vracím se do mého školního mládí... jezdím s batohem na zádech nacpaným vlakem, samí studenti, jako kdysi, když jsem jezdila na koleje... a zpátky se vracím s hromadou práce, domácí úkoly a vůbec ne jednoduché... Technické kreslení, hlavně axonometrii a perspektivu ještě moc nezvládám, tak mi všechno trvá hodně dlouho...
Ještě , že to vymýšlení a navrhování mě tak strasně baví a jde to rychle, ale návrh bez dokumentace je na nic, takže... makám kreslím zkouším, ale progres minimální, zatím vše dělám jen v ruce, až dojde na pc bude ještě hůř...
Odvezla jsem tetu Alenku na nádraží, díky Bohu za ni, stará se o děti, když jsem v Brně, bez ní bych si nemohla dovolit odjet ani na den... Bydlí 60km od nás...táhne ji na sedmdesát, ale vůbec na to nevypadá.
Annika je teď doma, ve školce u nás není místo a vozit ji zase do Ostravy 30 kilometrů jsem vzdala...
Anni je akční dítě, takže zvládat s ní nějakou práci doma je někdy náročné, zrovna jsem vyhodila jeden výkres koupelny počmáraný růžovým fixem...
Všechno je teď pro mně tak nové... i to, že někam odjíždím bez dětí... tak jsem se vždycky těšila, až budu mít konečně i nějaký čas jen pro sebe, protože jsem byla pořád s dětma a teď si to ani neumím užít... Včera jsem se omluvila z poslední hodiny a fičela jsem na nádraží, jen, abych ještě stihla Anniku než půjde spát...
tolik let jsem teď fungovala jen pro děti a sebe jsem odsunula úplně... Myslela jsem, že bude jednoduché potom přepnout na jiný program a začnu pracovat s nasazením jako dřív, ale není to tak...
Už jsem někdo jiný, je mi víc než bylo, energie je někde jinde a hlavně jsou tady Gabo a Annika... a já teď přemýšlím jak všechno zkloubit dohromady, jak vše zorganizovat, abych mohla pracovat, jak si zase věřit, rozjet podnikání a přitom zvládnout starat se o děti... matky bez babiček a věčně nepřítomných partnerů asi chápou o čem je řeč...
nejhorší krize byly, když jsem byla nemocná a kolikrát jsem musela fungovat kvůli dětem i s horečkou nebo totálně vyčerpaná...
.....a taky je těžké odhadnout na co mám a na co už ne... na podzim jsem vzdala projekt snů... o tom příště... teď jsem za to ráda, mám možnost studovat a měla jsem šanci pochopit, že bez toho se interiérový design profesionálně dělat nedá...
Ispiraci pro konceptboard hledám v časopisech, které jsem si dlouho nechávala posílat ze Stockholmu a asi se k tomu zase vrátím... na pinterestu je inspirace mraky, ale mám strašně ráda listování časopisem, ten pocit, že si můžu ohňapat stránky atd
proč ten čas večer tak letí, za chvíli půlnoc, jdu spát....
dobrou....
i.
Ingrid, musi to byt narocne, fandim ti, at to vsechno zvladnes. Pekny den, Iveta
OdpovědětVymazatmoc děkuji!!! I.
OdpovědětVymazatIngrid,tak já jsem zrovna v tom stadiu těšení se že někdy zas budu mít čas na sebe, ale na druhou stranu si fakt užívám mrně a tu domácí dovču, ono to dá taky zabrat, ale s prací a nebo dokonce studiem se to srovnat nedá. Obdivuju i ty co na mateřské pracují a nebo studují, já k tomu (zatím) odvahu nemám :-). Tak ať to jde dobře od ruky a pak i od klávesnice... jo a na časopisy taky nedám dopustit :-). Krásné dny!
OdpovědětVymazatono podle mého názoru ani nestojí za to pouštět se do něčeho dokud je Max malinký... ten čas už nikdy nevrátíš a je to makačka i tak... ale to že má maminku u sebe je zkrátka nade vše... ten vztah je potom pevnější a krásný. Vidím to teď u Gabriela, i když je v pubertě, zvládáme to vpohodě, nemá problém se mi svěřit i když jde o nejaký jeho průser atd, hodně si povídáme, řešíme spoustu věcí společně, protože je na to zvyklý od mala, že jsem tady byla pro něho, měla čas vyslechnout, poradit atd... hezký den I.
OdpovědětVymazatInko, jak ja Ti držím palce! Ať to všechno zvladneš i Ty a i děti, a teta:-) Moc tě obdivuju, jak ses do toho studia vrhla. Super. Měj se kkrásně Terka
OdpovědětVymazatTerko moc děkuji... krásný víkend! Inka
OdpovědětVymazat