čtvrtek 21. května 2015

Ze všech...

skandinávských zemí je mi  nejbližší Švédsko... tak nějak pocitově se tam cítím jako doma... Vzhledem k tomu, že se letos musíme vrátit dřív kvůli toho Gabova campu, tak se tam snad ještě na podzim vrátím...
Toužím z kraje podzimu nebo na konci léta, procházet se tím neskutečně krásným lesem plným zralých brusinek... sbírat brusinky v lese rovnou do pusy je zkrátka úžasné!

Mrzí mě, že se hodně bojím losů, což mi v lese nedá klidu a nemám odvahu jít sama... Los je obrovské zvíře větší než kůň, normálně plaché, ale prý matka s mladým bývá agresivní...
 
A taky mě mrzí moje letecká fobie...Ani po tom co jsem obletěla půl světa jsem se nevyléčila, spíš naopak... Mohla bych si zaletět do Osla odkud je moje teta už jen 160km... a užít si tam třeba jen prodloužený brusinkový víkend... jen to letadlo...
 
 Právě z Osla jsem letěla naposledy, přestup v Kodani a ten super krátký let, který jsem letěla snad stokrát, protože jsem pracovně do Asie létala většinou z Kodaně... no zkrátka těch pár minut bylo jako peklo, extrémní turbolence a to už jsem fakt zažila kde co i let z Floridy do New Yorku v hurikánu, byli jsme poslední let , který tenkrát pustili...
 
 ...nebo moje vnitrostátní přelety v Číně byly někdy o hubu...nebo když jsem letěla z Keni, tak se letadlo vzneslo a za pár minut, že musíme přistát v Tanzánii, že nějaká porucha... do toho letadla už jsem odmítala nastoupit , nějak jsem se bála, že to třeba opravili blbě atd...
 
Ale zpátky z Afriky do Švédska.... Mých leteckých příběhů by bylo hodně, někdy musím napsat post o létání s fobii, to jsou fakt zážitky... no nic.. zkrátka teď to řeším tak, že nelétám vůbec...

Ale touha cestovat mě neopouští a už se těším na naši letní výpravu a doufám, že se nám povede aspoň pár dní zůstat ve Švédsku i na pobřeží.. na západě, tam kde to máme z Dánska nejblíž... Je to nádherná oblast.... lesy, skály, balvany... sem tam pláž oblázková nebo písčitá a kolem nekonečno ostrovů, voda jako křišťál.
 
 Každá rodina má loď nebo několik lodí, všichni loví ryby... jezdí na výlety na různé ostrovy udělat si piknik, relaxovat...
 
 Všechny místa panenské, klidné, přírodní... ani na veřejných plážích není žádný bufet nebo beach bar jen klid a pohoda...




hezký den,
 
 
i.
 
 
 
 
 
 
pár fotek z pobřeží...
 

 
 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 

 
 
 

 
 
 
 
 
 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

14 komentářů:

  1. Inko díky, já Švédsko miluju a letos doufám, že se tam nakonec dostaneme v létě, ale je to boj, protože jednu z věcí , kterou řešíme je jestli letět (což chce muž) nebo jet autem. Já bych hrozně ráda jela autem, protože prostě s malýma dětma není nad to pohodlí mít možnost vzít vše potřebné s sebou a být tak nějak flexibilní časově i prostorově...tak uvidíme jak to dopadne. Z létání fobii nemám, ale jeden let jsem se taky bála, z Montrealu do Detroitu jsme letěli takovým malým letadlem, počasí bylo v pohodě, ale to letadlo podle mě nebylo v pořádku, v lepším případě měl člověk pocit že jede traktorem na poli a občas jsem myslela na nejhorší a zvuky toho letadla moc na jistotě nepřidávaly. Od té doby mám strach hlavně z menších letadel :-). No ale o létání napiš , to je opravdu kapitola sama pro sebe:-). Taky miluju chodit ve Švédsku do lesa, to je balzám ta příroda, mě to přijde že ty lesy jsou podbné jako u nás jen je včechno větší a mohutnější, skály a kameny a rostliny...a ty houby! Tak přeji ať Ti vyjde ten podzim!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. chápu, to letadlo už není taková svoboda a pohodlí, vezmeš jen pár věcí a na letišti musíš být s šíleným předstihem... anooo a ty houby, jakoby to byly naranžované atrapy, jak jsou velké a krásné... stejně tak jako ty mechy... nebo kuřátka rostou tam všude! Držím palce ať ti to Švédsko vyjde a prosadíš auto!!!

      Vymazat
  2. Nádhera nádhera nádhera! Obdivuji odvahu jen sama s dětmi tak daleko. Já nejedu dál jak 50 km :-) Na delší trasy prostě toho chlapa potřebuji, cítit pocit bezpečí, že kdyby něco, nebudu na všechno sama. Ale když není jiná možnost, člověk si zvykne asi na všechno, že? Gabo už je velký, tak Vám možná toho chlapa už pomalu zastoupí. Přeji šťastnou cestu a krásné zážitky. Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katko moc děkuji, ...hodněkrát slyším, že jsem cvok jet takhle sama s dětma, ale opravdu jsem zvyklá... nezbývá než se modlit ať dojedeme ve zdraví... vždycky si říkám všude žijí lidé, všude můžu najít pomoc... ale už nejezdím jako šílenec a jedu na etapy... jedu dva dny, jednou přespíme... první den si vždy dám úkol zajet aspoň 900km...A je pravda , že Gabo už je parťák, natankuje, naviguje a umí perfektně anglicky, tak kde co zajistí apod. už je to mnohem jednodušší, než když byli oba odkázaní jen na mě...

      Vymazat
  3. Nádherné fotky, to je prostě ráj na zemi!!

    OdpovědětVymazat
  4. Prajem,prajem,tú krásu :),..chodÍš trajektom ?...ja budem zase pobehovať v našich lesoch,kde som v lete viac doma....tu som prekonávala ,až smrteľnú úzkosť,keď som behávala sama ďaleko v lese..a naučilo ma to vojsť do modlitby strachu v ktorej som sa naučila prisť o život,ale pre Sv.Trojicu...vždy to pomohlo,lebo v nej ,aj keď prídeš o život,tak žiješ :)
    OPATRUJ SA ,AJ S DEŤMI :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ,,,trochu som to domotala,asi je to nezdeliteľné...som blázon....

      Vymazat
    2. Dorotka zmaturovala Jerguš obhájil diplomku :)

      Vymazat
    3. Alenko blázen nejsi... chápu co sděluješ! Dorotka a Jerguš SUPEEER!!! Moc moc gratuluji... Inka... jo a trajektem jedu až z Dánska do Norska a pak ještě jedním přes fjord a potom do Švédska a zpátky jedu jinou cestou a trajektem z Dánska do Německa....

      Vymazat
  5. Ve Švédsku jsem nikdy nebyla, ale hrozně ráda koukám při žehlení na filmy od Ingy Lindström :-). Když pominu děj, je tam vidět ta nádhera, příroda, domky...
    Hana M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, Inga L., to je asi jediná jednoduchá slaďárna, kterou já můžu i když už jsem ji strašně dlouho neviděla... Je to taaak uklidňující... někdy ani nevnímám děj jen to úžasné prostředí... a kolikrát si říkám jak je super takový easy děj bez děsivých scén, plný lásky plus to prostředí... proč si někdy neosladit život, I. L. je na to ideální...

      Vymazat
  6. Krasne, vypada to opravdu idylicky. Ve Skandinavii jsem nikdy nebyla, ale po procteni tveho blogu me laka. Prekvapily me plavajici deti ... bylo to mimoradne teple leto? Ja jsem byla nekolikrat u Baltu v Nemecku a Polsku, ale voda byla ledova plus silny vitr.

    Take care, emili

    OdpovědětVymazat
  7. Tohle bylo opravdu mimořádné léto... ale skandinávské děti plavou v moři vždy... jsem zvědavá jaké léto nás tam čeká letos... Loni jsme se máchali pořád, voda úžasná...

    OdpovědětVymazat