pátek 22. ledna 2016

Vladimír....

 
 
v zimě většinou sleduju předpověď počasí hlavně kvůli cestám, což letos je v poho... nebo kvůli lyžování, tedy my spíš snowboardování, což letos zatím nic.... a v posledních dnech taky kvůli Vladimíra.
 
Je zanedbaný, špinavý a jde cítit na sto honů... ale duši má krásnou. Vladimír je bezdomovec... Gabo a náš kamarád Američan při prohlídce jedné staré opuštěné nemovitosti našli chlápka ležícího na matraci v šíleném mrazu v rozbořeném baráku...
Chvíli s ním povídali, pak odešli... do nejbližšího obchodu nakoupit mu jídlo, koupili dokonce i peřinu... na krabici napsali svoje jména a vše mu odnesli...
 
No zkrátka nakonec se sním sblížili, mají ho rádi a on je... a já  kupuju rukavice, čepice a kde co, protože doma už nic nadbytečného nemám, všechno jsem rozdala loni... bezdomovcům.
 
Tenhle příběh mě nějakým zvláštním způsobem naplňuje... kdybych netoužila dělat design, zachraňovala bych bezdomovce. Pamatuji si , že už jako studentka... měla jsem kapesné pár šupů, přesto jsem se často podělila s bezdomovci na nádraží... spolužačky mi říkaly, že jsem cvok a tím cvokem jsem zůstala.
 
Včera jsem totiž brouzdala po internetu a hledala spacáky do extrémních podmínek... pro Vladimíra. Pokud nějaký koupím, možná mi nezbydou peníze na naftu nebo budeme mít deficit na konci měsíce... já vím cvok...
 
Ale už jsem se tak nějak naučila, že mám věci dělat tak jak mi srdce káže a neohlížet se na názor druhých...
Původní snaha byla dostat Vladimíra do azylového domu, kde jsem zajistila vše potřebné, i to, že mu pomůžou vyřídit prošlé doklady, sociální dávky, možná i důchod... je to starší pán.
 
A když přišel den D a měli jsme Vladimíra odvážet najednou nechtěl odjet... to příšerné místo kde přežívá má svým způsobem rád, je tam už dva roky a má strach někam pryč, kde to nezná...
Jeho životní příběh je velmi zajímavý...
 
V azylovém domě jsem poznala sociální pracovnici, která je anděl! Neskutečně milá a vstřícná... má srdce na dlani pro všechny tyhle padlé existence... a neskutečnou snahu jim pomoci. Stejně tak všichni terénní pracovníci apod.
 
Snad se nám jednou povede změnit jeho život... momentálně řeším, že ho jednou odvezeme do denního centra azylového domu, kde bezdomovci mají možnost se osprchovat... po dvou letech, by to docela bodlo...
 
 
a ještě update od nás...
 
Annika je až ode dneška lepší... ale celý příští týden ještě nemůže do školky, pak opatrně... no tak si říkám jakou šanci mají pracovat matky, které nemůžou spoléhat na manžela a babičky žádné nemají. Kolik asi zaměstnavatelů bude akceptovat neustálou nepřítomnost kvůli nemocným dětem... mnoho asi ne... a já to docela chápu, protože jsem lidi zaměstnávala a pokaždé když mi z týmu někdo vypadnul byl problém.
 
Teď jsem se dozvěděla , že ranní družina ve škole kam Anni půjde,  je až od půl sedmé a to jen v případě, že bude o to zájem... nakonec jediná možnost bude, že ji bude do školy vodit Gabo, pokud se dostane na ten gympl k nám.
 
Máme všechno strašně z ruky, to je daň za tenhle  krásný výhled a bydlení pod horama.
 
Ještě budu reagovat na komentáře k minulému příspěvku... tu českou školu od Gabriela kam směřuje.
Úplně běžný gympl to není... to by tady ani nechtěl jít.
 Je to křesťanské gymnázium zaměřené na angličtinu " Beskyd Mountain Academy " bohužel výuka v angličtině jen jeden předmět a to IT,  plus přidané hodiny v angličtině, stáže v USA, hodně rodilých mluvčích apod. Mají dost slušné výsledky maturit, hodně dětí chodí studovat po ukončení do zahraničí apod. Zájem je velký a dostat se tam není vůbec easy...
 
Nicméně je mi jasné, že to co mu nabízela současná škola tady nebude...
 
Byli jsme na den otevřených dveří a Gabo nadšený... na druhou stranu je zoufalý z odchodu ze své školy současné... trošku je to jednoduší tím, že jeho třída se rozpadla, soustu dětí se vrátilo do svých zemí, včetně jeho nejlepšího kamaráda Indoameričana, který už je zpátky v Americe a komunikují jen přes skype...
 
Ty  rozdílovky už má za sebou... tu nejhorší zkoušku měl po tom co ve dvě ráno hodinu držel Anniku u okna, když se dusila a já už jsem neměla sílu... ráno ho vzal soused na nádraží, aby chytil vlak...
 život je někdy pestrobarevný...
 
hezký večer,
 
i.
 
 
 
 
Anni zalezla do spacáku od bráchy, v posteli už je nuda...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 venku nádhera a my už dva týdny trčíme doma :(((
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 jsem zamilovaná do tohoto koše z IKEA, už mám tři a furt málo...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 tam za oknem je Lysá hora!
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 pořád bez myčky... až se k té nové doberu, budu se ji denně klanět!
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

12 komentářů:

  1. Tak velmi by som ti zelala, aby si to mala jednoduchsie... drzim vam palce

    OdpovědětVymazat
  2. Drahoušku můj, tolik bych ti chtěla ulevit!!! Posílám sílu, vy moji tři mušketýři. Jste nejstatečnější. Moc stiskám, moc pusinek posílám, mám vás ráda!!! <3

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za sdílení vašich příběhů. Jsou velmi pestré a vždy mě vedou k zamyšlení. A soucítím s vámi.
    Tak ať je brzy zas lépe! Lenka

    OdpovědětVymazat
  4. Nádherné bydlení,ta krása z oken ven,miluji váš blog i když mě bude 65.Díky těmto blogům jsem omládla,moc.Mám na rozdíl od vašich starostí čas na vše,dělám vše až se mě chce,ale zase vám závidím mládí.A stěmi bezdomovci to máme stejně,mě doma říkají charita.Alibabka

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím, občas čtu vaše příspěvky a tohle mne donutilo napsat i komentář. Pokud by shánění spacáku bylo pořád aktuální, tak z vlastní zkušenosti doporučuju firmu Prima- model třeba Winter. Je to teplé, trochu voděodolné, nevadí když navlhne, dá se vyprat (: a poměr cena/výkon není až tak strašný (i když teda levný taky není). Vyrábí ho česká firma, tak třeba kdyby věděli k jakému je účelu, tak by dali slevu (a nebo se u prodejců dá sehnat levněji). To jen kdyby se to pořád hodilo... Tak přeju mírnou zimu Eva

    OdpovědětVymazat
  6. No hlavne ze je Anni lepe. To nejdriv.
    Mozna mi to nebudete verit, ale ja si FAKT nejak oddechla, ze jde G. na alespoň trochu jiny gympl a ne ten klasicky:-).
    Bezdomovec - smekam. Ja z nich mam rspekt. Ne ze bych je odsuzovala a házela všechny do jednoho pytle, osud je nekdy nemilosrdny, ale nejak se jich bojim:-(.
    A vyhledy naprosto dokonale, opravdu uzasnyyyy.
    Stejne tak i ty poslední fotky - kamen na dreve. Hrozne memu oku lahodi.
    Ad kosiky - dnes jsem si jeden vyzvedla u kamarádky, která mi ho z Ikey privezla, mam velkou radost:-), je super.
    Drzte se a ja zase drzim pesti vam vsem.
    Marcela

    OdpovědětVymazat
  7. Zase jsi mi blíž, taky máme "svého" bezdomovce:), už několik dní ho marně vyhlížim z okna...
    A ty fotky - až oči přecházejí!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Inko,
    s Annikou mě to moc mrzí, že je tak dlouho nemocná, je dobře, že si trpělivá, chce to svůj čas. Ty šatičky na ty panenky, ty mě tedy "dostaly", annika je budoucí Coco Chanel.
    K bezdomovci. Pracuji v organizaci Teen Challenge, která pomáha lidem, kteří jsou závislí na drogách, alkoholu, hraní automatů, prostituce a podobně.Pomáháme i jejich rodinným příslušníkům a přátelům, kteří jsou z takových situací naprosto zoufalí a neví si rady. Většina bezdomovců se jen tak na ulici nedostane. Důvody, proč se na ulici dostanou a na ulicích žijí jsou různé, ale většinou se závislostí velmi úzce souvisí. Když ne se závislostí na látkách nebo se závislým chováním (gamblerství, prostituce ), tak zcela určitě s emocionální závislostí. Pokud se nevyřeší jejich problémy, které neumí řešit zdravým způsobem do hloubky, většinou nemají šanci. Proto těmto lidem nabízíme dlouhodobý pobyt - muži 1 rok, ženy 1,5 roku - přibližně, je to individuální, u každého jiné. Možná jsi už o nás slyšela. Naše stránky: www.teenchallenge.cz. HELP LINKA:777001188.
    Vlaďka

    OdpovědětVymazat
  9. Inko, ty nejsi blázen, jen člověk se srdcem na dlani. Jsem ráda, že je nás takových víc.

    OdpovědětVymazat
  10. Inko, co do tvého "zamilovaného" koše dáváš? Inspiruj mě.. :-) Káťa z Teplice (fotky nádhernééé)

    OdpovědětVymazat
  11. Máš ohromné ❤, Inko.
    Držím pěsti.

    OdpovědětVymazat
  12. This is beautiful and honest, Ingrid. Also, I truly love those photos of the snow! I miss snowy days in Frydlant where the sun shines bright and the mountains glow white.

    OdpovědětVymazat