Design v Brně

      moc moc děkuji za všechny komentáře a mejly... Asi byla blbina neuvádět svoje jméno, teď nikdo neví jak mě oslovit. Jmenuji se Ingrid, často mi řikají Inka.

Sedím ve vlaku, fičím zpátky domů.... Včera jsem přespala v Brně , vstávání ve čtyři ráno je náročné...

Je nás deset, samé baby, jeden chlap... Každá úplně jiný typ,  ale jsme super  kreativní partička... Věk 20 - 45, těch přes 40 je málo , ale jsou... hurááá... Zastoupení od Prahy až po Nitru...

Od rána do večera , docela náročné vydržet... Takže odpoledne už na stole stojí kávy, energy drinky , brufeny atd.

Vše je opravdu na vysoké úrovni, vyšší než jsem čekala, ale také náročnější než jsem čekala... Hlavně technická dokumentace a grafické programy pro mě budou zoufale náročné. Už v pondělí jsem pochopila, ze jsem počítačově negramotný  jedinec a okamžitě s tím musím něco dělat...

Jinak neskutečně kvalitní, inspirativní, kreativní, zábavné.... Lektoři nadmíru úžasní!!!

Budeme si vozit práci domů a vždy next week nutno odevzdat... Já se k tomu ještě budu šprtat několik programů na počítači... jsou tam holky typu studentky technického designu apod..., možná bych je mohla ukecat na soukromé lekce...

Design, koncept, perspektiva, adjustace, inspirace...... Všechno se mi to mele v hlavě... Asi neusnu... V mých kreativních dobách, když jsem tvořila bundy, kalhoty, košile, sukně , šaty,  visačky, nášivky, potisky, výšivky atd atd... tak jsem s tou hlavou plnou nápadů strašně špatně usínala, x krát vstávala z postele a šla zaznamenat co mě zrovna napadlo... Nesmím to až tak prožívat... No jo, když já ale prožívám úplně všechno....závidím těm, co si večer vypnou hlavu, lehnou a spí...

vytvářet koláž typu konceptboard mě hodně bavilo

můj první KONCEPTBOARD - severská kuchyň

tak teď jsem to publikovala, potom něco blbě klikla a příspěvek je fuč! Zkouším znovu a nic, možná opět klekla wifina... já a počítač to není dobrá kombinace...

hezký večer,

i.

sleepover

        neboli přespávačka... Gabriel chodí na mezinárodní školu a tam mají takový zvyk, že si děcka sem tam plánují přespávačky... jeden spí u jednoho, pak druhého atd... jen někdy mám pocit, že většinou se přespává u nás...

A tak jsem minulý víkend měla doma indoameričana a korejského kluka... tentokrát jsem si to trošku usnadnila a poslala jsem je na oběd na letohrádek, který je kousek od nás, dojdou tam pěšky a užijou si, že jdou spolu sami jako velcí chlapi  na oběd / všem je 13 /.

Já v tom už mám někdy zmatek, každý je z jiného koutu světa, jeden jí to a jiný zase ne...

Ale jsou to super kluci, zvlášť tihle dva Tejas a Seungbin... S Gabošem jsou kámoši  už roky a Tejas se už letos vrací do Ameriky, loučení bude hodně smutné, jejich přátelství bylo krásné a opravdové...

Rodiče od Tejase mi nabízeli, ať hned příští rok přiletíme do Ameriky, ale to nehrozí... Obletěla jsem půl světa křížem krážem a vždy s moji leteckou fobii, která je čím dál horší, vlastně snad už úplně nejhorší a  tak se létání vyhýbám...

Ale snad jim přátelství vydrží i na dálku...

Zpátky kluci fičeli vlakem. Mají z toho docela zážitek. Až na Gaboše, ten takhle jezdí každý den do školy a zpátky... Od dvanácti let jezdí do školy sám vlakem a to docela kus cesty  musí zvládat pěšky na nádraží a potom z nádraží do školy. Cestováním stráví 3 hod denně... ještě, že je vášnivý cestovatel, miluje vlaky a rád čte, tak mu to docela uteče... Ale přesto si někdy říkám chudák dítě, i když ty každodenní nachozené kilometry mu určitě neuškodí...

kluci si to vždycky parádně užívají

hezký den,

i.

pokoj puberťáka

        Gabriel má pořád stejný pokoj od svých čtyř let dodnes, jen hračky vystřídal počítač, malé poházené oblečení vystřídalo velké poházené oblečení a špinavé ponožky kopnuté pod postel jsou o deset čísel větší...

Ten dětský pokoj potřebuje změnu... loni jsem si říkala, že s tím musím něco udělat a nic.. letos bude mít 14.... měla bych s tím konečně pohnout, udělat mu už pokoj pro skorochlapa.

Jen to se pojí se stropem, který řeším v celém horním patře, stejně tak, jako bezkonkurenčně nejhorší tvar oken, který existuje. Snad vždycky, když ten nesmysl otvírám, říkám si který..... vymyslel, že právě tyhle okna budou v tomhle domě... jak už jsem psala, dům jsme koupili hotový a s žádnou hrůzou, která tady byla už nešlo hnout...

Stropy jsou šikmé plus dřevěný obklad... Barva dřeva zažloutla... a tak už hodně dlouho řeším jestli natřít na bílo nebo jen vybělit, jen to by asi bylo spojené s broušením a ten jemný prach by tady lítal dalších deset let...

 Taky mě napadla varianta, že to štrajchnu sama, tak nějak jednou vrstvou a tenkou, aby to nezakrylo strukturu dřeva a suky, ale udělalo vybělený efekt... té plochy je strašně moc, 3 velké pokoje a chodba, asi bych si hodně mákla...

Jen sehnat vhodnou barvu, netoxickou a hlavně bez zápachu...

    

  

Chtěla bych vše udělat levně a jednoduše... Až vybělím strop, čeká mě broušení komod a vybělení, to zvládnu sama, dělám to ráda... Všechno co je všelijak barevné by šlo pryč... barvy jen černá, bílá, zemitá... k tomu možná trošku nějaké jedné výrazné barvy, Gabo určitě prosadí modrou... moc bych mu tam barvy nedávala, protože barevný design zcela jistě opět doladí  poházené

oblečení... 

malá židlička a stolek je od Anni, návštěvy u velkého bráchy jsou neodolatelné.....

                                 



Annika velmi častý návtěvník

Zázrak udělají zvětšěniny fotek na zdi.... kdeco jako fotky, vzkazy, poznámky nalepené na šikmém stropě pomocí washi pásky, retro odpadkový koš, zajímavá lampa, nějaký neobvyklý doplňek a je hotovo...

Člověk má tolik plánů... jen potom letí den za dnem a plány jdou opět stranou...

hezký den,

i.

líná pekařka...

 

       jsem já... ale protože pečení přináší takovou útulnou atmosféru a tak nějak pohladí a taky , protože dětem to vždycky udělá radost... jo a taky proto, že jsem chronický sladkožrout, tak peču ráda... Ale jen to co není časově náročné a zkrátka žadná dlouhá piplačka... tak recepty typu vše do mísy, promíchat a péct, to je moje...

 

Dneska jsem se pustila do bábovky, kterou peču hodně často...

A taky často improvizuju, podle toho co doma najdu... dneska jsem nenašla polohrubou mouku, tak jsem pekla napůl z hladké a z pohankové a je to taky super... už roky jsem biospotřebitel, byly doby, co taky biomaniak, teď už to tak nepřeháním, ale pořád, kdybych měla posledních pět korun , tak si za ně koupím bio citrón...

Takže všechno peču jen ze špaldové mouky, sem tam přidávám pohankovou... sladím třtinovým cukrem nebo agáve sirupem nebo rýžovým sirupem a cukr moučku si vyrábím tak, že v takovém tom pidi mixéru na kávu pomelu třtinový krystal... i do těsta používám ten mletý, protože třtinový cukr se hůře rozpouští a někdy i po upečení křupe mezi zuby...

Tou třtinovou moučkou cukruji všechno, palačinky, nudle s mákem, koláč, bábovku... vlastně normální rafinovaný cukr už spoustu let nepoužívám vůbec...

recept na špaldovou bábovku...

2 x hrnek   mouka nejlépe polohrubá bílá špalda / bioprodejny, hladká  v DM /

1x hrnek    pomletý třtinový cukr... většinou dávám méně, dá se docukrovat podle chuti po upečení

1x hrnek    mléko

2 x             vejce

půl hrnku   olej / nearomatický /

prášek do pečiva bez fosfátů / DM nebo bioprodejny /

vanilk cukr bio / DM /

kůra z bio citrónu nebo sušená celý sáček prodejny DM

špetka soli

někdy udělám část kakaovou nebo poliju čokoládou..... Zatím chutnala všem, jen teta Alenka z ní moc odvázaná nebyla... je zvyklá na klasickou bábovku, moc ji to nejelo...

 

 

 

 

 

 

 

 

kdy už to bude....

 

 

 

 

 

 

 

 

 

a je fuč...

 

 

 

 

hezkou neděli,

 

i.

 

 

autíčko naše...

         musíme tě vyměnit... Je mi to moc líto,  na dálnici je jako sen a pomáhá mi zvládat ty nekonečné kilometry, které najezdím směr sever, v pohodlí a bezpečí... ale nezvládá náš kopec a vlastně žádný tady kolem nás.... jo, ty řetězy jsem ještě nesundala... A taky spotřeba přesahuje moje možnosti...

Poslední dvě zimy bylo sněhu málo, tak to bylo drama, ale ne tak často... Letos nám docela hodně nasypalo a u nás na kopci se sníh drží už opravdu dlouho...

Zažilo s náma hodně... hlavně na písku je to hrdina, projede kde co... V Dánsku jsou místa kde se na těch opravu mega plážích dá projíždět několik kilometrů autem... je to jako Dakar, občas někdo zapadne, ale my jsme projeli vždy v pohodě...

A taky do něho naskládáme půl baráku, když odjíždíme na několik týdnů...

Jen ten sníh a  vysoká spotřeba, to mě trápí hodně...

A tak zvažuji jaké auto... Je to těžké rozhodování, protože u nás na ježdění nám stačí i malé auto, ale ty naše expedice, to je na náklaďák...

Co se týče aut, jsem takový kus chlapa... strašně ráda řídím, zajímají mě auta obecně,  nové modely, ale i ty hodně staré a řidičák mám na kde co...i na traktor s vlečkou...







fouká...šup do kufru

v písku mu to jde

úžasný větrolam

v písečném ráji

naložené na trajektu

a naložená já

Tak nějak ke každému autu si vytvářím citový vztah. Tohle nás vozilo pět let, loučení bude těžké...

i.