Stěhování do Leidenu...

... nejdříve moc a moc děkuji za všechny milé komentáře, rady ohledně migrény,  ataralgin , himalájská sůl apod., moc děkuji...

Moc a moc děkuji paní Hance za její krásný komentář, který mi vehnal slzy do očí. Seděla jsem v Amsterdamu v kavárně... jediný den únik od dětí, jela jsem do Amsu do Loods 5 sama, moc jsem to potřebovala. A tak sedím v té kavárně, bylo mi všelijak, nějak pochmurná nálada, únava... a v tom přišel komentář paní Hanky. A s ním taková vlna radosti... tak moc mne potěšil. Ze srdce děkuji...

Migrény naštěstí ustoupily, alespoň do stavu přijatelných frekvencí.

Tak tedy k Holandsku....

Tentokrát to moc dovolená nebyla, spíš pracovní tábor :) 

Jedna noc v hotelu v Rotterdamu, čekali jsme až se položí podlaha. Potom konečně klíče a hurááá do bytu. 

Měla jsem obavu, že vyskočí nějaký ten strašák, který vysvětlí  podezřele příjemnou cenu, za nový byt v úžasné čtvrti / 450 euro /

Nic takového nepřišlo, naopak nadšení, že vše vypadá ještě o něco lépe než na fotkách, videu apod.  Prostě jen štěstí, že se Gabo zaregistroval včas do pořadníku, brali dvacet zahraničních studentů a on byl dvacátý.

Upozorňovali, že celý projekt je v procesu a ještě dostavují dvě budovy, což znamená dva roky stavebního kraválu, prý jen přes den. Ovšem Gabo dostal byt, s oknem na stranu opačnou od stavby... kouká na město, park, kanál, lodě... jen dole se dodělává dlažba pro parkoviště.

Radost obrovská... úplně ze všeho. Dům, krásná architektura, druhá část není pro studenty, ale běžné nájemce, takže krásné předzahrádky a atmosféra bydlení, příjemný klid...

V bytě není absolutně nic slyšet. Prostě není slyšet sousedy, nikdy. Okno obrovské krásné, se sníženým parapetem, dveře vysoké téměř 2,5 m, vysoký strop, perfektní obklady, baterie, kvalita oken... krásné chodby, kolárna, garáž... 5 min na kole do centra...

Umístění bytu v posledním patře, na konci chodby... takže prostě klid.

V domě spousty rodičů, stejně jako já pomáhali zařizovat... takže jsme se potkávali na chodbách s nákladníma vozíkama s nábytkem, nářadím, žebříkama...někdo luxus, jiní třeba interiér z palet apod.

Na patře belgická rodina, stěhovali syna. Krásné řešení bytu, maminka říkala, že to dělají i pro sebe, že budou jezdit do Holandska na výlety a dovolenou.  Tak nějak to vnímám i já, že bych využila, že ten byt je a je možné v něm bydlet když přijedeme.

Taky plánuju koupit tam kola pro mne a Anniku. Pořád to vyjde levněji než neustálé platit parkování auta, a parkování je v centru a vlastně téměř všude problém.

Gabo koupil kolo v bazaru, nádhernou klasiku po které toužil.

Musím to nějak zkrátit, ať se zase příliš nerozepíšu. Ale stejně to bude na etapy, tedy několik příspěvků, spousty dojmů,  fotek a zážitků.

Tak tedy nejdříve spaní na nafukovacích matracích, pak x krát Ikea. Což byl děs. Ikea monstrózních rozměrů, pokladny připomínaly check in velkého letiště. Proudy lidí z celého světa, vše v holandštině i angličtině.
Velmi zajímavé byly ceny. Zkrátka vše levnější než u nás a docela podstatný rozdíl. Rozkládací sofa, která u nás stojí 2500, v Holandsku jsme koupili za 1900. Výrazný rozdíl u postele , ledničky, všeho.
Čekání v lajně na jídlo 1, 5 hodiny!

Pro větší kusy jsme nakonec objednali dopravu. Ta funguje perfektně, pokud nakoupíte dopoledne,  dovezou ještě tentýž den.

Jak jsem myslela, že tam budu vytvářet zázraky, tak nakonec ovlivněna Gabovou představou o jeho bydlení, zmatkem kolem všeho, omezeným rozpočtem, únavou apod jsem byla ráda, že jsme vytvořili nějaký základ, který se vyšperkoval doplňky z Loods 5, jako stará rezavá červená židle, černý tkaný koberec, ateliérová lampa apod.

Gabo chtěl nějakou bláznivou barvu barvu, nasprejoval stolek na ostře žlutou atd.

Odjížděla jsem s nevyřešenýma roletama, ze stropu stále visí jen dráty apod. Gabo přišel s informací, že se nic nesmí vrtat do zdi. Až nakonec když vrtal celý dům, zjistili jsme , že tedy můžeme, ale vrtačku jsme neměli a taky, prostě všechno nemusí být hned.

Následně jsem objevila skvělé obchody, hned vedle domu a nápadů hromady, ale moje únava se tam proměnila na pár dnů v absolutní vyčerpanost, možná to byla i nějaká viróza, která naštěstí před odjezdem pominula a bylo líp.

Pořád jsem řešila podlahu, nepovedlo se mi přesvědčit Gabriela na vynil se vzorem betonu, chtěl prostě vynil se vzorem šedohněných prken, ke kterému se potom velmi těžko kombinovalo, ale myslím, že finální výsledek hezký.

Fotky dám do příštího příspěvku, mám problém s wifi, už pár dní. Stahování fotek hrůza nekonečná... teď jsem stáhla jen pár fotek z prvních dnů...

Na závěr jsem byla lehce zaskočena, když nám belgičani předváděli své dílo. Vše bylo absolutně perfektní, ideálně dispozičně řešené do posledního detailu. Byl to klasický styl. Ovšem zaplácaného spoustu prostoru.
My jsme tomu nechali vzduch a jsem ráda, že v pojetí trošku atypickém a ne až tak perfektním a už vůbec ne klasickém jsme se s Gabem shodli úplně.

Jen mne inspirovali velmi s úžasným rozkládacím rohovým gaučem, který taky časem pořídíme, pro spaní hostů a zůtulnění apod.

Byt má velmi příjemnou atmosféru, dobře se tam spí, je tam klid a příjemně, asi dobrá zóna, energie...

Já jsem tam zamilovaná do okna a výhledu a racků, kteří létají kolem. Sice někdy jejich ranní budíček nemusím, ale když je slyším,  vnímám přímořskou atmosféru, je to moc příjemné...

Byt je v šestém patře, takže jsme koukali do dáli, což je krásné. Do oken nejde vidět od nikud, to je taky fajn. Kousek od domu kanál, sledovali jsme z okna lodě a lodičky... večer nádherné osvětlení města...

První dva týdny průměrné teploty, sem tam deštivo, což bylo velmi příjemné... potom udeřily vedra, denně 32 , tedy nic pro mne :((( ještě, že je tam kousek k moři, kde jsem přežívala horké dny.

Jinak na patře většinou holky z holandských koloniálních ostrovů z Karibiku, které zřejmě rodiče poslali studovat do rodné země. Narodily se v Holandsku, ale celý život strávily v Karibiku nebo jižní Americe. Takové má Gabo i ve své studijní skupině. Kromě tedy dalších jiných destinací.
Zatím nejbližší kámoš ve škole Japonec, který vyrůstal v Americe. S tím si tak nějak sedli.

je mi vždy tak líto, že člověk musí při průjezdu Haagu nebo Rotterdamu držet volant, protože architektura moderních výškových budov v Holandsku je nádherná!

Anni se nemohla nabažit těch výhledů a výšek... 

tak jsem doma :)

mega Ikea, člověk to projde a půl dne je pryč...

expozice mnohem odvážnější než u nás...

zaujalo mne použití starých oken, podlah apod...

Gabo dáva dohormady objednávku... probíhalo to nějak jako že " prosím jednu postel tu nejlevnější dřevěnou, není skladem???? tak, která je druhá nejlevnější? "

zajímavá byla krásná pekárna v Ikea... možná je to už i u nás v Praze, v Ostravě tedy ne

únava nás první dny docela válcovala...

kolo se povedlo, je to fešák! Jmenuje se Gustav :)

procházka kolem domu na rozptýlení...

první dny obrovskou radost udělala skvělá kavárna u domu, měli dokonalou pizzu

a sem tam jsme si s Anni zašli na kanál za domem, krmit kačenky a odpočinout od mytí podlahy, skládání kartónů a šroubování kde čeho...

tohle je vlastně vstup do velkého parku,za domem,  kde jsme zatím nedošli :)  parkují tady krásné lodě,  všude piknikové dřevěné stoly apod. Čekala jsem nějakou horší okrajovou část města, takže nás tak velmi překvapily tyhle krásy kolem.


Loučení bylo hodně citlivé, krásné a pro mne nezapomenutelné. Probrečela jsem kus cesty. Po návratu jsem úplně v pohodě a ráda, že jsem dítě odevzdala do tak úžasné země, že je tam kde chtěl být a studuje obor, po kterém toužil.

hezký den,

i.