U nás na dvorku...

původně jsem chtěla napsat na terase, ale to zní moc vznešeně na ten náš neudržovaný outdoor prostor zamořený hračkama a kdečím...

Každé jaro si plánuju, jak konečně našiju ty stylové lněné polštáře, nakoupím hamman ručníky, krásný venkovní koberec, lucerny apod.

Ale pořád je to ten náš dvorek, nevystajlovaný... ale teď v horkých dnech úžasný, hlavně ta část ve stínu.

Čas letí jako bláznivý... někdo ho určitě nenápadně zrychluje, nějak globálně řízeně...

Pamatuji si jak léto a letní prázdniny bylo taaak dlouhé období... teď vysvědčení a než se člověk vzpamatuje, už na nás v obchodech koukají reklamy " zpátky do školy "

Říkám si, že musím ignorovat tohle zrychlování kolektivního podvědomí, kdy už pak jakobychom všichni byli řízení a hnaní rychle dál a koncem léta už myslíme na zimní gumy a na vánoce...

Toužím odpojit tohle neustálé koukání za horizont a vnitřní neklid a spěch a plánování, aby všechno klaplo atd.

Ovšem je to taaak těžké. Občas se mi to povede.... vykašlat se na všechno co není hotové a mělo být a užít si pohodu.

Jde mi to jen když vím, že nikam nemusím a  nikdo nemá přijít... tedy nikoho neřeším. V pyžamu klidně ještě v poledne nebo celý den, oběd až ve tři nebo žádný. Takové dny jsou pro mne jako sanatorium, lázně a wellness dohromady.

moje dítě dospělé koupilo své sem tam zoufalé mamince pozitivní čtení :)

hezký večer,

i.