středa 27. května 2015

Deštivé dny...

nutí k zamyšlení...






 
 
 
 
 
Mám takové podivné období, kdy se mi přestalo líbit kde co... myslím u nás doma.. a toužím po velké změně... zatím není čas ani finance...
 
Je strašně ubíjející, jak po desíti letech vše dosluhuje... Tenkrát jsme sáhli po kvalitě, aspoň teda u spotřebičů v kuchyni, vše je siemens... ovšem myčka domyla a digestoř blbne už roky, tak ji ani nepouštím... aspoň, že trouba vydržela...
 
Kde co je takové jeté, odřené, zašlé, rozbité... přechodové lišty nám trhají ponožky, rohové lišty odpadávají od zdi a lepí se na vysavač... v horní koupelně pokažené všechny baterie, takže vanu napouštím kýblem atd.
 
Myslím, že se tomu říká vybydlený dům... tak přemýšlím jak z toho ven... bez práce se asi nehnu z místa... tak teď jen doufám, že na mě za pár dnů foukne severní vítr, vyčistí mi hlavu, naberu energii  a vymyslím něco... práci, která by se slučovala s dětma  a vším co mám denně na starost... Nebo možná mi z nebe spadne pár projektů... nebo mě políbí můza, rozplyne se mlha a pustím se do psaní knihy...
 
Zatím mlhavé období trvá... asi všechno má svůj čas i ta práce...
 
Nicméně někdy přemýšlím nad tím proč se pořád pohybuji v nějaké éterické a asi nepraktické představě o práci a vše vidím jen směrem volná noha a tvorba.
 
Často se přistihnu, že koukám na prodavačku u nás v Billa, jak má své místo a řád, stejně tak jako paní u přepážky na poště.. má svůj kus stolu a jasné zadání práce... ten systém a řád jim vlastně závidím...
 
 
 
 
 
 
 
Jenomže znám se, miluji svobodu a toužím zase tvořit a za přepážkou na poště, bych dlouho nevydržela... 
 
 
Možná hodně pomůže až Anni začne chodit do školky... a já konečně budu mít prostor na něčem dělat....
 
i.
 
 
 
 






27 komentářů:

  1. Inko, vše má svůj čas a místo. Přesně vím, o čem píšeš. Stále jsem smutnila, že nemohu pracovat více, protože má práce má smysl jen při určité intenzitě a veděla jsem, že prostě mě dítě zaměstnává natolik, že nemohu. Teď několik měsíců upadá do bezvědomí, 2x velký epileptický záchvat. V noci nespím, abych mu pomohlo dýchat, kdy má výpadky vědomí, které lehce mohou vést opět k velkému záchvatu. A dneska jsem si říkala, že jestli to nemám za to. Asi ne, ale on ten osud by mi ten prostor pro mou práci mohl dát velmi lehce, ale vzal by mi dítě. Proto se říká, aby si lidé dávali pozor na to, co si přejí, protože se jim to může splnit. Někdy je dobré příjmout to, co máme a počkat si na správné období. Ale jinak ti naprosto rozumím, jen teď tyto starosti nemám, protože mám ty horší. Tak se drž a krásný pobyt na severu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Olive, tolik se mi toho mele hlavou po přečtení tvého komentáře...
      Tyhle myšlenky, že tvé díte má epilepsii, za to co jsi měla v myšlenkách apod pusť pryč, protože takhle to není... všechno má svůj smysl i to co se teď momentálně děje, záchvaty apod...
      Já jsem zažila strašná období a situace co se týče nemocí v naší rodině, rodiče, bratr... nesu v sobě zoufalý strach dodnes... i proto jsem nechala Anniku teď půl roku doma, protože byla neustále nemocná a její záchvaty laryngitidy jsem psych špatně zvládala, prostě zoufalý strach...
      takže chápu, že strach, obavy, nevyspání, které prožíváš jsou šíleně náročné a také vedou k nekonečným otázkám... a hlavně k té proč... proč se tohle děje, proč zrovna moje dítě...
      Já jsem tohle prožívala když mi moji všichni blízcí pře očima umírali v šílených bolestech na rakovinu , můj bratr měl jen 19... žila jsem v neustálém strachu o mé zdraví o zdraví mých dětí... nejsem úplně vpohodě, každá další nemoc i když běžná přináší další vlnu úzkosti a strachu... jediné co mě drží nad vodou je víra v Boha...nejsem z křesťanské rodiny, tuhle cestu jsem našla až jako dospělá a jako matka, kolikrát tak zoufalá matka... pochopila jsem, že na všechny otázky nemůžu najít odpověď, že určité události mají svůj smysl, který pochopíme třeba až po smrti... ale můžeme se modlit, prosit a být vyslyšeni...
      Budu doufat a modlit se za tebe, aby se situace zlepšila... moje švédská teta, jak o ní pořád píšu, má dceru epileptika... měla velké záchvaty a pomohla medikace... minulý týden dokončila dizertační práci, vystudovala medicínu. Četla jsem dokonce různé studie, jak se epilepsie dá zvládat dieteticky... neustále přichází nové poznatky a možnosti... věř, že bude líp, já budu věřit s tebou... s láskou Inka

      Vymazat
  2. Myslím, že pro většinu žen žijete Inko život snů...nemusíte každý den do práce, máte krásný dům, již odrostlé jenom 2 a zdravé děti, cestujete, nemusíte ráno vstávat v 5 hodin, jste krásná, zdravá, finanční zajištění asi taky není problém...to by si upřímně většina ženských přála...Já vím, blog je jen virtuální realita a často má víc společného s tím jak by člověk rád žil a kým by rád byl, než kým opravdu je a co žije...ale i proto je Vy blogerky píšete a my ostatní rády čteme....Spousta lidí nemá schopnosti, intelekt ani talent ani krásu, ale Vy máte takový potenciál...jen je potřeba mezi snem a realitou udělat čáru - nebo jsem moc možná jen velký pragmatik-...a začít žít, co mám a ne co bych chtěla. Jisté je, že to správné období je vždycky jen tady a teď! Tyhle splíny řešíme občas každá,buď pracujeme málo nebo moc, buď jsme s dětma málo, nebo moc, buď máme peněz málo nebo se bojíme, že o ně přijdeme, buď jsme krásné nebo už stárneme.....to k lidské povaze zkrátka patří, ale o Vás se Inko nebojím! Můj tatínek mi na mé splíny vždycky říkal: "Rychle začni něco dělat, nebo ti Pán Bůh něco přidělí a to se z toho pak PO....."!- tak se toho držím!
    P.S. Pro Olive- dopadla jsem úplně stejně jako Vy..ale to smíření mi trvalo skoro 20 let....ano vše má svůj čas...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Simi, přesně tak! jen virtuální realita... všechno jsi to tak krásně napsala...hodně peněz, málo peněz, času taky atd a věčné nářky taková pravda!!! Člověk pořád něco řeší a když je problémů málo, tak si rychle nějaké najde... žít teď a tady se učím snad celý život...
      Co se týče blogu, někdy mám chuť jít úplně do naha a psát blog bez toho aniž bych se neustále brzdila a držela hranice, protože nikdy nevím kdo všechno to čte... nikdy nevím komu to pomůže nebo kdo toho může zneužít... Takže z toho bude vždy jen virtuální realita, která může působit idylicky, ale i tak, když můj blog bude někomu motivací, inspirací nebo pohladí na duši, budu nesmírně vděčná... hezký den Inka a moc díky!

      Vymazat
    2. Milé moje,Inka,Oliva,Simi, z každej života je vo mne kus....identicka pevnina...služby,slepej uličky, temných údolí, smrteľných bodov, ktorými sa nedá prejsť,a nie ešte v nich žiť....útrap, úpenia, vzodmutia , za hranicami síl, zdravia.....dnes aspoň na chvíľu možnosť vypnúť,...doma to akosi nie a nie chytiť stereotyp, a medzeru samoty pre seba, 24 hodinové služby...dnes les,po dažďoch,dávam si záväzok,že začńam skoro denne behať,nech sa deje , čo sa deje...zelená klenba, spev....pes, a môj bezkontaktný manžel,..nemôcť ani teraz u neho vypnúť stereotypné chovanie, reči ...v týchto chvíľach tak pre mňa neľudské...akákoľvek nápoveda, vzbudzuje bojovný postoj....lebo moja nepohoda v ňom nevyvoláva súcit, dávanie života, ale odboj, zachraňovanie svojho života.... nemožné to zastaviť...,keď sa vo mne všetko zodmulo,...bežiac,som si všimla ako so mnou paralelne bežia srnky....nestalo sa mi prvý krát, že sa ma ukážu zvieratá,blízko,alebo idú v ústrety,alebo dokonca sa ich môžem dotknúť...a toto ma znovu v...sprostie átilo k sebe, som ,len som...sprostie vtáčiky, sprostie tvorčeky, ORDINERY....ako Monika napísala byť,len byť..a nechať srdce biť,len biť...ešte aj tie tvory mali pre mňa mudrosť....les ma konejší, priroda ma obíjme, môžem spočinúť,pripomína mi to , Boh má obijma, veci nie sú ani také ani také v podstate bytia sa aj to zabijácké,útrpné hýbe v Ňom,v Ňom je všetko životodarné...má hodnotu života, má zmysel,aj hynutie, aj inakosť, aj smrť, aj život,aj únava, aj moje pechorenie... v Ňom....je LONO....a my sme ORDINERY...obyčajná,prostota v Ňom,....srnky mi to pripomenuli, sestry,...táto premena prŕody na dobrú sestru sa mi stala ,keď som sama behávala v lese a mala som smrteľný strach...a Boh...odvtedy vnímam aká je dobrá,že sa nemusím báť.....tých smrteľných úzkostí, ktorými som prešla,a ktoré s MOJIMI som prešla a prechádzam...sa zblížim...s autizmom, psychickou inakosťou,...s chorobou...stárnutím...sa sprevádzame...ako so srnkami...MOJE MILÉ nikdy nie sme sami,NIE STE SAMÉ...aspoň mňa tam...na tych miestach nájdete...:_))))..sestry...

      Vymazat
    3. ....slzy v očích.... Alenko prosím napiš knihu... už jen kdybych posbírala tvoje coments, tak je z toho kniha... a nádherná... přečtu si to ještě několikrát... DĚKUJI... s láskou I.

      Vymazat
  3. Ahoj Inko, moc Ti držím pěsti. Já taky občas závidím tu jasně vymezenou práci od - do. Já jsem hydrogeolog a mám na starosti pár projektů, takže jsem relativně pánem svého času... Jenže to má právě tu druhou stranu mince - práce leckdy od nevidím do nevidím, kterou přerušuju a dokončuju v noci, abych se přes den věnovala své 3,5leté dceři - vyzvedávám, vozím a hrajeme si spolu, a pak to doháním a doháním... Ale nemám chuť to měnit, protože vím, že takhle je to pro dceru výhodnější a já mám na ni čas a prostor, ale někdy nervy na pochodu ze stresu. Dům se dá do kupy a ty budeš určitě úspěšná! Děti Ti to časem vrátí! A taky potřebuješ dovolenou! Markéta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano přesně tak, všechno má dvě strany mince... já jsem přesvědčena, že tohle tvé dohánění po nocích stojí za to!!! Vidím to na mém synovi, vždycky jsem doháněla po nocích když byl malý, měla jsem velkou firmu, ale nedokázala jsem s ním nebýt... dokonce ve školce byl celé tři roky jen dopoledne... teď je z něho puberťák, který mě už tak nepotřebuje a když bych se teď měla ohlédnout zpátky tak mám úžasný pocit, že jsem tady pro něho byla když mě potřebovat... a taky myslím, že tím , že byl hodně se mnou, povídali jsme si, všechno spolu řešili, je tomu tak dodnes, za to jsem nesmírně vděčná...
      Vím, že tyhle oběti za to stojí... až mě mrzí, že jsem dnes pustila do éteru, že čekám až Anni půjde do školky, abych mohla pracovat...tyhle dnešní komentáře mi nakoply zadek, jsem za to nesmírně vděčná, protože dokud máme co jíst, tak je vlastně jedno jestli budu pracovat teď nebo si ještě nějaký čas počkám.... hezký den Inka

      Vymazat
    2. Inko, přesně náš režim, do školky jen dopoledne... Já si říkám, že jsem ráda, že teď ještě chce být se mnou. Přijde doba, kdy matku nepustí ani do pokoje :-) P.S. Nemám pocit z Tvého postu, že bys sis stěžovala... Přesně jako povzdech to beru a chápu... Markéta

      Vymazat
  4. A já doma brblám, že 5 let nemáme lišty u dřevěné naolejované podlahy....aspoň se neodchlipují! :-) No... stolař dal vědět, že "už" budou! :-)))
    Jak to bylo v těch Básnících? "Jen auto, které si nekoupíme, nám nezestárne."
    Inko, bude líp...chce to sluníčko. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo určitě...a věřím , že všechno dozraje... Jen jsem si dnes trošku ulevila přes blog...hezký den Inka

      Vymazat
  5. Tentokrát nebudu psychologizovat, jen musím souhlasit, že 10 let je pro dům hranice, kdy začíná hodně věcí odcházet a už to je i vidět. U nás kromě spotřebičů i podlahy, střecha - která byla udělaná za levno přesně jen na těch 10 let, víc peněz už jsme tenkrát neměli, atd. Takže pomalu opravujeme, ale začali jsme zase nelogicky, pocitově - venkovní terasou a zahradou. Ale bude aspoň Stely pokoj, už jsme ve fázi výroby polic. Ta má pokojíček teda úplně vybydlený. Aneb z miminka mladou ženou.

    OdpovědětVymazat
  6. jo teď mi to přichází z více stran ta info, že fakt deset let je hranice... jen jsem si naivně myslela, že třeba ty spotřebiče by snad měly vydržet víc, ale prý je úplně normální, že myčka po desíti letech prostě dojede...pamatuji si, že mamka měla sporák, pračku a kde co nekonečné roky... dnes je holt všechno jinak, aby se to na trhu hýbalo, tak to snad záměrně dělají na omezenou dobu...

    OdpovědětVymazat
  7. Jen ke spotřebičům - např. sporák MORA stáří 22 let, to je pane držák, myčka AEG 13 let - zatím obojí bez poruchy, doufám, že to nezakřiknu.
    Střecha vydržela 20 místo garantovaných 30 let, podlaha - smrková prkna, jsou na nich stopy času, ale nevadí mi. Baterie v jedné koupelně také původní, v druhé jsem chtěla změnu. No nevím, asi se dříve vyrábělo kvalitněji. Taková malá rada, osvědčilo se mi vybírat spotřebiče podle výsledků různých testů, roky jsem odebírala časopis dTest.
    Paní Inko, zažeňte chmury, potřebujete si odpočinout a přijít na jiné myšlenky. Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivo, díky za radu... ani jsem nevěděla, že existuje nějaký dTest časopis... už jsem slyšela z více stran chválu na dTesty, kouknu na to...

      Vymazat
  8. Inko,jeste ze jsem se koukla na komentare pred mym samotnym.nema smysl se dale rozepisovat.Simi a Alena to napsaly za me.Je treba si vazit toho co mame.A zit TADY A TED.Cenim si tveho prijeti komentaru.Znam pripady,vedle kterych si ty zijes jako princezna...Nebo vetsina z nas.Objimam a preju krasny odpocinek na severu a tesim se na tve posty.N

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak nevím jak to moje pouhé povzdechnutí vlastně vyznělo, snad , že mi nejede myčka, tak se chystám skákat z mostu, nevážím si toho co mám apod... to mě mrzí, protože si myslím, že je přirozené si zkrátka jen tak povzdechnout, aniž by to znamenalo, že si nevážím toho co mám a jak žiju... člověk by pak už ani nemohl povzdechnout, že ho bolí hlava, protože může být rád, že ho neranila mrtvice nebo nepřejelo auto... kolikrát si prostě jen tak povzdechneme a tím ulevíme a neznamená to, že si nevážíme života a toho co máme...možná blog není to pravé místo k povzdechnutí, pořád nevím jak ho správně autocenzurovat, jak dalece se otevřít nebo neotvírat vůbec... hezký den Inka

      Vymazat
    2. Ale ne Inko- vykašlete se na to...včera bylo včera a dnes je nový den...včerejšek je zapomenut!! Co se týče otvírání se na blogu-...čtenáři to samozřejmě milují- je to jako knížka či seriál v přímém přenosu..ale Vy holky občas stržíte, co nezasloužíte / viz Lucie a nový dům- to bylo fakt děsně blbý a trapný/...ani se nemyslím, že je to zle myšleno, jen to není adekvátní a je to spíš nezpracovaná frustrace autora komentáře, než zlý úmysl....Za mně- promiň, někdy mám profesionální deformací způsobený radílkovský den ....Měj se hezky!

      Vymazat
    3. Simi jasně chápu... a máš pravdu, blogováním jdeme s kůží na trh a očekávat musíme různé reakce, emoce... i ty neadekvátní atd... měj se hezky pa I.

      Vymazat
  9. Inko, píšeš blog výborně, je autentický, inspirativní, kdo chce, najde si to svoje. Prostě život je takový - jednou jsi dole, jednou nahoře a patří k němu i takovéto "povzdechnutí" aniž by jsi se za něj musela nějak ospravedlňovat. Z předchozích postů je jasné, že jsi výborná matka a žena, ale zrovna teď tě štve stav domu, tak to prostě je... Právě díky takovému článku mám tvůj blog ráda, nehraješ si na nikoho, neděláš pózy... A úplně nejvíc se těším až vyrazím na dovolenou na písečné pláže na sever - letos tedy ne, to bude na jih... Fotky i články mě moc baví. Krásný den, Renata

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Reni moc děkuji, sem tam je dobré přečíst si, že to psaní někoho inspiruje, oslovuje a tím pádem má smysl... ani neumím psát jinak než autenticky a spontánně, jiné psaní by mě ani nabavilo... hezký den Inka

      Vymazat
  10. moc rada si sem chodim cist...a porad jsem si rikala "jee, ta se ma, procestovala svet, mela velkou firmu, ma domecek, krasne deti"...a dneska me napadlo "jeee, vzdyt ona je uplne normalni" :-) kazda jsme nejaka, kazda mame svou trinactou komnatu, bolave misto ( a je jedno jestli je to bolave dlouhodobe- u Tebe, Inko, treba strach o blizke, u mne srovnani se s tim, ze mladsi syn je Asperger, nebo jestli to "boli" chvili- u Tebe mycka, u nas aktualne nedodelane listy okolo podlahy v predsini :D )
    zijeme s tim, co nam bylo nadeleno, pereme se, jak umime, celime vyzvam....tohle dava zivotu svoje kouzlo :-)
    ja vzdycky rikam, ze kdyby se nic nedelo, byla by nuda...a pak taky, ze dokud ziju, dycham, tak doufam :-) (a kdyz uz je mi fest zle, zacnu si broukat tu otresnou znelku z jednoho serialu "jeste dejcham " :D )

    krasne dny preje Zuza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. opět jsem napsala odpověď, jako nový koment, takže prosím hledej níže....

      Vymazat
  11. Milá Zuzi, " life does not to be perfect to be wonderful " .... tuhle hlášku, citát... miluji, protože je právě o tom, že i když vše není úplně ok a někdy třeba totálně podělané a složité, tak je vždy někde skulinka, svěltý bod, který nás vede dál... i v těžkostech je možné najít smysl, lásku, motivaci a naplnění... Mě drží nad vodou moje děti, je to ohromný dar vůbec mít je, oni mě naučily proměnit obyčejné věci, na neobyčejné a prožívat obyčejnou radost jako absolutní štěstí... Myslím, že to vnímáš podobně, před chvíli jsem četla na tvém blogu... moc hezké čtení...děkuji a hezký den Inka

    OdpovědětVymazat
  12. Inko.Myslim,ze to tady nikdo nemysli utocne.Ani Simi ani Alena.Nikdo.Jsi bajecna.A nase.Nadka

    OdpovědětVymazat
  13. Krásny príspevok, komentáe, pritom obyčajný, kúsok z nás každej, takej obyčajnej usmiatej, ufňukanej, silnej, šťastnej aj nemohúcej spraviť ďalší krok...to sme my...preto sme tu, aby sme prekonali zakaždým tú malú aj veľkú bolesť...bude líp ...a každé vstatie zo zeme posilní naše ďalšie kroky...učíme sa byť lepšími a máme právo na to, aby sme občas postáli na jednom mieste a znovu sa rozbehli s úsmevom a plným nasadením...Želám Ti krásne leto v Dánsku, krásne reportáže...všetci na ne čakáme a spomeň si na to, keď Ti bude fúkať vietor do tváre cestou piesočnými dunami...sme tu jedna pre druhú...aj keď len slovom...nech žijú virtuálne priateĺstvá ako tu...papa, Maca

    OdpovědětVymazat
  14. Maci, tak krasne napsane.... moc dekuji Inka

    OdpovědětVymazat