neděle 31. května 2015

Už x měsíců

.... jsem nalepená k počítači jako nikdy...začínám být zoufalá sama ze sebe, koukám na kdejaké blogy, hlavně zahraniční, kterých je nekonečno... čumím na kdejaký interiér, inspirativní fotky atd a sedím, sedím, koukám do monitoru furt a pořád... je to děs!!! Venku krásně, práce na zahradě až hrůza, plevel až po kolena a já přilepená k monitoru...
Nesbalená, spoustu práce na krku,  do odjezdu kousek a já trčím u pc!!!
 
Tři měsíce jsem proseděla na zadku v Brně a kondička v čudu, jsem bledá, unavemá, přilepily se na mě 4kg, letní hadry všechny malé nééééé.... a dost!!!
 
Musím si  nakopnout zadek, vzpamatovat se, vypadnout ven, dýchat vzduch, hýbat se zase fungovat jako dřív...
 
Miluji chodit po horách , po lese.... ale nic z toho nedělám, i když tak moc bych chtěla... Láduju do sebe wobenzym na bolavé záda, klouby...ale možná mi chýbí jen pohyb...
 
V Dánsku jsme pořád venku, snad tam nastane zlom a začnu na sobě trošku pracovat... po návratu plánuji hory, naše kopce tady kolem... překonat strach jít sama do lesa a zkrátka jít a chodit pravidelně...změnit stravu a fungovat prostě jinak, zdravěji...
 
i.
                                                
 
 
 
 
 

 

 
 

 
 
 
 
 

 
 
 
 

10 komentářů:

  1. Inko, mám to nějak stejně, tak bych chtěla, ale překonat ten strach. Škoda, že nebydlíme blíže k sobě, bychom se mohly chodit do lesa překonávat strach společně. :-) Přitom to vzdušnou čarou zase tak daleko od sebe nemáme. :-) Jsem přesvědčená, že ti Dánsko pomůže. A asi už budete někdy teď odjíždět, že? Tak šťastnou cestu, protože je to dálka. Jezdíš přes Polsko?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím odjezdem je to pořád všelijaké, Anni šíleně nachcípaná, problémy s uvolněním Gaboše ze školy apod. Jezdím přes Polsko, skvělá nová dálnice, pak směr Berlin, Kiel... S tím lesem to je fakt škoda... hezký den Inka

      Vymazat
  2. Ahoj mila Inko, at uz mas to obdobi za sebou!! Uvidis, jak nacerpas energii- z morskeho vzduchu, more, prirody, proste mist, ktera mas rada.... Ja jsem taky uplne vystavena...jsme v praci denne deset hodin a pak jeste par hodin doma-uvarit, vyprat... jeste pet mesicu- hned je to veselejsi :-)) uz nee sest, jeden jsem dala;-) Mavam od jiznich morii!!!! Terka
    ourlifeontheseaside.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teri, ale stejně je to super, že po té šílené makačce přijde zase klidné období... u vás se asi vše točí kolem turistů, sezóny atd aspoň se pořád něco děje , i když věřím, že se těch 6 měsíců se asi nezastavíš... Těším se až ti budu taky mávat moře... opatruj se pa I.

      Vymazat
  3. Milá Inka máš pekné jednoduché :-) sedenie vonku, aj u teba doma, v predošlom príspevku to bolo veľmi pekné, aj pekné fotky, biela a čierna sú fotogenické ! ...k ostatnému ti posielam:-) :-) :-) :-) :-):-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-):-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-):-) :-) :) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  4. ..jediný funkční motiv je "z lásky k sobě" :) motiv " štvu sama sebe a nemůžu se na sebe podívat" vede k ještě většímu smutku a tím únavě a tím nicnedělání...tak přeju hojně tu sebelásku:)...a strachy nám hodně o nás mohou říct...pokud se pod tu postel podíváme, zjistíme, že tam je jen bubák naší mysli...strach pochází bud z minulosti nebo z budoucnosti a ani jedno neexistuje, jediný co existuje a jde žít je současná vteřina a ta se už nevrátí...z lásky k sobě si jí můžeme dopřát co nejradostnější:) čekání že se něco zlepší změní v budoucnu je ztrácení neopakovatelných vteřin žití...ráda čtu o severu a svobodné přírodě o svobodném větru a moři, krásně o tom píšete...můžeme být ale svobodní kdekoliv, máme k tomu nejlepšího přítele jako společníka-sebe- jediný vztah na celý život:) ..a láska nepřijde AŽ...něco uděláme, dokážeme, změníme, odcestujeme, vystudujeme, naučíme se....na tu je čas okamžitě a bez podmínek:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že kdybych žila jen teď a tady každou vteřinu prožívala s láskou nebeskou a stále myslela jen pozitivně, milovala sebe samotnou nade vše a žila na růžovém obláčku, tak už ani nebudu normální člověk... Byli jsme stvořeni s různými emocemi i ty negativní patří k nám, i minulost a budoucnost se nás dotýká...
      Vím , že teorie žít teď a tady má v sobě hodně pravdy, stejně tak jako mít se ráda, ale tak jak to píšete... to je už trošku příliš a pro mě nepřirozené... já se raději budu držet přirozeného bytí, ke kterému patří holt i ty strachy apod... podle mého názoru je zdravé to, když to dobré prevažuje tím špatným, ale žít jen v růžové mlze a neustále spokojeně a vyrovnaně by byla asi strašná nuda a divný život... hezký den I.

      Vymazat
    2. Uzasne! Skvela odpoved! Konecne vidim, ze nejsem jedina kdo ma podobny nazor na tu "sebelasku". Az mi obcas to pozitvni mysleni a prehnana sebelaska zavani sektou. Proste zivot je takovy, ze obcas jsme nahore a nekdy zase dole. A i spatne okamziky nas svym zpusobem obohati a posunou dale. Vzdy tomu tak bylo a kazdy si tim v zivote prochazi. Gabina

      Vymazat
  5. Milá Inko, po tom co jste dokázala a jak moc jste musela ze sebe vydat, je vlastně tahle reakce nejspíš přirozená. Jediná cesta je dát si čas, odpočinout si a počkat až tělo načerpá energii. Hlavně na sebe nespěchejme, poslouchejme svoje tělo a duši. Seděla jsem mnoho měsíců nalepená na počítač a myslím, že to v danou dobu bylo to nejlepší co jsem mohla dělat. zachránila jsem si zdravý rozum. Teda aspoň doufám :-DDDDD
    martina

    OdpovědětVymazat