pátek 19. června 2015

Drsné pláže na severu...

 
 
 
prostě miluju...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  a nejraději bych chodila do městečka , které je od nás 6km po pláži... každý den, tam a zpátky.... v jakémkoliv počasí....
 
 
Dýchala bych ten úúúžasný vzduch, přemýšlela, snila.... užívala bych si ten nekonečný prostor,
přírodu, severskou drsnou atmosféru, kterou mám tak ráda... poslouchala bych vlny a vítr...
 
....odběhnout si na pláž a zpátky je vpohodě, ale déle mám strach nechat Anniku Gabovi.. Anni je velmi akční dítě a hlídat jí není až tak jednoduché.... Takže na všechny tyhle moje touhy si ještě budu muset počkat...

 
Nejraději chodím bosá po písku nebo ve vodě, ale ani tohle letos zatím nedávám, prostě fakt zima, myslím, že jsme tady takovou zimu ještě nezažili nebo aspoň ne tolik dnů po sobě...
 
 
 
Gabo to ovšem vidí jinak... on je zkrátka viking a vleze do moře v jakémkoliv počasí a teplotu vody, tak nějak neřeší... bylo 13 st, voda nevím kolik měla... snad ani těch 13...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 Anni si užívá, že už umí sama pouštět draka...
 
 
 
 
 
 
 
internet mi ode dneška jede rychlostí nula, překročili jsme datový limit, tak do konce měsíce už to pojede šíleně pomalu , nastrkat fotky do postu trvá nekonečně dlouho a většinou se to v průběhu blokne, takže je to děs dát nějaký post dohromady.
 
 Přemýšlím jak pokračovat dál, jedině snad jezdit do města do kavárny a tam psát nebo ještě zkusím dokoupit kredit v kanceláři společnosti, která nám dům pronajímá....
 
Dnes je opět zima , ale krásně... jsem šíleně unavená, pořád čekám na příliv energie  a nějak se zatím nekoná..
Možná proto, že se pořád se mnou něco mele... cestou do Dánska jsem chytla zánět spojivek, který jako zázrakem nakonec zmizel bez antibiotik.
 
Dovezla jsem si začínající zánět močáku, který většinou vždy zažehnám urologickým čajem a brusinkama... několik dnů jsem se tady trápila, včera se to zhoršilo tak, že jsem organizovala poslání atb do Dánska... už jsou na cestě.
 
 Mezitím nastalo zlepšení, zato včera v Aalborgu mě začaly podivné bolesti břicha na pravé straně, které se večer ještě zhoršily a tak jsem před spaním usilovně přemýšlela, co Gabo a Anni, až mě tady povezou s akutním slepákem.
 
Dnes ráno je mnohem líp, ta bolest je už jen mírná, snad brzy nebude žádná a já si konečně začnu užívat tento můj milovaný kus světa....
 
i.
 
 
 
 
 

3 komentáře:

  1. Ať je brzy lépe, moc držím pěsti! Krásné fotky, moc se těším na další post, který každý den netrpělivě vyhlížím! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ste super !
    A myslím na vás :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Inko, můj kamarád urolog říká, že močový měchýř je seismograf ženské psychiky. A jeho časté záněty nejsou způsobeny nastydnutím, ale stresem. Dostala jsem se kdysi k němu ordinace přesně z tohoto důvodu.

    OdpovědětVymazat