Studium intenzivní...

 

....  velmi intenzivní... roční studium shrnuli do názvu " intenziv " a vše se musí vlézt do 3 měsíců... někdy nevím jestli se do nich vlezu i já... zvlášť dnešní den byl strašný... sketchup od rána do pěti.

 

 Tři kávy, čokoláda, sušenky... nějak mi ta zdravá strava poslední dobou není vlastní... Vstávala jsem před čtvrtou... přespávám v Brně, zítra dětské pokoje, ve středu taky, potom zpátky domů s hromadou práce na pondělí... návrh dětského pokoje s veškerou dokumentací, i ve 3D na pc...

 

22. dubna máme obhajoby vlastního projektu, ještě jsem si nesehnala prostor, který budu dělat, měla bych s tím pohnout...

 

Potřebuji individuální kurz sketchup a to co nejdřív. Tady v Brně je jedna firma , která to dělá, ale časově kam ho nacpat,  fakt nevím... modlím se ať je Annika zdravá.... pokud vynechám nějaké lekce, ujede mi vlak a už se nechytím...Teta zatím zvládá úžasně, Gaboš se musel smířit s tím, že trénink plavání musí sem tam vynechat...

 

teď jsem dělala návrh řešení vstupního prostoru, měli jsme použít ten náš... Máme miniaturní zádveří, nic moc se tam vymyslet nedá...

beloved washi, bez nich ani ránu...

hezký večer,

 

i.

 

Dánské letní domky

......i když vím, že to je snad i trestné, tak šmíruju... mám úchylku na interiéry a v Dánsku na každé procházce, když potkám zajímavý dům a vypadá to, že nikdo není doma, tak koukám do oken a nasávám inspiraci...

Gabo ze mě šílí, protože má strach, že na mě jednou někdo vyletí, ale nemůžu si pomoct, je to silnější než já... Ale kdyby náhodou, mám připravená různá vysvětlení, jako, že hledám kamarádku a asi jsem si spletla dům atd...


Tenhle srub je nově postavený, na písku, jako všechny ostatní... ztracený v dunách... něco jsem nafotila přes okno, proto nekvalitní fotky... nenašla jsem fotku kuchyňe, kde byla retro růžová lednice SMEG.... Mimochodem můj velký sen, bílá nebo černá SMEG, ale vzhledem k ceně...no asi to bude hodně dlouho jenom sen... Mám ráda kuchyně, kde je lednice vidět,  nezabudovaná, zkrátka  solitér, člen rodiny...

To co můžeme vidět v Ikea v expozicích, že na dvou metrech čtverečních udělají zázrak, je Skandinávské umění využití prostoru...


Moc se mi líbil tenhle domek., kde bydleli známí... Když jsem vedle něho zaparkovala auto, vypadalo jen o kousek menší. Malinkatý pidi domek, ale uvnitř?
Pohodlné spaní pro 4 lidi, příjemná kuchyň, velká rohová sedačka, opravdu hodně velký, krásný
jídelní stůl.... seveřané to prostě umí nejen v Ikea...

Tohle nejsou domky pro stálé bydlení / i když klidně by mohly být / jsou to tzv. letní domky. Spousta skandinávských rodin má letní domek na pobřeží nebo u jezera, kde tráví volný čas a všichni ty své domky  pronajímají turistům... Takže pobřeží, ale nejen pobřeží, vlastně všude jsou nějaké domky posazené do přírody, tak aby ji nenarušovaly... Většina z nich má trávník na střeše, takže fakt zapadnou dokonale...


A většina  má vyšlapanou pěšinku na nějakou vyšší dunu, na ni dřevěnou lavičku, výhled na oceán, západy slunce atd... Výhled přímo z domu nebývá častý, protože pláž schovávají vysokánské duny... čož je úžasné, protože když se člověk prochází po pláži nevidí nic než přírodu.... zelené vysoké duny, většinou bílý písek a moře...

tady jsme bydleli hodně dlouho

soulad s přírodou

 odsud se nám vůbec nechtělo odjíždět...

Anni a Gabriel zatoulaní v dunách, vzadu domky maskované trávou na střeše

a už zase skoro půlnoc....

tak dobrou,

i.

Oáza v dunách

určité věci nejsem schopna zorganizovat tak jak bych chtěla... neustále toužím po čerstvém vzduchu, procházkách venku za každého počasí, tohle je pro mě nejlepší druh relaxu  a místo toho trčíme doma a venku jsme hodně málo... 

Pokaždé když se vrátíme z Dánska nebo Švédska, kde jsme vlastně pořád na vzduchu, slibuju si , že takhle budeme žít i u nás, ale vždy to sklouzne k tomu, že zkrátka hodně trčíme doma... 

Hlavně teď , takové to období, že lyžovat  nejezdíme, sněhuláka už není z čeho stavět, tak jsme pořád doma... sem tam krátká procházka , většinou hodně krátká...... Cítím, že moje tělo by strašně ocenilo čerstvý vzduch a více pohybu , jen se k tomu dokopat...

Stejně tak bych potřebovala vyměnit čokoládu, kávu a sušenky za něco zdravějšího... nějak jsem zase sklouzla k docela špatnému jídelníčku. Loni mi bylo šíleně zle... vyzkoušela jsem víc než půl roku žít bez cukru, žádné sladidlo ani med... žádné jednoduché cukry, žádná káva, žádná mouka, hodně zeleniny, žádné ovoce.... začátek byl strašný, ale potom zmizely problémy s trávením, více energie, lepší nálada, méně migrén atd...

Tak teď plánuju opět nový start, plus to dokopání k pohybu...  s tím jak se blíží jaro, začínám se těšit na naši výpravu na sever... těším se na domek v  Dánsku, který si tam v létě pronajímáme...jeho neskutečně krásnou atmosféru, je to oáza v dunách, ráj v přírodě a klidu... 

Nikdy jsem netoužila po dovolené v hotelu.. Děsí mě už jen představa, že bych musela řešit co  na sebe, protože bych chodila do restaurací snídat, večeřet atd ...  V Dánsku nosím co mě napadne , užívám si to uvolnění.... vytáhneme peřiny na terasu a máme pyžamovou pohodu třeba celý den... Gabo čte, Anni češe panenky a já poslouchám moře a snažím se relaxovat do zásoby...

Jezdíme na výlety nebo chodíme na pláž, ale často prostě jen tak jsme a neřešíme nic a je nám dobře...  a hlavně jsme celý den venku...Toužím po tom, mít práci takovou, že budu makat až se mi bude kouřit z hlavy, ale u, které neztratím možnost jednou za čas zmizet do našeho ráje...

kouzlo severských pláží...o tom někdy příště

dobrou,
i.

Moje cesta

       Gabo včera nešel do školy , bylo mu špatně... odpol už byl úplně vpoho, tak jsem ho využila jako operku . Hlídal Anni a já jsem konečně dodělala všechny úkoly... Mám individuální studijní plán, můžu pár lekcí vynechat, tak jsem obětovala vstupní prostory a šatny... a dnes zase fičím do Brna...

To hlídání je o tom, že se Gaboš  nalepí na pc a Anni mu převrátí pokoj vzhůru nohama, ale hlavně, že je na chvíli klid....

 follow my blog...

Vstávala jsem ve 3:50 a zase ve mě ty pochyby... stojí mi to za to?  mám ještě na to, abych rozjížděla něco nového? 

Moje cesta k tomuto oboru byla hodně pestrobarevná...  a často si říkám proč jsem musela tolikrát šlápnout vedle, abych se snad konečně našla...

A jak to všechno bylo?  Tak aspoň ve zkratce... jinak je to na knihu...

-  je mi 14, jdu si plnit svůj dětský sen, stát se zvěrolékařkou , nastupuju na Střední zemědělsko technickou školu obor zootechnik... 4 roky trávím v montérkách a vaťáku... praxe v bramborovém poli, prasečáku, kravíně,  po kolena v hnoji... Ale spolužáci úžasní a všechny ty praxe na statku víc než dobrodružství...

- nedostala jsem se na vysokou v Brně,  nastupuji jako ošetřovatel na statku, vstávám ve čtyři ráno a opět montérky a hnůj, někdy brečím zoufalstvím... utíkám za přepážku do spořitelny a toužím studovat...

- po roce jsem přijata na Univerzitu Palackého v Olomouci, studuji klinickou psychologii... V prváku revoluce, stávkový výbor - nezapomenutelné období...

Díky mé rodině v Německu a Švédsku jsem poznala život na " západě " už dřív, přesto neodolám otevřeným hranicím a cestuju s kamarádkou, batohem na zádech a prázdnou kapsou po celých Spojených státech... potom  Anglie, Francie, celá Evropa... / to je možná na dvě knihy.. /

- odjíždím se svým otcem se, kterým jsem roky nebyla v kontaktu do Afriky- Keňa , Tanzánie... poznávám život domorodců, chci ukončit studium, pracovat pro nadaci, zachraňovat Afriku...

- ve studiu pokračuji a  ještě na škole šiju první modely snowboardových bund a kalhot, žiju snowboardem, chvíli jezdím český pohár...

- brigáda v Německu, ve Francii, nové kontakty, dělám první kolekci snb oblečení pro Německo, první objednávky... po promoci, zakládám firmu....

- otvírám snowboard shop s velmi neobvyklým designem inetriéru, lítám mezi Německem a Ostravou, zakládám vývojovou dílnu, přesouvám výrobu do Číny, žiju na ambasádě v Pekingu kde poznávám  tatínka Gaboše a Anniky...lítám mezi severní a jižní Čínou, sháním materiály, objíždím výroby, posílám kontejnery... Létám do Česka, Hong Kongu, Malajsie... / další kniha /

- těhotenství v Malajsii a návrat do Česka ...

- narodil se Gabriel!  žadná MD, firma jede dál, nové a nové modely,další a další kolekce, navrhuju po nocích, létám do Číny kontrolovat výrobu, veletrhy,  výstavy,  makám non stop... pořád... málo spím, Gabo často nemocný, práce až hrůza, totální vyčerpání... kolaps...

-  opět se stavím na nohy, v Číně čekají kilometry materiálů a výroba... mého propadu  využije moje pravá ruka v Česku, registruje moji neregistrovanou značku na své jméno a kontaktuje Čínu... Přicházím o všechno... právníci mě tlačí do soudu, který bych údajně vyhrála.... vzdávám to... po 13 letech neskutečné dřiny končím bez firmy, bez peněz... Ale přichází klid a mám to štěstí konečně normálně žít...

- odlétám s Gaboškem ke kamarádce na Floridu, vyčistit si hlavu... Mám nalítané body a letenky zadarmo, jediné co zbylo z firmy....

- plním si svůj sen, otvírám design bio kavárnu / o té někdy příspěvek /  poznávám nové lidi a mé doposud nejbližší přátelé... 

- a je tady Annika!  zavírám kavárnu...  Anni strašné koliky,  reflux, porucha spánku, 3,5 roku nespím, únavový syndrom, zdravotní problémy...

- Anni  má 4 roky a dočkala jsem se... spíme !  nemám prostor pro znovuotevření kavárny.... zase dělám nějaké interiéry,  na podzim  prostory ve 1th International v Ostravě a poprvé mě napadne začít studovat....  

- zakládám blog, začínám studovat...

hezký den,

i.

Vipp...

...moje láska... Dánská značka s tradicí... povýšili, odpadkový koš a štětku do záchodu  na umělecké dílo...

Kombinace retro s moderním minimalismem, geniální práce industriálních designérů v čele s  Mortenem Bo Jensenem.

Každá prodejna zážitek. Většinou z venčí stará cihlová budova, na výloze pouze černý nápis vipp a  vystavené odpadkové koše jako high fashion kousky.

Design interiéru úžasný a i ten kdo nikdy neřešil design, má chuť nechat půl výplaty za odpadkový koš...

Od odpadků jsou dnes už o kus dál, dělají nááádherný kuchyňský nábytek, doplňky do kuchyní, koupelen, organic ručníky... vše v jedné linii a stylu, který je tak jedinečný...

Stojí za to kouknout na stránky vipp.dk a také na fotky na jejich blogu nebo fotky v jejich  eshopu...

Rodinná firma, kterou dnes vede Jette Egelund, dcera zakladatele a tvůrce nesmrtelného designu pedálového odpadkového koše Holgera Nielsena... Právě ten prohlásil tu svatou pravdu " good design never goes out of fashion "

Myslím, že za vše hovoří to, že v roce 2009 byl Vipp odpadkový koš přijat jako stálý exponát v Muzeu moderního umění v New Yorku ( MoMA)

Teď dělám na těch koupelnách a hodně jsem to postavila na doplňcích od Vipp, hlavně na jejich black řadě, která působí úžasně avantgardně... Všechno jsem to udělala, kromě výkresů a 3D pohledů, s tím se ještě trápím a po x té předělávám...

A nakonec jsem se zasekla u Vipp, když jsem dělala rozpočtovou tabulku...hledám prodejce Vipp u nás kvůli cenám v kč a nikdo! Prodejce není... což mě překvapilo, protože designéři Vipp milují a také u našich českých blogerů jsem ho viděla v inspiracích z pinterestu nebo časopisech, no... ale není...

hezký den,

i.



od vipp tady moc není, je to jen konceptboard...