pondělí 4. července 2016

První dny....

na ostrově...

po příjezdu nám místní domorodec sdělil, že obávání komáří se letos nepřemnožili. Že svět se zbláznil, protože  tady na ostrově bylo deset týdnů totálních veder, denně kolem třicítky a byly dny , kdy i 33.  Tráva všude žlutá, spálená sluncem.
A taky nám sdělil, že teď se to zlomí a konečně začne pršet a pršet... měl z toho ohromnou radost... my naopak...

A děda měl pravdu... prší a prší... vlastně denně.... žlutá tráva je už zase zelenější a my už jsme přestali zoufat, stejně tím nic nezměníme...

Ale párkrát se stalo , že slunce vyšlo... dokonce asi tři dny šílené vedro, koupání v moři a plážování jak se patří.
Ale to zase byly v noci děsivé bouřky.... hromy tak šílené, že se domek otřásal tak, že to bylo jako v letadle když jsou silné turbolence a já se modlila, aby nám to tady nespadlo na hlavu...


S komáry tedy nebojujeme, ale s jiným hmyzem ano...

 s klíšťaty....

... je jich tady v trávě kolem domu a cestou na pláž mraky... nosíme je na sobě do domku, lezou po podlaze, po oblečení... já jsem měla už dvě přisáté....

Tohle se stalo moji noční můrou, neustálé cítím , že po mě nějaké leze, pořád dokola se prohlížíme jako cvoci, protože údajně pokud není přisáté dlouho, je riziko nákazy minimální...

Já se bojím encefalitidy, tak jsem koukala na mapu Evropy, na výskyt klíšťat s encefalitidou a zjistila jsem, že tady se bát nemusím, ALE u nás v Česku je asi nejhorší situace v Evropě....
vždycky jsem byla proti očkování, ale po tom co jsem teď o té potvoře četla kdeco,  o tom asi budu uvažovat...

A taky nám tady létají sršně obřích rozměrů, ani jsem netušila, že taková monstra existují... takže když větráme, někdo má službu u dveří a hlídá sršně, aby nevletěli do baráku.













První týden zima... došlo i na čepice....






Ostrov je plný starých domečku, dvorků, nádherných statků... 

....tyhle nejsou ty z nejkrásnějších, každý den si říkám, že si sama vyrazím autem a nafotím tu krásu, ale furt se něco děje a pořád odkládám na jindy... tak aspoň tyhle...








































A tuhle návštěvu máme na terase každé ráno a večer, plus tlupu zajíců... 































Po příjezdu jsem dělala obdivné aaaach nad každým kusem zbroušeného nábytku v domě....









... a konečně sluníčko :)






Gabo se dočkal... konečně mohl vytáhnout Karla... to je náš člun...














Klidná hladina, čisté moře, pohoda, nádhera.... ale bohužel většinou je všechno jinak... fouká téměř denně, takže Karel si moře moc neužívá, protože jsou  silné vlny, časté hromy, blesky a déšť....













































































...místní kostely jsou nádherné...






První dny .... průzkum ostrova.... kostely, přístavy, galerie....







































































Gabo se zabydlel velmi rychle.... a po svém...















Anni si udělala pelech na zemi....





A já jsem se opět zamilovala do sešoupané dřevěné podlahy.....











Anni se zamilovala do starého nočního stolku, který tady v kontrastu s moderní ložnicí vypadá úchvatně....



























.... no a tak tady žijeme... a nakonec je to fajn i s těma klíšťama... máme se opravdu úžasně, až si říkáme, jestli příští rok nepojedeme do toho Švédska přes Dánsko a chvíli se tady zase zdržíme...

První dva týdny jsem byla strašně unavená, pořádně si všechno užívám až teď... i když ráno vstávám z postele jako stařenka a než se rozhýbu nějakou chvíli to trvá... a schody k útesům jsem letos vzdala, protože s moji bolabou kyčlí, bych je nevyšlápla...
Říkám si , jestli už jsem fakt tak stará, aby mě všechno bolelo... vzala jsem si tady podložku na cvičení, lehké činky na chůzi a taky nordic hole, ve snaze trošku vylepšit kondici, rozhýbat tělo apod.
Vše už tři týdny leží nevybalené v autě...


Sotva lezu... dnes úžasná výprava, ale já cvok jsem zase táhla plný batoh šutrů a dolezla jsem absolutně KO. Druhou várku šutrů a naplaveného dřeva jsem nacpala do batohu Gabovi...

... a to jsem si letos slibovala, že nic nesbírám a netáhnu domů...

... myslím, že už teď je to na náklaďák :)

Koukám z okna... setmělo se,  nebe má krásnou barvu... moře se zklidnilo, poslouchám tiché šplouchání... v dáli se otáčí světlo majáku... je tady krásně.....


hezký večer,

i.





6 komentářů:

  1. Tak krásně fotíte a komentujete, že mě to opět tak krááásně vtáhlo k vám na sever. Díky za to. Moc zdraví Lu z Moravy.

    OdpovědětVymazat
  2. Ach ......... v dobrém závidíííííím.

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Inko, několik dní jsem nenakoukla a tolik reportáží ze světa! Na severu je drsně a překrásně. Je to nádhera. Děkuji, že nám vše skrze svůj objektiv zprostředkováváš.
    Přeji vám hodně slunce, teplých dní, málo přisátých klíšťáků a sršně daleko od domku.
    pa a užívejte plnými doušky♥
    Objímám, M.

    PS: S těmi kameny a naplaveným dřevem Tě naprosto chápu:-) Takové poklady!

    OdpovědětVymazat
  4. Opravdu nádhera...obdivuji Vás jak vše zvládáte sama s dětmi.
    Krásné dny užívejte si tu krásu a díky za nádherné fotky,těším se na další.B

    OdpovědětVymazat
  5. A tak to i zni...krasne, nazdory tomu hmyzu. Hezke dny.M.

    OdpovědětVymazat
  6. Máš můj obdiv, již vloni jsem obdivovala,jak to zvládáš, cestování, řízení, vše zařídit sama a ještě fotit a psát nám zprávy ze severu. Je to krása, já se tam asi nikdy nepodívám, tak Ti moc děkuji za nádherné reporty. Vše vypadá tak jakoby staře a přitom čistě a upraveně. Letos je to léto i tady deštivé, asi bylo týden v květnu, Vám přeji aby sluneční dny byly častěji než ty deštivé, žádná přisátá klíštata, spousty zážitků a Tobě hlavně co nejvíc odpočinku a sbírání energie! Opatrujte se a užívejte tu nádheru! Marcela

    OdpovědětVymazat