Leiden...

tak o víkendu vyrážíme... pokud se mi povede zastavit nekonečnou migrénu. Vím, že kde kdo jezdí s migrénou na pohotovost na nějakou injekci, tak nevím jestli tam taky neskončím v touze po úlevě a zvládnutí cesty stěhování atd... nějak ani moje zaručená kombinace, brufen s kávou,  nefunguje :(

Cítím , že to jde od krční páteře :(

Momentálně mám světlou chvilku, menší úleva, tak rychle dopíšu rozepsaný příspěvek, než zase skončím s hadrem na hlavě.

Vzhledem k tomu, že práce řemeslníků a vůbec kdejakých firem kolem zařizování interiérů je pro mne vždy obrovský boj a zoufalství, ať už jde o kvalitu práce, ochotu, spolehlivost apod...  jsem absolutně v šoku jak proběhla akce omítky, malba, podlahy v bytě v Holandsku.

Gabo si sehnal nějakou rodinnou firmu na omítky a malbu... pán perfektní angličtina, bez problémů pochopil, že klíče bude muset vyzvednout u správců budovy, úplně jinde než se budova nachází a po ukončení práce je odvézt do firmy na opačném konci města, tedy velkého obchodu s podlahami.

Velmi vřele poděkoval za zakázku a ujistil, že vše udělá v nejlepší kvalitě a bude průběžně posílat fotky. Vše proběhlo úžasně, včetně předání klíčů.

V pondělí ráno volá druhý ochotný milý člověk s perfektní angličtinou, že ráno vše zaměřili a ať si na webu jejich firmy vybere, který vynil mají položit.

Gabo vybral poslal, dostal termín a vřelé poděkování za zakázku.

Ceny srovnatelné s těmi u nás v Česku s ohledem na výši platu, možná i bez ohledu ... ovšem ochota, profesionalita, rychlost, slušnost  nesrovnatelná.

A to se jednalo o pidi zakázku pro jednu garsonku. Což u nás většinou znamená, že pro pár metrů čtverečních se nikomu nechce ani zvednout zadek a náznak ochoty už vůbec ne. Ta přichází až s nákupem drahé podlahy pro velký byt nebo celý dům.

Gabo všem řekl , že je student a vše potřebuje absolutně nejlevnější a přesto takový přístup, to je tak velmi příjemné.

Na Leiden se moc těším. Má úžasnou atmosféru, holanďani říkají, že je to malý Amsterdam, jen ještě nezkažený, pohodový, lidé na rozdíl od Amsu prý nemusí zamykat byty ani kola, žije se tady pohodově...

Má takovou v něčem poetickou atmosféru... kanály, lodičky všude, krásné parky, lidi ležící na trávě... město plné studentů z celého světa... uzoučké uličky plné nádherných kaváren, obchůdků... muzea, univerzitní budovy, botanická zahrada, přenádherné obrovské kostely...

A deset min. na pláž.

Až člověk tomu děcku závidí, do jak úžasného kouta světa se dostalo.

Gabo myslel, že bude problém najít práci kvůli holandštině, ale už je domluvený na dvou místech. V tomhle ho obdivuji, vlezl vpodstatě do nejlepších restaurací a kaváren v Leidenu a ptal se na práci a na jaké úrovni musí mít holandštinu / kterou se usilovně učí /, aby ho zaměstnali.
A všude mu řekli, že stačí angličtina, protože hosté jsou většinou turisté nebo studenti a taky málokterý holanďan neumí anglicky.

Leiden jsem ještě nikdy v klidu neprošla a neprozkoumala...

Minule jsem tam byla vždy většinou až k večeru a to hlavně nádherné obchůdky s designem byly už zavřené. No jsou tam obchůdky , ale take mega prostory s nekonečno nábytku, ze kterého by se člověk zbláznil, včetně úchvatných vintage kousků...

Strašně se mi líbilo, když jsem nadávala proč zavírají tak brzy a Gabo mi řekl, protože jdou domů nebo do kavárny nebo na procházku... prostě jdou žít.

Gabo neudělal zkoušky v autoškole, takže v řijnu fičí zpátky na opravné .... ještě , že na to dávají šest měsíců a ještě , že letenky jsou dnes taaak levné.

Moc děkuji za komentáře k posl. příspěvku. Tohle ženské sdílení je úžasné, bylo a bude... a všude...

Vzpomínám na mých pár týdnů v Africe.
Můj kamarád domorodec mne bral v Keni do své rodné osady.. vždy jsem koukala na ty ženy jak chodily pro vodu, nesly jedno dítě na břiše druhé na zádech, další kolem sebe, na hlavě džbán na tu vodou a šly s takovým úsměvem... pochopila jsem , protože došly k místní studně kde jich bylo spoustu a měly možnost sdílet popovídat, přinášelo jim to úlevu a radost.

Tohle je přesně ono, už jen to, že to člověk ze sebe vyplivne je úlevné... že jedna se svěří druhé a najde pochopení, vyslechne jiný příběh, jiné trápení nebo radu jak z něho ven, zkušenost, inspiraci  apod.

Ženské sdílení je odvěký druh psychoterapie. Ještě , že ho máme :)

Četla jsem teď Životopis hladu od Amélie Nothomb... kromě toho , že úžasná kniha a úžasná autorka, připomnělo mi to Čínu, Malajsii, Afriku a jiné mé destinace a kde co z mého života... a vzpomínám s ohromnou vděčností, protože jsem si uvědomila, že jsem prožila spoustu nevšedních momentů, že můj život byl hodně pestrobarevný a říkám si, že bych z toho teď měla čerpat.

Možná i proto , tahle vzpomínka na Africké ženy...

Mé ženské sdílení, bylo vždy omezeno na malinkou hrstku mých nejbližších kamarádek, potřebuji, tak nějak ty moje lidi, na stejné nebo podobné vlnové délce... každý to má jinak... v každém případě sdílejme, svěřujme se, vysypávejme ze sebe... pomáhá to!!!

Někdy je mi líto, že jsem psychologii zabalila hned po studiu. Vystudovala jsem klinickou psychologii a hned po promocích jsem začala podnikat.

Možná kdybych měla za sebou nějakou praxi, mohla bych teď provozovat, alespoň online ženské sdílení, jakožto druh úlevné psychoterapie :)

To by mne bavilo... ovšem mám jen ten diplom.

Mimochodem Gabo jde do Holandska studovat taky psychologii :) ani nevím, možná jsem o tom už psala...

Zřejmě se pak bude specializovat od nějakého ročníku na psychologii trhu, marketingu apod, ale tvrdí, že potřebuje taky nějak realizovat jeho vášeň řešení problémů běžného života, kterých v dnešní době vůbec není málo... takže by chtěl něco jako mentoring a coaching, alespoň online...  kdejakých mentorů jsou dnes hromady, ovšem málokdo má psychologické vzdělání, většinou jen nějaký rychlokurz...

Ovšem nakonec, kdoví kam a k čemu ho život zanese...


Hezké dny,

i.