně rozumím tvým pocitům, že nevíš co dál s prací, jestli se do toho všeho vrhnout a jak... Tvé pocity jsou téměř identické. Jen udělat první krok, vid? :-) Ty máš ještě k tomu zdrav.problémy a nedivím se, že ti to ubírá elán. A driftwood a kameny miluju úplně nejvíc. Nejradši bych taky vždycky přitáhla všechny klády a klacky. Kamení už taky neni kam dávat. Mám plány na ozdobylavičku,...ale samozřejmě to dál někde leží netknuté. A neskutečně ti závidím, že můžeš trávit léto v Norsku, Dánsku. Přeji ti už jen pozitivní energii a sílu pustit se do nových projektů, protože jsi šikovná a máš super nápady, které si najdou svoji cílovou skupinu. :-) Martina G.
OdpovědětVymazat